Vánoce u 1. rotního úkolového uskupení AČR v Litvě v roce 2018

Oslava vánočních svátků v zahraničních operacích se nese ve znamení odloučení od rodiny, nepřetržitého plnění operačních úkolů v cizích zemích i v době svátků a snahy přiblížit si co nejvíce pohodovou atmosféru českých Vánoc. Ať už se jedná o zdobení vánočního stromečku, štědrovečerní večeři, půlnoční mši, telefonáty s rodinou či rozdávání drobných dárků.

+6

Názornou sondou do života vojáků je jeden z mnoha příkladů, jak Vánoce oslavili příslušníci české jednotky v Litvě v operaci Enhanced Forward Presence (eFP) v roce 2018. Ti zde plnili úkoly od července 2018 do ledna 2019.

Vše začalo 6. prosince 2018 návštěvou tehdejšího náčelníka Generálního štábu AČR armádního generála Aleše Opaty a představitelů Výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky u 1. rotního úkolového uskupení AČR v Litvě. Návštěvu přivítalo velení litevské brigády Iron Wolf a velení mezinárodního praporu, v rámci něhož působila česká jednotka. Na nástupu promluvil k vojákům generál Aleš Opata a zároveň jim v mírném předstihu předal vánoční dárky. Jejich součástí byly i nakreslené obrázky od dětí z českých základních škol. Do kroniky jednotky generál Opata napsal následující řádky: „Děkuji za perfektní práci, kterou zde odvádíte! Pěkné svátky a vše nejlepší v roce 2019.“

O pár dní později, přesněji 14. prosince 2018, byly na vojenské základně nedaleko litevského městečka Rukla otevřeny vánoční trhy. Ty však byly pojaty poněkud netradičně: jejich přípravu si vzali na starost sami vojáci z jednotlivých národních armád, z nichž bylo celé úkolové uskupení složeno. Každý národ do stánků připravil různé národní speciality a cukroví, které je typické pro jejich zemi. Okolí trhů bylo vyzdobeno vánočními světly a nechyběla ani sváteční hudba, která všemu dodala ryze přátelskou atmosféru.

Další akcí, kterou zorganizovali čeští vojáci, bylo odhalení vánočního betlému. Toho se zúčastnila většina vojáků z operace eFP, včetně velitele mezinárodního praporu. Nápad na jeho výrobu a instalaci vzešel z hlavy kaplana českého kontingentu kapitána Jana Kupky. O jeho výrobu se postarali vojáci z ženijní čety. Betlém byl vyřezán z dřevěných desek a vyráběl se v parku vojenské techniky, odkud byl posléze přesunut a instalován přímo na základně, kde byli ubytováni vojáci.

Vánoce se rychle blížily a pro většinu vojáků to mělo být poprvé, kdy stráví Štědrý den mimo domov bez svých rodin. Mnoho lidí se však snažilo, aby Vánoce a celé svátky vojáci prožili co nejpříjemněji. Přípravy jídla se 24. prosince místo Litevců chopili Němci. K obědu se podávala kachna se zelím a bramborovými noky. Po obědě někteří vojáci zašli například na vánoční trhy nebo na kávu do vojenského bufetu. V 18 hodin proběhl neformální nástup jednotky, kde německý velitel jednotky eFP plukovník Braun pronesl vánoční proslov, ve kterém mimo jiné zmínil i události z první světové války, které se staly před 104 lety. Tehdy proti sobě na frontě stáli v zákopech němečtí a britští vojáci. V zemi nikoho se tenkrát setkali a improvizovaně oslavili Vánoce. Po tomto proslovu velitele se vojáci přesunuli do společenských prostor, kde hrála hudba a k večeři se podávala klobása se salátem nebo těstoviny. Zároveň byla připravena tombola o hodnotné ceny. Na závěr Štědrého dne proběhla půlnoční mše v prostoru betléma v podání českého vojenského kaplana.

A jak celé svátky viděl jeden z příslušníků české jednotky velitel osádky vozidla Pandur a zároveň vojenský historik jednotky četař Radek Bartoníček? „Samozřejmě že Vánoce v Litvě byly odlišné od těch, které prožíváme doma. Pod německým velením na základně v Rukle vyrostlo dostatečné zázemí na trávení volného času. Německé velení připravilo vánoční trhy, společenský program a samozřejmě nechyběla ani vánoční výzdoba. Už společná práce na tom, jak si udělat Vánoce mimo domov příjemnější, motivovalo hodně vojáků se zapojit. Každý je přeci chtěl prožít tím nejlepším možným způsobem. Vznikl tak například i dřevěný betlém, o který se postarali čeští ženisté. Člověk by si skoro myslel, že máme jednotku ženistů složenou z uměleckých truhlářů. Jakmile bylo vše dokončeno, nechybělo oficiální otevření vánočních trhů a jejich rozsvícení spolu s opodál vzrostlým jehličnanem, který se proměnil ve vánoční strom. Toto vše přitáhlo i některé kolegy, kteří by jinak zůstali na ubikaci a pouze by zavolali domů svým blízkým. Tato atmosféra ovšem způsobila, že mnoho z nás trávilo Vánoce venku, s blízkými kolegy a přáteli a i hovor domů byl z takového prostředí mnohem příjemnější. Troufám si tvrdit, že nikdo z nás na nějaké dárky ani nemyslel. Bylo pro nás daleko důležitější, že Vánoce v Litvě nebyly jen další obyčejný den v misi, ale že jsme si je užili více, než pouhým telefonátem s rodinou. Byl jsem rád, že se tak i stalo. Ne nadarmo se říká, že pro vojáka je armáda taková druhá rodina.“

mjr. Pavel Stehlík