Idyla jako z Babičky je nereálná. V důchodu se musí každý postarat co nejvíc sám o sebe, říká ekonom
Za deset až patnáct let bude odhadem čtvrtina obyvatel České republiky v důchodu, ve čtyřicátých letech 21. století už třetina. „Je jisté, že to bude problém,“ říká pro českobudějovický rozhlas Jaroslav Šetek, který na Jihočeské univerzitě vyučuje makro a mikroekonomii, hospodářskou politiku a také politiku sociální.
To, že třetina Čechů budou senioři, se podle Šetka promítne do různých oblastí života – nejen do otázky penzí, ale také do nároků na zdravotní péči, rostoucí potřeby sociálních služeb, bytové politiky i problematiky volného času milionů seniorů.
Současné úpravy důchodového systému považuje Šetek za kosmetické a důslednou důchodovou reformu za nereálnou. Stát by se měl ale pokusit alespoň o funkční model.
„Je třeba zásadně vycházet z principu solidarity a subsidiarity. To znamená ze sounáležitosti a z toho, aby se každý o sebe dokázal maximální možnou měrou postarat sám a dále aby se staralo jeho nejbližší sociální okolí. A když už to později není možné, ať se stará veřejnost, tedy orgány samosprávy, popřípadě stát. Ale stát ať je až tou poslední záchrannou sociální sítí,“ říká.
To se jeví jako jistý návrat ke staršímu modelu, kdy se o svého seniora starala širší rodina, k modelu vejminků, života pospolu a sdíleného rodinného hospodaření. Jenže současnost českého seniora je jiná. Často žije sám, a když už na samostatný život nestačí, odchází do domova seniorů, upozorňuje ekonom.
Prezident nemůže být u všeho. Pozornost chce hlavně věnovat debatě o penzijní reformě, říká hradní expert
Číst článek
„Idyla Babičky Boženy Němcové je dnes už nereálná. Tento model je u nás plně oslaben. Postaralo se o to čtyřicet let centrálně řízené ekonomiky a potom přechod na tržní ekonomiku, kdy jsme se mnozí hnali za kariérou a odkládali manželství i vytvoření rodiny. Proto vznikl populační problém a proto rodina dnes už nemůže vytvářet podpůrný systém svému seniorovi,“ připomíná Šetek.
Součástí společenské reformy s ohledem na stárnutí populace by tedy měla být i prorodinná politika. „Je otázkou, jak ji optimálně nastavit. Společnost bude potřebovat děti jako zdroj budoucích veřejných příjmů. Jsou tu i možnosti sdílených pracovních míst, home office a podobně,“ uvažuje Jaroslav Šetek.
‚Ideální to nebude‘
Co se obsahu důchodové reformy týče, nabádá Šetek k realismu. „Důchodovou reformu nezvládneme, ale funkční důchodový systém mít můžeme. Zkusme se inspirovat v zahraničí. Existují ukázkové příklady ze severní Evropy – Dánsko, Švédsko, dále Nizozemí, v zámoří Kanada, Austrálie, Nový Zéland,“ vyjmenovává.
Češi moc nestávkují, občas to má smysl, míní sociolog Prokop o pondělním protestu
Číst článek
Tamní systémy podle něj stavějí na dvou pilířích. „Jednak je to systém průběžný, tedy průběžně financovaný z daní nebo sociálního pojištění, a pak systém kapitálový, kdy si každý jedinec právě na principu subsidiarity a participace ukládá své zdroje. To je typické penzijní připojištění,“ vysvětluje.
Tyto pilíře už u nás lidé k dispozici mají, ale zůstávají nedořešené otázky. „Například, jak to bude fungovat dál. Už teď víme, že od poloviny roku 2024 nebude stát poskytovat příspěvek k penzijnímu připojištění osobám, které už jsou v důchodovém věku. I v průběžném systému bude potřeba změn. Měl by mimo jiné zohledňovat zásluhy – tedy jakou sumou a jak dlouho člověk do sociálního systému přispíval,“ uvádí ekonom a sociolog.
Ideální penzijní reforma podle Jaroslava Šetka neexistuje. „Abychom si to řekli na rovinu, kdybychom chtěli mít systém ideální, byli bychom utopisté. Nikdy to nebude ideální. Vždy bude nastavení někomu vyhovovat a jinému vůbec ne,“ uzavírá.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
