Odkládané pokračování Aquamana dorazilo konečně do kin, jedná se zároveň i o poslední snímek ze současné éry komiksových filmů od DC. Loučí se bangerem, nebo je to další z řady průšvihů?
Současný stav DCEU (DC extended universe) filmů asi nejlépe vystihuje nedávná odpověď, kterou Jason Momoa poskytl na dotaz novináře z Entertainment Weekly, jenž se jej zeptal, jestli by chtěl v roli Aquamana případně nadále pokračovat. „Nechci, aby to byl nutně konec, ale nemyslím si, že to bude úplně na mně,“ řekl Momoa a dodal, že James Gunn a Peter Safran – kteří byli nedávno pověřeni budováním nového univerza – už mají své vlastní plány. „Pokud se to divákům bude líbit, tak tu ta možnost je. Ale popravdě, nevypadá to moc dobře.“
Náročná produkce
Ne, Jasone, to fakt nevypadá. Většina lidí už si možná ani nepamatuje, že letos šly do kin (a ihned propadly, Aquamana potopily predikce už před pár týdny) rovnou čtyři DC filmy – Shazam! Hněv bohů, Flash, Blue Beetle a právě druhý Aquaman, který tam měl původně dorazit už v prosinci loňského roku, tedy čtyři roky po premiéře miliardové jedničky. Snímek se nakonec z různých důvodů odsunul až na závěr letoška, přičemž jeho produkce byla všechno, jenom ne bezproblémová.
Režisér James Wan dlouho řešil scénář, pak mu do toho přišel covid, mezitím se změnilo vedení studia, reakce z testovacích projekcí zněly děsivě, takže film potkaly přetáčky, a ještě ke všemu v něm hraje Amber Heard, kolem které se za poslední roky strhnul takový cirkus, že by to vydalo na samostatný článek. Mimochodem, pokud jsi slyšel*a, že byla herečka ze snímku vystřižena, tak smůla – není jí tam moc, ale vedlejší role Mery jí zůstala. O to překvapivější je zjištění, že při všech těchto potížích je Aquaman a ztracené království ve finále kupodivu docela dobrý film.
Trochu Lovecraft, trochu Matrix, trochu Pán prstenů
Děj začíná pár let po jedničce, Arthur Curry se stal králem Atlantidy, s Merou má syna Arthura Jr., kterého kvůli strachu z nenávisti fanoušků ve filmu polovinu času vychovává jako svobodný otec (nepřítomnost Heard je v tomhle ohledu celkem očividná a taky nechtěně vtipná) a vše se zdá jít relativně hladce, tedy až do chvíle, než se svět v důsledku nepřirozeně zrychleného vývoje globálního oteplování začne rychle blížit do bodu, odkud už nebude návratu.
Nemůže za to nikdo jiný než David Kane aka Black Manta (Yahya Abdul-Mateen II), který stále viní Aquamana ze smrti svého otce a nehodlá se zastavit, dokud nezničí vše, co Arthur miluje. Kane ještě za pomoci několika vědců a nohsledů na Antarktidě učiní objev, za nějž by se nestyděly ani postavy z lovecraftovského univerza, a jen co se zmocní záhadného trojzubce, skrze který k němu začne promlouvat zesnulý duch krále titulního ztraceného království a podsouvat mu vize hrůzostrašné budoucnosti, v níž je Aquaman mrtev, začne Manta svůj plán pomalu, ale jistě zhmotňovat.
Nutno dodat, že úvod je sympaticky svižný, má jasné wanovské hororové trademarky, okořeněné právě ještě o lovecraftovské narážky (jedna postava si dokonce vede deník), design některých příšer, lodí a zbraní zase pro změnu připomíná pozdější části matrixovské trilogie, a aby těch srovnání nebylo málo, film si v lecčems nezadá ani s mytologií Pána prstenů, byť ve velmi, velmi osekané verzi. Pointou je, že i když to na papíře působí jako mišmaš, ve filmu to překvapivě funguje.
Flirtování s realitou
Co je zjevné a co ses mohl*a dočíst už dávno před premiérou, film se očividně snaží skrze komplikovaný děj předat jednoduchou myšlenku, a to tu, že je nejvyšší čas začít se starat o naše oceány a vůbec planetu, protože za pár (desítek) let by to tady mohlo vypadat o dost jinak.
Enviromentální poselství bylo důležité nejen pro tvůrce filmu, ale i samotného Momou, který se ostatně v osobním životě v tomhle směru všelijak angažuje. V době, kdy na podobné agitky narážíme i v řadě dalších filmů či seriálů, je tahle možná přece jen v některých momentech zbytečně moc doslovná, do očí bijící a v samotném závěru možná i maličko trapná. To asi proto, že ji do kamery přednáší týpek se schopností mluvit s rybami, zatímco se snaží napodobit slavný projev Tonyho Starka z konce prvního Iron Mana. Arthur Curry ale bohužel není Tony Stark a Jason Momoa není ani omylem taková hláškující mašina jako Robert Downey Jr., což mě přivádí asi k největšímu problému druhého Aquamana.
