Odškodňování za protiprávní sterilizace romských žen je třeba výrazně zjednodušit a zrychlit, shodla se romská vládní zmocněnkyně, osobnosti i neziskovky

“Už jen rok mohou ženy podávat žádosti o odškodnění za protiprávní sterilizaci. Desítky podaných žádostí ale byly Ministerstvem zdravotnictvím ČR zamítnuty, na další rozhodnutí se čeká i několik měsíců,” uvedla zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková v tiskové zprávě zaslané zpravodajskému serveru Romea.cz.

Protiprávní sterilizace jsou historickou křivdou na romských ženách

Protiprávní sterilizace romských žen jsou historickou křivdou, která se odehrávala v Československu a později v České republice od 70. let 20. století. Ženy byly sterilizovány bez jejich vědomí nebo souhlasu, často pod tlakem, výměnou za sociální dávky nebo zařazení do bytového fondu. Sterilizace měly za cíl omezit porodnost romské menšiny.

Snaha o odškodnění protiprávně sterilizovaných romských žen začala v roce 2004, kdy se několik poškozených žen obrátilo na tehdejšího ombudsmana Otakara Motejla. Kancelář veřejného ochránce práv tehdy vypracovala obsáhlou zprávu a ve veřejném prostoru se začalo debatovat o možnostech napravit historický dluh. V roce 2009 se za nezákonné sterilizace poprvé omluvila vláda Jana Fishera. Až v roce 2021 se ale podařilo přijmout zákon 297/2021 Sb. o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem.

Podle bývalé zmocněnkyně vlády pro lidská práva a zástupkyně veřejného ochránce práv Moniky Šimůnkové byl zákon o odškodnění nezákonně sterilizovaných žen jeden z největších lidskoprávních dluhů bývalé Československé socialistické republiky. “Jsem velmi ráda, že ten zákon byl přijat a že byl svým způsobem napraven jeden z největších zásahů do lidských práv, do tělesné integrity, v tomto případě u žen. To, že jim bylo upřeno právo mít další děti bez jejich rozhodnutí,” uvedla Monika Šimůnková.

Od přijetí zákona eviduje Ministerstvo zdravotnictví 1519 podaných žádostí o odškodnění. Z toho 785 žádostí bylo vyřízeno, 500 žádostem bylo vyhověno, ve 107 případech bylo řízení zastaveno a 178 žádostí bylo zamítnuto. V roce 2023 došlo oproti předchozímu roku k výraznému nárůstu v počtu žádostí.

„Chtěla bych vyzvat všechny ženy, které mají za sebou protiprávní sterilizací, aby se přihlásily a o odškodnění si zažádaly. Je třeba, aby se o takových případech vědělo. Lhůta podání žádosti je do 31. 12. 2024, ale včas podané žádosti se budou posuzovat i potom,“ uvedla Lucie Fuková.

Pozvání na strategické setkání přijali zástupci a zástupkyně neziskových organizací, které protiprávně sterilizovaným romským ženám pomáhají, ale také osobnosti, které se v minulosti podílely na přípravě a prosazení zákona 297/2021 Sb. O dosavadních krocích i budoucí strategii tak kromě romské zmocněnkyně Lucie Fukové debatovali např. Michael Kocáb, Monika Šimůnková, Anna Šabatová, Sri Kumar Vishwanathan, Elena Gorolová, Martina Horváthová, David Strupek, Kateřina Bursíková Jacques, Monika Mihaličková a Jarmila Balážová.

„Děkuji za dnešní setkání a hlavně za dosavadní práci všech zúčastněných. I těm, kteří dnes nemohli dorazit, např. Gwendolyn Albert, zástupcům IQ Roma Servis a Ligy lidských práv. Je skvělé, že se podařilo zákon o odškodnění pro oběti nedobrovolné sterilizace schválit, ale v tuto chvíli je potřeba posunout praxi vyhodnocování žádostí na Ministerstvu zdravotnictví. Věřím, že se to podaří také díky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu,“ uvedla Fuková. „Pomoc všem nedobrovolně sterilizovaným romským ženám je mou prioritou a doufám, že konečně podaří napravit tuto historickou křivdu, která zasáhla do života tisíců rodin z celého Česka,“ dodala.

