Článek
Čtvrteční televizní zpravodajství, věnované bezprecedentní tragédii, jsem také já sledovala s pocity šoku, zděšení, strachu a lítosti nad všemi těmi, jimž fatálně zasáhla do života. Nicméně, s narůstajícím časem a výstupy některých politiků, bohužel přibyly i pocity naprostého znechucení. Nejenže byly tisíce diváků prostřednictvím policejních i vládních brífinků neustále masírováni, jak skvělou práci odvedla policie, ale navíc byli donekonečna vyzýváni a poučováni, aby nešířili různé dezinformace. A to přesto, že jsou to právě čeští politici, kdo je šíří nejvíce, a dokonce již někteří z nich byli za nepravdivé výroky odsouzeni.
Ostatně, v poslední době stalo neblahým zvykem, že se koaliční i opoziční lídři navzájem obviňují ze lži a cynicky se přou, kdo lže víc. Nelze se tedy divit, že jim většina lidí nevěří. Podle průzkumů veřejného mínění je jediným politikem, který se u nás těší alespoň nadpoloviční důvěře veřejnosti, prezident.
Přitom si právě mnozí politici přivlastňují právo moralizovat a pohoršovat se nad tím, že lid šíří dezinformace. Jenže, když politikům nevěří, nezbývá mu nic jiného než se pokusit dobrat pravdy sám a sdílet, co zjistil. Navíc je termín dezinformace u nás leckdy neprávem zneužíván. Namísto toho, aby byly nezpochybnitelně vyvráceny některé vědomě šířené nepravdivé informace, jejichž cílem je oklamání veřejnosti, je za dezinformaci považováno všechno, co se politikům nehodí. Nemluvě o tom, že se dost často nakonec ukáže, že údajné dezinformace vůbec nešlo.
Z peněz daňových poplatníků se naopak platí nemalé částky za práci různých „píáristů“ a „spin doktorů“, kteří pomáhají politickým stranám i státním institucím manipulovat s veřejným míněním v jejich prospěch. A přesně to, navzdory všem vážným pochybnostem a otázkám, nyní předvádí policejní prezident ruku v ruce s ministrem vnitra. Lze opravdu považovat práci policie za tak skvělou, když den po masové vraždě například vyšla najevo šokující zpráva, že si masový vrah, student vysoké školy, na jaře registroval sedm zbraní a nikomu to nestálo za důkladnější monitoring? Stejně tak je jen stěží uvěřitelné, že se nikdo nezabýval skutečností, že si tento student kupuje velmi drahou výzbroj, včetně samopalu. Sám policejní ředitel Martin Vondrášek na čtvrtečním brífinku bez bližšího komentáře oznámil, že policie na filozofické fakultě našla „obrovský arzenál zbraní a střeliva“. Jako by to snad bylo úplně běžné.
Jak čeští politici, tak policejní funkcionáři, mají v případě tragédie, jež u nás nemá obdoby, na svědomí celou řadu pochybení a situaci tak, jako vždy, dramaticky řeší až poté, co se něco vážného stane. Namísto pohoršování se nad tím, jak se chová veřejnost, by si měli zamést před vlastním prahem, neopakovat stále stejné chyby a snažit se co nejlépe naplňovat slogan „Pomáhat a chránit“.
Adéla Hofmanová