Dětinský humor a snaha o buddy komedii
Jakmile se děj přehoupne do své druhé poloviny, hororové aspekty vystřídá buddy komedie, protože se na scénu vrací postava charismatického Orma (Patrick Wilson), s jejíž pomocí chce Arthur vystopovat Black Mantu a zastavit ho dřív, než zničí celý svět. To zahrnuje všelijaké cestování, v oceánu i po souši, přičemž tady pro změnu zase DC nápadně opisovalo od Marvelu.
Kupříkladu návštěva pirátského podvodního městečka připomíná sekvence ze Strážců Galaxie (odtud si nejspíš tvůrci scénáře půjčili i slovník pro různé dialogy, ačkoliv sem tenhle typ hlášek vůbec nesedí), bratrská chemie pak zase útočí na laškování mezi Thorem a Lokim (který je v jedné scéně doslova zmíněn), veškerá vztahová dynamika se ale řeší jen povrchově. Asi můžeme tvůrce pochválit, že se jim i přesto podařilo celou tu bratrskou a vůbec rodinnou linku úspěšně prodat, aniž by člověk ve finále musel kroutit hlavou, jako tomu je běžně u většiny dílů Rychle a zběsile. Dokonce to platí i pro typické komiksové polepšování původně zlých postav, kdy se z Orma v druhém filmu stává snad ještě kladnější postava než z Lokiho ve dvojce Thora.
Ale budiž, v roce, kdy se tyhle základní předpoklady nedařilo naplňovat tolika jiným komiksovým filmům a kdy člověk vyloženě trpěl u dění Ant-Mana, Shazama, Flashe, Blue Beetla i Marvels, je druhý Aquaman v podstatě balzámem na ošklivě zjizvenou duši. To ale nic nemění na faktu, že humor je v něm pořád nadmíru dětinský a že ta buddy komedie kvůli mizerným hláškám, a ne zcela funkční chemii (bohužel, Hemsworth a Hiddleston to uměli líp) není tak záživná, jako byly ty hororové části, které má Wan v malíku přece jen o dost víc.
Závěr a vyhlídky do budoucna
Aquaman každopádně značí konec jedné velké éry. Éry, která začala supermanovskou nadějí (Muž z oceli), jenom aby se ihned ponořila do depresivně paranoidních vod tzv. „SnyderVerse“ (Batman vs. Superman) a vystrašila studio natolik, že začalo všemožně zasahovat do již rozdělaných snímků (první Sebevražedný oddíl, Liga spravedlnosti), až z ní nakonec vznikl ještě horší dort, než jaký by upekli pejsek s kočičkou.
Marvel vs. DC v roce 2024: Kdo bude do kina posílat horší filmy?
21. listopadu 2023 11:00
Ani Zack Snyder, který obsadil Momou do role Aquamana a na této éře zanechal zdaleka největší stopu, by ji přitom nejspíš nedokázal dovést do zdárného konce. A to čistě proto, že mu ego narostlo patrně do takových výšin, že už sám nedokáže rozeznat dobrá rozhodnutí od těch špatných a zjevně odmítá poslouchat kohokoli jiného (viz první reakce na jeho novinku Rebel Moon), takže je jeho tvorba snímek od snímku méně koukatelná. Nějaká jednotnější vize DCEU by ale možná zamezila vzniku tolika průšvihů, kolika jsme se jich nakonec dočkali (nejvtipněji s nástupem Rocka do role Black Adama a teasováním návratu Cavilla, z čehož nakonec bylo jen zklamání).
Jinými slovy je dobře, že je definitivně konec. James Wan navíc dostál svým slovům a o zbytek DCEU se ve dvojce Aquamana ani neotřel, veškerá natočená camea byla vystřihnutá (ani Affleck, ani Keaton už se jako Batman nikdy znova neobjeví), takže zbyl jen zábavný blockbuster s parádním designem, úctyhodnými akčními scénami a fajn soundtrackem, který uteče jako voda (…) a pak bez jakékoli pompy skončí. A díky bohu za to.
Příští rok nás čeká jenom druhý Joker, jenž podobně jako Batman s Pattinsonem patří pod značku Elseworlds, a tudíž nebude součástí Gunnova chystaného univerza. To začne až v létě 2025 s novým Supermanem a fanoušci DC se můžou jenom modlit, aby to tentokrát už klaplo. Mezitím nám můžeš dát v komentářích vědět, jestli restartu věříš, nebo bys byl*a radši, aby se pokračovalo se starými herci v nových filmech.