Drtivá kritika ministerstva zdravotnictví: Rozhodování je pomalé a zákon je vykládán velmi striktně

„Hlavní debata dnes byla o tom, že spektrum důkazů, které budou akceptované Ministerstvem zdravotnictví ČR, by se mělo rozšířit určitě o svědecké výpovědi a další zdroje. Poškozené ženy čekají a je třeba rychle jednat,“ popsala setkání Martina Horváthová z ERGO Network.

Účastníci a účastnice setkání upozorňují, že rozhodování ministerstva je pomalé a problematické. Kritizují zejména to, že Ministerstvo zdravotnictví příliš lpí na písemných důkazech o sterilizaci, které však mnohé ženy nemají nebo je nemohou získat.

„Celý proces žádosti je navíc poměrně složitý a bez podpory by ho žadatelky těžko zvládaly. Jen v Lize lidských práv pomohli stovce žadatelek, ale jejich kapacity už končí. A klíčové je zachovat i pozici mluvčí poškozených žen,“ uvedla vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková.

Podle Moniky Šimůnkové ministerstvo zákon vykládá velmi striktně. “Pevně věřím, že právní systém, tedy naše nejvyšší soudy, případně Evropský soud pro lidská práva, ukáží, že praxe ministerstva správná není,“ uvedla Šimůnková.

S tím souhlasí i Anna Šabatová, bývalá veřejná ochránkyně práv. “Bohužel není dobojováno. Po tak dlouhém úsilí se sice podařilo prosadit zákon, ale ukázalo se, že ministerstvo materiálně nepřipravilo podmínky pro naplnění zákona. Nevyhradilo dostatek úředníků, a tak dochází k závažným průtahům. Dochází také k velmi formalistnímu rozhodování, takže dokonce některá rozhodnutí musel řešit Městský soud v Praze. Je třeba tuto praxi zlepšit. Ukazuje se také, že ti, kteří rozhodují, neznají dobře historický kontext. A to je velká chyba, protože to může vést v některých případech ke špatným rozhodnutím,“ řekla Anna Šabatová.

Botošová: Pro ženy, kterým skartovali dokumentaci, je zákon při současném výkladu nepoužitelný

Například podle Nataši Botošové z Ostravy je zákon pro ženy se skartovanou zdravotnickou dokumentací nepoužitelný, „Já tu dnes zastupuji ženy, které podstoupily nedobrovolnou sterilizaci, ale nemají k dispozici zdravotnickou dokumentaci. Ta byla v mém případě skartovaná a výpis z operační knihy a potvrzení od gynekologa jako důkaz nestačí,” uvedla Botošová, která se obává, že se odškodnění ani nedožije. “Je to hrozné, protože při podávání žádosti o odškodnění a v celém tom procesu prožíváte celou situaci znovu a znovu. V tuhle chvíli už moc naděje necítím, ale nedám pokoj, dokud budu žít. Nejde mi o peníze, ale o princip. O chování k romským ženám,” uvedla Nataša Botošová.

Podobně se vyjádřila další z protiprávně sterilizovaných žen Elena Gorolová, lidskoprávní aktivistka a mluvčí hnutí romských protiprávně sterilizovaných žen. “Realita je velmi špatná, ty poškozené ženy jsou už psychicky na dně. Neví kudy kam, protože ta dokumentace často není. Nemají ji kde sehnat, žádají o pomoc. Snažíme se jim vyhovět, jak můžeme. Já osobně chci, aby tyto ženy byly odškodněny. Bylo by to vůči jiným ženám nefér. Ony nemůžou za to, že někde byla dokumentace skartovaná a třeba i dříve, než bylo uloženo. Bohužel musím říct, že pokud to nepůjde těmito cestami, tak asi budeme muset vyjít do ulic demonstrovat,“ uvedla Gorolová.

“Současná situace ukazuje, že je třeba během posledního roku, kdy je možné podávat žádosti, zintenzivnit sociální práci a bezplatné právní poradenství a také poskytovat psychologickou pomoc žadatelkám. Plánujeme v této věci v nejbližších dnech jednání s Ministerstvem práce a sociálních věcí,“ uvedl Sri Kumar Vishwanathan, ředitel Vzájemného soužití o.p.s. a aktivista v odškodňování obětí nucených sterilizací..

Apel směrem k Ministerstvu zdravotnictví ČR šel prostřednictvím usnesení Rady vlády pro záležitosti romské menšiny v roce 2022, v roce 2023 na kritickou situaci upozorňovala na jaře mj. komisařka Rady Evropy pro lidská práva Dunja Mijatovič a na poslední romské radě také ombudsman Stanislav Křeček.