Izrael válku proti Hamásu prohrává, ale Netanjahu a jeho vláda to nikdy nepřiznají

22. 12. 2023

čas čtení 6 minut
 
Oficiální narativ zní, že Hamás je oslaben, ale ve skutečnosti doktrína masivní síly IDF selhává
, píše Paul Rogers,  emeritní profesor mírových studií na Bradfordské univerzitě.
 

Až donedávna byl válečný narativ o Gaze do značné míry ovládán Izraelskými obrannými silami (IDF) a ministerstvem obrany země. Mezinárodní pověst Izraele sice klesla v důsledku zabití více než 20 000 Palestinců, zranění více než 50 000 a zničení velké části Gazy, ale IDF stále dokázaly prodat věrohodný příběh o silně oslabeném Hamásu, dokonce tvrdily, že válka v severní Gaze byla z velké části dokončena a úspěch v jižní Gaze bude brzy následovat.



Tomuto vyprávění napomohly vážné potíže několika málo novinářů, kteří stále působili v Gaze, včetně ohrožení jejich osobní bezpečnosti, zatímco mezinárodní tiskový sbor uvízl v Jeruzalémě a byl ve většině svých informací závislý na zdrojích IDF.

To se změnilo, když se začal objevovat jiný obraz. Nejprve chyběly důkazy na podporu tvrzení IDF o sídle Hamásu pod nemocnicí al-Šifa, poté IDF nedokázaly určit místo, kde se nacházela izraelská rukojmí, přestože měly k dispozici jedny z nejmodernějších zpravodajských informací na světě.

Zcela nedávno došlo ke dvěma dalším incidentům. Dne 12. prosince došlo k obratnému trojímu přepadení zinscenovanému polovojenskými jednotkami Hamásu v části Gazy, kterou údajně ovládají izraelské síly. Jednotka IDF byla přepadena a utrpěla ztráty. Na pomoc této jednotce byly vyslány další jednotky, které byly následně přepadeny, stejně jako posily.

Deset vojáků IDF bylo údajně zabito a další těžce zraněni, ale důležité bylo jejich služebním zařazení, včetně plukovníka a tří majorů z elitní brigády Golani. Skutečnost, že Hamás, údajně zdecimovaný a s mnoha tisíci již zabitými vojáky, dokázal uskutečnit takovou operaci kdekoli v Gaze, natož v oblasti, která je již údajně pod kontrolou IDF, by měla vyvolat pochybnosti o tom, že Izrael dosahuje ve válce podstatného pokroku.

Další náznak přišel o několik dní později, kdy se třem izraelským rukojmím podařilo uniknout svým únoscům, ale vojáci IDF je zabili, přestože byli bez košil a s bílou vlajkou. Co se od té doby ještě zhoršilo a vyvolává v Izraeli značný hněv, je skutečnost, že telefonáty rukojmích zachytil pátrací pes IDF vybavený zvukovým zařízením pět dní před jejich zabitím.

Existují i další, širší náznaky problémů IDF. Podle oficiálních údajů o ztrátách bylo v Gaze, Izraeli a na okupovaném Západním břehu Jordánu zabito více než 460 vojáků a asi 1 900 jich bylo zraněno. Jiné zdroje však hovoří o mnohem větším počtu zraněných. Před deseti dny zveřejnil přední izraelský deník Yedioth Ahronoth informace získané z rehabilitačního oddělení ministerstva obrany. Podle nich je počet obětí více než 5 000, z toho 58 % je klasifikováno jako těžce zranění a více než 2 000 je oficiálně uznáno za invalidy. Došlo také k řadě obětí přátelské střelby, přičemž deník Times of Israel uvádí 20 ze 105 úmrtí v důsledku takové střelby nebo nehod během bojů.

Celkově lze říci, že IDF se při reakci na neregulérní válku stále řídí dobře nacvičenou doktrínou Dahiya, která spočívá v použití masivní síly, způsobuje rozsáhlé sociální a ekonomické škody, podkopává vůli povstalců bojovat a zároveň odrazuje budoucí hrozby pro bezpečnost Izraele. Jde to však velmi špatně. Kritika přichází z nečekaných stran, včetně bývalého britského ministra obrany Bena Wallace, který varoval před dopadem trvajícím 50 let. Dokonce i Bidenova administrativa začíná být z toho, co se odehrává, důkladně znepokojena, přesto jsou Benjamin Netanjahu a válečný kabinet odhodláni pokračovat, dokud to půjde.

Stojí za to si uvědomit proč. Útoky ze 7. října a s nimi spojená brutalita zasáhly izraelskou představu o bezpečnosti až do morku kostí, což znamená, že velká většina izraelských židů zatím Netanjahuovu reakci nadále podporuje. I ta však ztrácí na síle a zhoršuje ji zabití tří rukojmích vojáky IDF.

Důsledkem toho všeho je, že velitelé IDF se dostávají pod obrovský tlak, aby uspěli, a půjdou tak daleko, jak jim to válečný kabinet dovolí. Mnozí z těchto velitelů jsou vysoce inteligentní, i když nevyhnutelně cílevědomí lidé, a nyní budou vědět, že přes veškerou Netanjahuovu rétoriku nelze Hamás, nebo alespoň jeho ideje, porazit vojenskou silou. Vědí také, že zatímco se rozhovory zadrhávají, tlak rodin rukojmích může brzy vyústit v další humanitární pauzu. Proto bude jejich cílem co nejvíce poškodit Hamás, a to co nejrychleji, dokud to půjde, ať už to Palestince bude stát cokoli. Důkazem tohoto přístupu jsou intenzivní nálety z tohoto týdne.

To umožňuje Netanjahuova závislost na extremistické menšině náboženských fundamentalistů a zarytých sionistů v jeho vládě. Nebýt tragédie ze 7. října, neměli by v Izraeli ani zdaleka tak širokou podporu, a přesto dlouhodobé bezpečnosti Izraele stále více škodí. Nejenže hrozí, že se Izrael stane státem vyvrhelů, a to i mezi svými spojenci, ale také podnítí vznik radikální opozice ze strany obnoveného Hamásu nebo jeho nevyhnutelného nástupce.

Izrael potřebuje zachránit sám před sebou, ale to bude více než na čemkoli jiném záviset na Joe Bidenovi a lidech kolem něj. Možná pod tlakem rychle se měnící nálady veřejnosti v západní Evropě si uvědomí  svou roli v okamžitém ukončení tohoto konfliktu.


Podrobnosti v angličtině ZDE

2
Vytisknout
2842

Diskuse

Obsah vydání | 28. 12. 2023