Carrie Fisher ze Star Wars měla „příliš velká ňadra“, ničila ji závislost na šocích i kokainu

„Jsem produktem hollywoodského incestu,“ poznamenala jednou Carrie Fisher kousavě na adresu svého původu. „Když se dají dohromady dvě celebrity, na mně vidíte, co z toho vznikne.“

Fisher vůbec nepřeháněla, když o svých rodičích mluvila jako o hollywoodských hvězdách. Přišla na svět roku 1956 jako prvorozená dcera herečky Debbie Reynolds a zpěváka Eddieho Fishera: oba rodiče měli v době, kdy se malá Carrie narodila, už rozjetou slibnou kariéru v šoubyznysu. Své umělecké kořeny celý život považovala za výzvu i prokletí; štiplavá poznámka, kterou tehdy komentovala okolnosti svého narození, odrážela i komplikovaný vztah, který měla sama k sobě. Žena, která se pro dvě generace mužů stala sex symbolem, měla ve skutečnosti velmi nízké sebevědomí a trápily ji pochybnosti o tom, jestli je dost dobrá. Celý život bojovala sama se sebou a své dny naplnila hledáním více či méně sebedestruktivních způsobů, jak by dokázala sama se sebou žít.

Svého času platila Carrie Fisher za jednu z nejšarmantnějších žen v Hollywoodu. Přesto režisér hvězdné ságy Star Wars původně nechtěl, aby roli princezny Leiy získala právě ona. Měl o své Leie velmi specifické představy a trval na tom, aby její představitelka měla spíše dívčí tvary těla. Fisher se mu se svými plnými ňadry a kyprými boky ke křehké Leie vůbec nehodila. Nejprve ji odmítl doslova s tím, že má na Leiu „příliš velká prsa“, hrou šťastných náhod byla ale do role nakonec přece jen obsazena. Nikdy v životě toho pak nepřestala litovat.

„Princezna Leia mě provází jako vágní puch,“ tvrdila trpce. Z něčeho, co zpočátku vnímala spíše jako experiment a zajímavou příležitost (šlo teprve o její druhou velkou roli ve filmu), se stala její životní zkouška. Podle svých vlastních slov strávila desetiletí uvězněná v daleké galaxii ze světa Star Wars a přišla tak o možnost dosáhnout perspektivnější kariéry. Vnímala svůj život jako jeden velký zmařený potenciál a vědomě budovala svůj vlastní veřejný obraz coby herečky, která kromě jedné velké role vlastně nic nedokázala. Trpěla taky pocity, že ani její role, ani její výkon ve Star Wars v porovnání s ostatními za moc nestál. Když jí byla roku 2015 nabídnuta účast v pokračování, ihned přijala: prý by nic jiného stejně už hrát nemohla.

Mezi filmaři měla pověst potížistky. Dokázala sice přesně, ale zato poměrně nevybíravě pojmenovat, co ji na konkrétním natáčení i na Hollywoodu jako takovém štve. Neměla ve zvyku brát si servítky: světem celebrit i jejich luxusními životy pohrdala nejspíš i proto, že sama v dětství zažila to pozlátko a nedokázala se s ním ztotožnit. Upřímnost byla pro její komunikaci charakteristická: když jí diagnostikovali bipolární afektivní poruchu, mluvila bez obalu i o ní, stejně jako o své závislosti na drogách a alkoholu, které propadla během rozpadu vztahu s Paulem Simonem (ten se v manželství vyoutoval jako bisexuál a vyměnil svou ženu za obchodníka Bruce Bozziho). Často cítila, že její otevřenost okolí zneklidňuje, a nerozuměla tomu.

Ani v milostném životě nebyla příliš šťastná. Její otec opustil její matku kvůli jiné ženě, když byla Carrie ještě batole, a po rozvodu se oženil ještě čtyřikrát. Její matka ji i jejího mladšího bratra vychovávala po boku svých dalších dvou mužů. Nestabilní rodinné zázemí se projevilo nejen na jejím psychickém zdraví, ale i na její vlastní schopnosti udržovat vztahy. Vdala se sice v životě pouze jednou, ale manželství vydrželo sotva rok. Kromě něj měla řadu menších románků (mimo jiné i s hercem Harrisonem Fordem nebo Danem Aykroydem) i vážnějších známostí, žádná ale netrvala dlouho. Ze čtyřletého vztahu s hledačem talentů Bryanem Lourdem se narodila její jediná dcera Billie.

Fisher nesnášela dobře fakt, že je psychicky nemocná, a snažila se s nemocí bojovat všemi možnými cestami. Ve svém odhodlání bohužel těžce narazila kvůli svým sklonům k rozvoji závislostí: závislou se totiž postupně stala i na psychofarmakách, která musela pravidelně užívat.

„Všimla jsem si, že beru o trochu více drog než ostatní,“ řekla s kousavostí sobě vlastní při natáčení posledního dílu trilogie Star Wars. Mimo to také při léčbě prošla kontroverzní, leč účinnou elektrokonvulzivní terapií (lidově zvanou „elektrošoky“), která jí velmi ulevila: dobrovolně ji proto několikrát podstoupila znovu a s oblibou sebe samu označovala za „elektroholičku“. Svoji nemoc nesnášela, zato milovala svoje léky. Jeden z nich, antidepresivum s názvem Prozac, měla dokonce v oblibě natolik, že chtěla, aby po její smrti její popel uložili do urny, která by vypadala jako jedna z pilulek.

Navzdory nevalnému mínění, které o sobě měla, se o Carrie Fisher rozhodně nedá říct, že by životem proplula s rukama v klíně. Po masivním úspěchu Star Wars se pravidelně objevovala na filmových plátnech i televizních obrazovkách (byť většinou v menších nebo epizodních rolích), pro její cit pro jazyk ji zvali ke konzultaci nových scénářů a korektuře odborných textů. Přestože nikdy nedokončila ani střední školu, byla inteligentní, sečtělá a měla velmi dobrý všeobecný přehled. Sama napsala hned tři autobiografie, které se dobře prodávaly i četly, a měla až výjimečně hezký vztah se svou jedinou dcerou, pro kterou byla dobrou matkou. Osobně se starala o umírajícího otce, kterého od doby, co ji jako dvouletou opustil, neviděla třicet let.

V jedné ze svých knih vyjádřila své přání ohledně způsobu své vlastní smrti. Chtěla zemřít nahá, topící se v jezeře za měsíčního svitu uškrcená svou vlastní podprsenkou. Toto přání se jí nesplnilo ani zdaleka. 23. prosince 2016 se jí během letu z Londýna do Los Angeles udělalo nevolno a hned po příletu byla hospitalizována s podezřením na infarkt. V nemocnici strávila několik dní a její stav se stabilizoval, nakonec ale 27. prosince zemřela na kombinaci poinfarktového stavu a spánkové apnoe. Bylo jí 60 let. V jejím těle se našly zbytky extáze, kokainu, heroinu i morfinu. Podle svého přání je uložena v urně ve tvaru pilulky Prozacu, v hrobě vedle své matky Debbie, která zemřela den po ní.

ZDROJE:

Fisher, Carrie (10.11. 2011). Shockaholic. Simon and Schuster. č. 47. ISBN 978-0-85720-158-4.

Miller, Julie (27.1.2016). „Inside Carrie Fisher's Difficult Upbringing with Famous Parents“. Vanity Fair. Čteno 22.12.2023

Wayne, George (31.10. 2006). „The Princess Diaries“. Vanity Fair. Čteno 22.12.2023