Utéct, schovat se, bojovat. Nic lepšího není, popisuje odborník základní strategii při útoku střelce
U podobných útoků jako na Filozofické fakultě UK nemá smysl zatarasit vstupy do budovy a provádět kontroly, útočníci už jsou často uvnitř, říká Zdeněk Kalvach, který se dlouhodobě zabývá ochranou takzvaných měkkých cílů. Popisuje také, zda jsou školy či nemocnice v Česku na takové útoky dobře připravené a jak mají lidé v okamžiku, kdy je aktivní střelec v budově, jednat.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Na co se v rozhovoru také ptáme:
- Jak se české školy či nemocnice připravují na možné útoky?
- A jsou tyto takzvané měkké cíle dostatečně chráněné?
- Co je třeba v takovém případě dělat?
- Kdy se má volat policie a kdy utíkat z budovy?
Jste odborníkem na ochranu takzvaných měkkých cílů, nyní jste v kontaktu s krizovým štábem Univerzity Karlovy. Zeptám se nejprve obecně – jak jsme na tom v Česku s přípravou na možný útok na měkké cíle, tedy na nemocnice či školy? Například ve Spojených státech se tyto útoky dějí mnohem častěji.
Myslím, že obecně toto téma školy včetně univerzit v České republice podchycené mají. Nejen Univerzita Karlova, ale i jiné se tím zabývají. Od roku 2005 či 2006 tady byla taková vlna,
