Ivan Štern: Výsledky PISA vypovídají o rizicích evropské demokracie

Čtěte také

Wenzel Jaksch: Cesta Evropy do Postupimi. Pohled na dvě porážky světové demokracie

S takovým poznáním v Evropě Bulhaři nejsou sami. I jinde průzkum PISA zaznamenal prohlubující se rozdíly v úrovní vzdělanosti mezi dětmi z prostředí vzdělání příznivě nakloněného a dětmi z poměrů, mající spíš ráz sociální vyloučenosti.

Příčinou bývá oligarchizace ekonomik, pozvolný rozpad středních tříd a rozevírající se sociální nůžky v duchu, bohatí ještě více bohatnou, chudí za to výrazněji chudnou. Doslova barvité je to v takovém Maďarsku. Bohatí tu bohatnou, chudí ještě více chudnou a doprovodnou roli podílníků sehrávají korupce a deformovaný právní a sociální stát.

Ještě jednu příčinu čím dál více rozšklebené propasti mezi úrovní vzdělanosti dětí z rodin vzdělání nakloněných a dětí z rodin spíš vyloučených najdeme v zemích, jako je Německo nebo Francie. V obtížné integraci uprchlických komunit.

Bomba pod základy demokracie

Vzdělání bylo odnepaměti považováno za jeden ze způsobů, jak dosahovat žádoucí sociální průchodnosti společností. Už středověké církevní školy zvládaly díky kvalitnímu a soustředěnému vzdělání dostat chlapce z nuzných poměrů (o dívky tehdy ještě nešlo) na některou pozici sociálních vrcholků. Bylo to církevní vzdělání, které Janu Husovi, pocházejícímu z chudobných poměrů, umožnilo, aby to dotáhl až na rektora Karlovy univerzity.

Čtěte také

Petr Šabata: Jak se ze vzdělání jako priority stala i v návrhu státního rozpočtu blamáž

Snazší sociální průchodnost je nezbytnou podmínkou pro udržitelnou soudržnost společnosti. V opačném případě zapomeňme na jakoukoli myslitelnou demokracii. Pokud by poměry, jak ukazují i výsledky PISA, měly opakovaně generovat vrstvy ve společnosti, které nemají nejmenší šanci posunout se o kousek výš a které jsou odsouzeny opakovaně recyklovat své dosavadní podřadné sociální postavení, pak si společnost, byť by se tvářila sebe svobodomyslněji, pěstuje ve svém lůně časovanou bombu. Dříve nebo později ji za ochotného působení populistů zvládne rozmetat v samotných základech.

Ivan Štern |foto:Vendula Kosíková

Je dobře, že evropští premianti ve vzdělávání, Estonci, si lámou hlavu, zda dělají dost pro to, aby dnešní generace učitelů, jež se zasloužila o stávající výsledky, najde za sebe, až se odebere na penzi, plnohodnotnou náhradu. Nestačí, aby se Bulhaři, a nejen oni, utěšovali, že v podstatě jejich děti nezhlouply, jestliže se jim rozrůstá vrstva dětí sociálně vyloučených. Bomba položená pod základy demokracie tikat nepřestane. Je dobře, že se Němci neptají, co uprchlíci udělali pro integraci do jejich společnosti, ale ptají se, co pro ni mohou udělat oni sami.

Cest k nápravě je celá řada. Moderní nápodoba vzdělávání církevního v podobě škol s celodenní péčí, zavedených před nějakým časem v Německu je jednou z nich.

Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost