Článek
Vánoce někdo miluje, jiný si přeje, aby už bylo po nich. Ne vždycky to musejí být svátky klidu a pohody, jak se nám před nimi snaží naaranžovat média už od října. Naštěstí je pryč doba, kdy se snažily hospodyňky napéct třicet druhů cukroví a vyleštit byt do posledního smítka. Pryč je snad i doba, kdy se lidé zbytečně zadlužovali, aby byl ten jeden jediný den nablýskaný, jedinečný a plný dárků (které děti stačily rozbít během následujících dvou vánočních dní a babička si na novém telefonu neuměla ani zapnout zvonění). Vánoční svátky jsou dnes uvolněnější (alespoň tam, kde je paní domu schopna logického myšlení či jedná bez sedativ, aby na Vánoce zapomněla úplně), přesto si některé zvyky zachováváme a je to jen dobře. Není to leštění oken, ale přátelská posezení, kapr na štědrovečerní tabuli, stromeček (který už se naštěstí ve většině domácností nehyzdí červenými transparentními řetězy) a koledy (i když v paneláku jen tiše puštěné). A mnohdy jsou s tradicemi spojeny zážitky, které si budeme pamatovat celý život.
Když jsem jednou nesla domů kapra já, dostal v rybárně sice ránu do hlavy, později se ale ukázalo, že se jednalo jen o mírný otřes mozku. S kaprem jsem totiž na náledí upadla, ten z tašky vypadl na zem a začal se sebou mlátit na všechny strany. Dokonce jsem měla pocit, že pokud nezasáhnu, dokutálí se těch 500 metrů do nejbližší řeky. Toto divadelní představení jsem zahrála zcela zdarma pro všechny lidi na protějších autobusových zastávkách a někteří snad očekávali, že přiletí Ježíšek a situaci zachrání. Nepřiletěl. Se zmítajícím kaprem v igelitové tašce (s urvaným uchem) jsem se doplazila domů za zvuku neutuchajících koled ze všech stran. Přesto jsem na Vánoce nezanevřela (i rybí polévka byla). Snažila jsem se vždy dělat hezké Vánoce všem okolo (i když ne nervy drásající) a před několika lety mi syn řekl: „Ty jsi, mami, duchem Vánoc. Bez tebe by byly svátky jen o řízku a o salátu.“ A dcera mi letos řekla: „Ty jsi, mami, přece Vánoce.“ Byly to nejkrásnější dárky, které jsem dostala. Všechno je totiž o tom, jak ostatní vnímají atmosféru, kterou žena buď dokáže, nebo nedokáže udělat. Díky tomu budou mít vždycky kouzelné svátky i vnoučata, pro které jsou největším dárkem právě ony milující a klidní rodiče (nikoli ti s vyplazeným jazykem na vestě, že to zase letos zvládli bez chybičky).
