Turek do branky původně ani nechtěl, ale při vstupu do Síně slávy už nelitoval

„Od chvíle, kdy jsem v roce 2010 řekl, že je s chytáním konec, tak mi hokej nechyběl. Nikdy by mě ale nenapadlo, že se podobného ocenění dočkám a ocitnu se ve společnosti úžasných českých legend,“ říkal, když navlékl speciální sako šité na míru, náležící jen členům Síně slávy, kterých je přesně 150. „Já měl sáčko vždycky spojené s golfem, ani jsem netušil, že slušivý obleček je součástí podobného hokejového ceremoniálu,“ usmíval se 53letý gólman, jenž má doma zlato z MS 1996 i prsten pro vítěze Stanleyova poháru.

„Nejsilnější vzpomínky mám spojené se šampionátem ve Vídni, který mi neskutečně vyšel. Dala se tam dohromady skvělá parta kluků, kteří si rozuměli a na ledě hodně věřili v úspěch,“ připomínal nejlepší gólman tohoto turnaje. Jen o tři měsíce později prožil asi nejhorší období reprezentační kariéry. „Na Světový pohár si vlastně ani nechci moc pamatovat, tam nefungovalo vůbec nic,“ líčil.

Při debaklu 1:7 s Němci v Garmisch-Partenkirchenu stál v české brance naposledy. Měl tehdy ale před sebou ještě skvělé roky v NHL, kde odchytal celkem osm sezon a dočkal se i triumfu v play off s Dallasem. „Byli jsme silný tandem s Belfourem, u nějž člověk nevěděl, v jaké náladě ho právě zastihne. Moc lidí ho mělo za divného, ale my spolu vycházeli dobře,“ vyprávěl Turek.

Za nejlepší zámořskou štaci z osobního pohledu označil Calgary. „Tam se mi líbilo i dařilo hokejově, chytal jsem jako jednička Flames. Obecně mi zkušenosti z NHL daly hodně pozitivního“ mínil gólman. Po návratu domů ještě pomohl českobudějovickému Motoru k návratu do extraligy, pak se tam i nečekaně ujal manažerské pozice. „Nikdy jsem nic takového neplánoval, ale doslova mě přemluvili, abych takhle ještě pomohl vahou své osobnosti. Ale nikdy jsem neměl pocit, že by to beze mě nešlo,“ vyprávěl prezident klubu.

„Dodnes si rád povídám s gólmany u nás na jihu. Třeba S Dominikem Hrachovinou jsme denně v kontaktu, chce přebírat zkušenosti a nechá si i poradit,“ usmál se Turek, jenž sám ani do branky nechtěl. „Pamatuji si, že jsem ve Strakonicích v žácích pošilhával po místu v obraně, tam mě to táhlo, jenže mi oblékli gólmanskou výstroj a už jsem v ní zůstal. Když se teď ohlédnu zpátky, tak jsem vlastně rád, že mi tehdy dali betony,“ vyprávěl vítěz ankety Zlatá hokejka 1994.