Článek
Dotaz z facebooku: Jdu s takovým vnitřním studem a otázkou. Mám manžela, dvě děti. Jsme celou dobu každý trošku jiný, ale troufám si říct, že oba velmi čisté duše. Máme v sobě absolutní důvěru po všech směrech a jsme sehraný tým, co se děti týče. Manžel měl chladné dětství ze strany rodičů a nese si to celým životem i našim vztahem. Řekla bych, že nám dětmi vztah naopak vzrostl. On si mě váží jako ženy, mámy, já jeho jako muže a taky jako táty. Přesto tam nějak mi chybí celou dobu to přirozené objetí, potřeba pohlazení a citových projevu. I když se snaží, cítím, že prostě je to snaha, ale nepotřebuje to.
Já, věrná, na pevné dlouhodobé svazky, kterou jiní muži jen tak neoslní, potkala jsem starého známého. Vždy jsme se jeden druhému líbili, ale teď jsme se potkali po 15 letech a prostě jakoby to zajiskřilo. Poslední dny jsem taková hezká, hezká pokožka, najednou hubnu i když jsem se předtím snažila, tak to neslo. Jsem veselá, zpívám si a mám strašně výčitky vůči manželovi. Nevím, co přesně cítím, možná přitažlivost, možná protože z toho druhého cítím, jak oba se chceme obejmout, pohladit. Necítím potřebu sexu. Po téhle stránce nám to s manželem klape a necítím, že bych ji potřebovala uplatnit jinde.
Vím, co se říká, nevyměň 20 % za 80 %, máš rodinu, jsi vdaná. Všechny racionální úvahy jsou striktně proti, přesto prožívám pocit, jako bych se zamilovala, ale přitom ani to nejsem, miluju manžela. Co to se mnou je? Nebo se projevuje touha po tom, co mi s manželem chybí? Chci ten kontakt přeseknout, ale každá zpráva mě potěší, pohladí, zahřeje… A zároveň se cítím mizerně, protože ho chci zase potkat.
Protože se moje odpověď líbila více lidem, rozhodl jsem se z toho udělat celý článek. Zásadní problém je v tom, že paní chce, aby byla jako stroj. Kdyby byla paní robot, bylo by to jednoduché. Stačil by první zákon robotiky, který by v jejím případě zněl: Budeš věrná až nadosmrti. A protože stroj se musí řídit svým naprogramováním, tak by bylo hotovo a žádný problém by nevznikl.
Ale paní není stroj
Takže nestačí jen racionální řešení. Paní i cítí. Ale pořád hledá řešení pro stroj. Zatímco člověk potřebuje i řešení, které vyhovuje i jeho citům. Tohle je věc, kterou nikdo nezdůrazňuje dost: My nejsme jen náš rozum. My jsme daleko víc citové bytosti. A když city popíráme, tak současně popíráme nejméně polovinu sebe.
A city se dají uzdravit. A to je to řešení, které paní může udělat. A je to to jediné řešení, které ji pomůže být v pořádku, ve kterém neztratí svou nově nalezenou radost ze života.
Odpověď pro paní
Ve skutečnosti hrajete o své zdraví. Ale popořadě: Jaké máte možnosti?
1. Odstěhovat se i s manželem. Protože dotyčný se vrátil. Ale někde v hloubi duše vás to pořád bude přitahovat k němu, i kdybyste se odstěhovala na Mars.
2. Odstřihnout se od něj. A vykašlat se na sebe. A dívat se, jak se mění vše zpět ke starému. Hlavně vaše nálady a životní pocity. Jak vaše tělo zase začne chřadnout, protože jste ho zradila. Jak zase vaše kůže ztrácí lesk a váha se vrací nad normál pro spokojenou ženu, ale do normálu pro ženu nespokojenou se svým životem.
3. Mít s ním přátelský vztah. Ale podle mě on chce víc.
4. Spustit se s ním. Ale to vám nedovolí vaše strachy, že byste přišla o manžela. Jste v pasti. Naštěstí existuje ještě pátá cesta:
5. Uzdravit si to.
V ideálním případě to říct manželovi a spolu pracovat na tom, co vám tak moc chybí. Ale nestačí to řešit slovy. Protože slova na tohle nestačí. Protože slovy lze řešit problémy, které vznikly po 3.-4. roce vašeho života. Proto žádná slova nikdy nestačila k řešení. Mohla dočasně pomoct, ale trvalé řešení nenabízí.
A z vašeho problému (přitahuje mě to k jinému muži a já nechci být nevěrná) se může stát návod, co je třeba udělat, abyste to dostala od svého manžela. A na rozdíl od psychoterapie, která je pro většinu mužů nepříjemná, tak moje cesta vede ke splnění snů mužů i žen. A hlavně je to cesta, na které naleznete to, co vám tak moc chybí.
6. Ale klidně můžete jít po ní i sama. Až projdete tou změnou celou, budete schopná dát svému manželovi, to co teď potřebujete vy sama. A tím ho uzdravíte. A budete mít ne 80%, ale třeba 95% a časem třeba i 100%. Protože jediný člověk může dát druhému člověku vše. Když je ochoten se stát vším. Ale protože toho nejsme většinou schopni, tak si pak vymýšlíme bajky o tom, že láska trvá maximálně 10 let. Držím palce, abyste nezradila samu sebe, protože všechny ostatní cesty vedou ke zradě vás samé.
Rady pro všechny ostatní, kterým něco ve vztahu chybí
Můžete to dostat. Protože ve vztahu nám téměř vždy chybí to, co jsme nedostali v dětství. Když to dostaneme, už to potom nepotřebujeme a můžeme to dávat i svému partnerovi. A náš partner to pak může přijmout, protože se toho už nemusí bát.
Ale to chce první krok – upřímnost. A pokud se bojíte, že ji váš partner neunese, tak pak máte na výběr. Celý život strávit ve lži a na to bude vaše tělo reagovat. Nebo to risknout a říct aspoň malý kousek pravdy. A je pravda, že to může vést k ukončení vašeho vztahu. Ale chcete se celý život zrazovat jen proto, že se bojíte?
Naštěstí můžete začít i když nejste upřímná k partnerovi. Ale pokud nechcete být upřímná ani k sobě, tak pak jste odsouzena k tomu, abyste udělala některou z prvních 4 cest. A vždy se pak můžete vrátit k té páté nebo šesté.
