Praha - Jednačtyřicetiletý bývalý hokejový útočník Petr Průcha byl již před lety nucen kvůli zdravotním problémům ukončit kariéru. Naposledy hrál v sezoně 2012/13. Milované hře se dlouho vyhýbal, jen těžko se smiřoval s tím, že už nemůže hrát a nebude už součástí kabiny. Jak uvedl v rozhovoru s novináři, následky otřesů mozku pociťuje dodnes, ale cestu zpět k hokeji si přece jen našel. Mnohem více se ale věnuje jiným sportům. A ty jsou také hlavní náplní jeho obvyklého dne.
S následky otřesů mozku se postupně naučil žít. "V rámci možností to je v pohodě. Už mě to nějak zvlášť neovlivňuje, ale úplně ideální to samozřejmě není. Postkomoční syndrom jen tak neodezní. Už jsem se s tím naučil žít, poslouchám své tělo a vím, co mi říká: kdy mám povolit a kdy můžu přidat. Bez sportu ale žít nedokážu, a když ho úplně vynechám, tak se cítím ještě hůř, než kdybych dal hlavě oraz bez sportu," uvedl Průcha.
Baví ho různé hobby sporty. "Jezdím na kitesurfu, na wingfoilu, na surfu nebo teď v zimě i na snowboardu. Tyhle prkýnkářské sporty mě baví. Nic, kde zapojuju hlavu," přiblížil Průcha.
Jeho obvyklý den je naplněný ze všeho nejvíc právě sportem. "Vstanu a jdu do posilovny, zaběhat si nebo na lehké kardio. Pořád se udržuju ve formě, protože tělo sport potřebuje. Odpoledne mám v podstatě volno. Vždycky se ale nějaká zábava najde. Nestěžuju si. Teda takhle - stěžuju, protože bych radši hrál hokej. Teď už ale začínám být ve věku, kdy bych ho už stejně hrát nemohl, takže je pro mě o něco jednodušší se s tím smířit," prohlásil Průcha.
Uvědomuje si, že neměl jinou volbu. "Co můžu dělat? Když člověk nemá na výběr, tak je pro něj jednodušší se s tím smířit... Nebylo tam žádné možná a jestli. Zkoušel jsem vždycky začít s tréninkem a nastoupit, ale hlava mi ani nedala šanci jít do stoprocentního tréninku. Možná ani padesátiprocentního. Já měl dost jasno, že to prostě nejde," vzpomínal Průcha na nelehké období.
Zpočátku zvažoval, že by u hokeje zůstal alespoň v jiné roli. "Nechtěl jsem ale moc připomínat, co jsem měl tak rád a musel opustit tak moc brzo. Nechtěl jsem se kolem toho motat a pořád přemýšlet nad tím, že bych ještě mohl hrát, kdyby se nestalo, co se stalo. Vypustil jsem to z hlavy, hokej jsem pár let ani nesledoval a úplně jsem ho vytěsnil. Teď už se na něj v klidu rád podívám, ale hrát ho nemůžu ani teď. Jsem přesvědčený o tom, jak jsem se rozhodl. Jinak to ani nešlo, bohužel."
Na led ale vyjede alespoň výjimečně. Nechyběl proto ani na sobotní exhibici ke 120 letům od založení Sparty. A dokonce gólem završil výhru týmu Legend Česka a Slovenska 5:3. "Tyhle akce jsou parádní. Sejde se stará parta kluků z reprezentace a různých týmů, je to vždycky dobrá zábava a skvělý pocit vrátit se do kabiny, kde je skvělá atmosféra. Bylo to super. Přišlo i hodně lidí, doufám, že se bavili," řekl Průcha.
Zajímavé bylo vidět ho v jedné útočné formaci s legendárním Jaromírem Jágrem, s nímž hájil kdysi v NHL barvy New York Rangers. "Je to skvělá vzpomínka. Užil jsem si to a doufám, že si to užil i on," podotkl Průcha. Oba na pozici centra doplňoval Petr Čajánek, trojnásobný mistr světa. "Celkově to bylo hezké zavzpomínání na to, co dřív bylo," pochvaloval si Průcha, jenž má zlato z MS 2005.
Nadšený byl i z možnosti zažít zase atmosféru v kabině. "Vždycky tam jedou hned od začátku nějaké vtípky. To je první, co se dělá. Tam se neřekne v podstatě ani jediné slovo vážně. Na to jsem se moc těšil. Zvyknout si na život bez života v kabině je mnohem těžší, než zvyknout si na opuštění sportu jako takového. Pocit kabiny je nenahraditelný," uvedl Průcha.
Hokeji se ale věnuje jen velmi okrajově. "Vrátil jsem se z Marbelly před třemi dny, takže jsem si jednou zašel na led a asi po dvou letech jsem na tom zase stál. Vlastně ještě před měsícem jsem hrál v Pardubicích, kde jsem si taky předtím zabruslil. Měl jsem tedy aspoň nějaký trénink. Dlouho jsem na tom ale nestál a moc si s tím netykám," přiznal sebekriticky.
Do Španělska přesídlil z Miami kvůli pandemii koronaviru. "Během covidu vyhlásili, že se tam dva roky nebude moct letět, tak jsem to na Miami prodal a hledal jsem si něco blíž po Evropě, kde by se dalo dojet třeba i autem, kdyby zase zavřeli leteckou dopravu. Taky jsem chtěl, aby tam byl přímý let a bylo tam aspoň relativně teplo přes zimu. Marbella taky není úplně teplá, ale je tam určitě tepleji než tady. Vyšlo mi tohle místo, na ty moje sporty je to úplně ideální," řekl Průcha.
