Ukrajina, Moldavsko a Gruzie do EU? Experti vysvětlují, jak rychle je to reálné
Evropská unie se minulý týden dohodla na zahájení přístupových rozhovorů s Ukrajinou a Moldavskem. Gruzie se stala kandidátem na členství, západní Balkán ale musí ještě počkat. Země se vydávají na mnohaletou cestu za integrací (Čechům to trvalo osm let), na které leží mnoho překážek – už jen proto, že jejich části jsou okupované Ruskou federací. Co tyto země, ale i nás a celou sedmadvacítku v příštích letech čeká, jak moc je toto rozhodnutí vymezením proti Moskvě, kdy budou potenciální noví členové připraveni i jak EU naloží s okupovanými územími, Deníku N vysvětlili experti Jana Juzová z think tanku Europeum a vedoucí zahraniční redakce ČRo Filip Nerad.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Evropští lídři se minulý týden dohodli na zahájení přístupových rozhovorů s Ukrajinou a Moldavskem. Status kandidáta pak udělili Gruzii.
Země, o kterých lídři unijní sedmadvacítky rozhodli jednomyslně, pojí jeden velký společný jmenovatel – dlouhodobé čelení ruské agresi a okupaci. To je sice jeden z motorů unijního rozhodnutí, ale současně i jeden z mnoha faktorů, které mohou přijetí zkomplikovat.
Země také musejí splnit mnoho kritérií, přičemž průtahy mohou vzejít i od členů stávajících.
Ukrajina a Moldavsko požádaly o vstup do Evropské unie loni, tedy krátce poté, co Moskva v únoru zahájila plnou invazi na Ukrajinu – i to přístupové přípravy rozhýbalo.
Následně jim byl vloni v červnu udělen status kandidáta, Gruzie tehdy ještě neuspěla. Teď jim unijní sedmadvacítka dala zelenou.
Zahajuje se tak složitý proces, který může trvat mnoho let – vezměme si příklad Turecka, které přihlášku do EU podalo už v roce 1987 a přístupové jednání bylo zahájeno v roce 1999. Před pěti lety ale bylo pozastaveno.
Ukrajina, Moldavsko i Gruzie pokrok vítají, minimálně jako důležitý vzkaz vyslaný do Moskvy.
Trojice potenciálních nových příchozích má právě s vlivem i imperiálními ambicemi z Kremlu bohaté zkušenosti – Ruská federace totiž okupuje území
- jak Moldavska (z jeho Podněstří se ruská armáda nestáhla ani po rozpadu SSSR a osamostatnění země v roce 1991),
- tak Gruzie (Abcházie a Jižní Osetie jsou v rukou Rusů od války z roku 2008),
- tak i Ukrajiny (Krym a části Luhanské a Doněcké oblasti si Moskva de facto vzala v roce 2014 a části Záporožské a Chersonské oblasti loni).
Všechny tyto země byly rovněž mnoho let součástí totalitního Sovětského svazu, z jehož stínu se snaží – i právě vůlí připojit se k Unii – od devadesátých let vymanit.
A země západního Balkánu, kterým Unie členství slibuje už dvacet let, jsou na tom ale stále trochu jinak.
Nové rozhodnutí Evropské unie přivítal jak prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj, tak jeho moldavská kolegyně, prozápadní prezidentka Maia Sandu. „Dnes bychom tu nebyli bez hrdinného vzdoru proti ruské brutální invazi,“ tvrdí prezidentka.
Kreml se proti pátečnímu rozhodnutí sedmadvacítky vymezil. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov prohlásil, že jde o „absolutně zpolitizovaný“ krok s cílem „ještě více otravovat Rusko a tyto země proti němu znepřátelovat“.
Zvětší se EU do pár let o celou třetinu? A máme to vůbec chtít?
Splnit mnoho kritérií a překonat i vlastní překážky
Aby se nové země mohly připojit k unijnímu bloku, musejí
