Největší hrozba z Ukrajiny, zhroucený stát

Jako nejoptimističtější se zdánlivě jeví varianta, že se Ukrajině podaří vyhnat Rusko ze všech území, které obsadilo. To se však zdá, s ohledem na poměr sil a zejména potenciál obou zemí do budoucna, jako, a nejen momentálně, nereálné. Bez ohledu na to by na dobytém území zůstaly žít miliony ruskojazyčných obyvatel, kteří by se, po dnes již desetiletém boji za právo žít a mluvit po svém a tisících obětí, s opětovnou ukrajinskou dominací nejspíš nikdy nesmířily.

Jedinou, i když snad jen teoretickou možností, jak by Ukrajina mohla dosáhnout vítězství na frontě, by byl přímý vstup vojsk USA, případně dalších zemí NATO, po boku Ukrajiny do války. Tím by se však tato „nejoptimističtější„ varianta vývoje nejspíš změnila v tu úplně nejhorší ze všech, v třetí světovou válku!  A jaký by to mělo vliv na nás? To asi nejlépe vystihuje citát od Alberta Einsteina. „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou opět klacky a kameny. “

Další z reálných možností pokračování rusko-ukrajinského konfliktu, je dlouhodobá zákopová válka, jíž jsme svědky již nyní. Má za následek extrémní materiální, ale zejména lidské ztráty na obou stranách. Může trvat velmi dlouho, ale prosté srovnání potenciálu obou znepřátelených zemí opět dává jasnou odpověď, která s ní vyjde vítězně.

Čím déle bude taková válka trvat, tím méně Ukrajinců bude schopných nebo i ochotných se v ní nechat zabít. A naopak, čím více se jich nechá v této válce zabít, tím méně jich bude moci, až jednou tato válka skončí, svoji zničenou zemi znovu budovat. Ochota Západu financovat Ukrajinu v konfliktu s Ruskem valem slábne a může dokonce zcela skončit, pokud se USA po volbách rozhodnou řešit, místo role světového četníka, svoje vlastní problémy, kterých mají víc než dost. A samotná Evropa, ta se sama nezmůže na víc než na silácká gesta a plané řeči.

Třetí variantou vývoje konfliktu je změna dosavadní politiky současné ukrajinské vlády, případně změna samotné vlády na Ukrajině, a mírová dohoda s Ruskem. O rozporech v ukrajinském vedení a velení ukrajinské armády si štěbetají už i vrabci na střeše, dokonce je přiznávají i všechna naše dosud důsledně proukrajinská média. Je možné, že v důsledku neúspěchu dosavadních bojových operací, extrémních ztrát vojenského materiálu i personálu a slábnoucí podpory Západu, budou tyto rozpory ještě narůstat. Změny v ukrajinské politice vůči Rusku lze proto, jak naznačil i prezident Pavel, očekávat.

Případný mír mezi Ukrajinou a Ruskem by nepochybně nesplnil zcela cíle a představy ani jedné ze stran konfliktu. Ukrajina by nezískala zpátky Krym, Rusko by neobsadilo celou levobřežní Ukrajinu a západní protagonisté by neoslabili ani nerozparcelovali Rusko, jak měli v úmyslu. Na druhé straně by však skončilo bezuzdné zabíjení na obou stranách a ničení potenciálně tak bohaté země, jakou Ukrajina je. Opět použiji slov citátu. „Nikdy nezapomínejte, že i průměrný mír je lepší než úspěšná válka.“  Marie Terezie

Nejhorší možností vývoje na Ukrajině, při dlouhodobém pokračování stávajícího konfliktu, kterou si lze představit, je ale kolaps centrální moci ukrajinského státu a vznik takzvaného zhrouceného státu na našich hranicích.  Vládu v zemi by si v takovém případu rozdělili oligarchové, kteří mají i dnes na Ukrajině obrovský vliv, ukrajinská mafie, která je pojmem i u nás, a nepochybně také armáda a další ozbrojené skupiny. Společně s dnešní obrovskou koncentrací zbraní na území Ukrajiny by takový vývoj byl globálním bezpečnostním rizikem nejen pro Evropu ale pro celý svět. Od další obrovské vlny uprchlíků do Evropy, přes masívní nelegální obchod se zbraněmi až po riziko rozšíření krize do dalších regionů.

Takovou budoucnost si nepochybně žádný soudný člověk u nás nepřeje. Je proto zájmem všech, aby byl konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem co nejdříve ukončen a nikoli, aby ti, kdož na konfliktu profitují, ještě přilévali další olej do ohně!