Článek
Aspoň se tak nedostávám pod palbu nařčení a odsudků za cynismus. Kdyby se to stalo na VŠE, tam už bych možná něco vymyslel. Když se takové věci dějí v Americe, maximálně mi to trochu zpomalí prst při scrollování na feedu.
Už v době těsně po útoku mi spadl největší balvan ze srdce, když jsem zjistil, že se nic nestalo v přízemí ani v prvním poschodí, kde osobně znám půlku lidí, kteří tam sedí. S jediným člověkem, o němž vím, že sedává ve čtvrtém patře, se mi podařilo spojit a zjistil jsem, že je v pořádku. Psalo mi mnoho známých z ciziny, kteří vědí, že mám k té instituci blízko, a i jim se ulevilo, že jsem v pořádku. Nicméně počet obětí ani bolest jejich blízkých to nijak nesnížilo.
Je mi nevolno z neprofesionality médií (s několika výjimkami), která i po tolika zahraničních zkušenostech krmila lačné feedy spotřebitelů neověřenými a zbrklými informacemi s vidinou monetizace lajků a prokliků, i když se jasně ukazuje, že přesně takové chování motivuje k tomu, aby se násilný čin někdo pokusil zopakovat. Korunu nasadil Deník N, když zjistil, že střelec byl vcelku obyčejný kluk, který akorát málo zdravil… Protože paní od vedle ze dvora má nepochybně doktorát z klinické psychologie podpořený léty praxe a posledních deset let nedělala nic jiného, než že útočníka bedlivě sledovala.
Část společnosti doufala, že útočník byl Ukrajinec, ideálně transgender ovlivněný americkým stylem života. Jiná část se zuby nehty snažila naroubovat to na Rusko a mentální stres dnešní mladé generace. Vůči obětem mi přijde obojí krajně neuctivé.
Dnes je den smutku, a tak jej využijme k určitému usebráni: Není v našem blízkém okolí někdo, kdo by mohl inklinovat k podobným činům? Jsme si jistí, že vlivem našeho chování či vlivem vnějších faktorů ve škole a kolektivu naše děti nevyrůstají s představou, že jediné, jak něčeho v životě dosáhnout, je někomu jinému ublížit? A neméně zásadní otázky: Dávám do vztahů se svým okolím optimální energii? Kdyby zítra umřela máma nebo jsem přišel o dítě, budu se muset vyrovnat pouze s jejich odchodem z mého života, nebo k tomu všemu budu muset překonávat výčitky svědomí, protože naše vztahy za života nebyly ideální? Ono možná nakonec neuklizené hračky nebo spor o názor na bývalého či současného premiéra nemusí být to nejpodstatnější v životě. Koneckonců zítra si to všichni u večeře máme možnost vysvětlit. Bohužel na rozdíl od obětí z FF UK. Čest jejich památce!
