Vzhledem k velikosti země, respektive k počtu obyvatel bylo prvorepublikové Československo bohatě saturováno leteckým průmyslem. Ve dvacátých letech dokázal vyrábět i bojová letadla plně konkurenceschopná se světem, vyzdvihněme především stíhačku Avia B.H.21.
Již krátce po vzniku nové republiky byly postupně založeny i tři tuzemské stěžejní letecké továrny: Letov, Aero a Avia. Jen dodejme, že později, v letech třicátých, začala s výrobou letadel i ČKD a v oboru civilních sportovních strojů vznikly nové podniky Zlínská letecká a Beneš-Mráz.
Všechny tři velké letecké továrny byly samozřejmě závislé především na dodávkách pro československou armádu. A protože ne stále byly výrobou letadel plně vytíženy, poohlížely se i po náhradních výrobních programech, kdy nejjednodušším řešením, především z pohledu technologického, ale i materiálového, byly hračky, kočárky a kuchyňská náčiní. Ale někde se šlo i do hlubších vod, třeba Letov byl znám výrobou kajaků a skládacích člunů. A v Aeru se rozvášnili tak, že se přes výrobu motocyklových sajdkár a Weymannových karosérií dostali až k automobilům, pročež si vybudovali přímo automobilní oddělení.
Stavebnice Konstruktér letadel
Stavebnice Konstruktér letadel
Dnes se ovšem podíváme na jiný výrobek továrny Aero, konkrétně na stavebnici Konstruktér letadel. Výrobce ji představil na pražské IV. mezinárodní letecké výstavě, konané ve dnech 4. až 16. června 1927. Podle návodu bylo možné postavit dvě desítky modelů (ne všechny najednou) představující skutečné typy letadel.
Neberme to jako výtku, ale navzdory v inzerátech zmiňované věrnosti s originály byly dané modely už z principu polytechnické stavebnice jen vzdálenými napodobeninami svých vzorů. Ostatně cílem tvůrců stavebnice nebylo nabídnout stavbu maket, ale poskytnout variabilní stavebnici pro seznámení se s letadly různých provedení (jednoplošníky/dvojplošníky/trojplošníky, letouny pozemní nebo hydroplány, letouny jednomotorové i vícemotorové atd.).
Stavebnice Konstruktér letadel. Podle návodu z ní bylo možné postavit dvacet různých typů letadel (ne najednou). Aby nemusela mít stavebnice nepřebernou hromadu dílů, byly tyto unifikovány pro řadu typů (stavebnice si tak vystačila například s trojicí křídel atd.), což na druhou stranu snižuje podobnost s příslušnými originály. V plné síle se to projevilo u vírníku, kde si dětský letecký konstruktér musel sestavit nosný rotor ze dvou křídel.
Součástí stavebnice byla brožura, která mimo jiné představovala právě i originály avizovaných typů (textové popisy a obrazový materiál). Podle libovůle mladého stavitele bylo možné postavit modely dalších provedení, přičemž zde už název stavebnice Konstruktér letadel nacházel toho pravého smyslu slova.
V tisku se avizovala prodejní cena stavebnice 100 Kč, což nebyla žádná láce. Průměrná měsíční mzda na přelomu 20. a 30. let u nás marně atakovala 800 Kč. Samozřejmě nůžky příjmů byly hrozivě rozevřeny, velká většina obyvatelstva průměrného celorepublikového příjmu zdaleka nedosahovala. Průměrná měsíční mzda dělnická činila necelých 500 Kč (u mužů 570 Kč, ale u žen pouze 350 Kč). Mnohem méně si vydělaly například pomocné síly v zemědělství. Naopak měsíční mzdy úředníků a graduovaných odborníků převyšovaly tisíc, dva tisíce i tři tisíce korun, v závislosti na oboru, zaměstnavateli a u státních služeb i na geografické lokaci. Vyloženě špatně na tom nebyli ani četníci a vyloženě dobře na tom byli armádní důstojníci.
Jiná zpráva z dobového časopisu Letectví uvádí cenu stavebnice 90 Kč. Pro velkoodběratele byla rozvrstvena následovně: 85 Kč za kus při odběru 10 kusů, 83 Kč při 20 kusech, 81 Kč při 31 kusech, 78 Kč při 50 kusech, 76 Kč při 100 kusech a 70 Kč při 1 000 kusech.
Stavebnice Konstruktér letadel. Dopravní hydroplán SPCA 63 Météore ze stavebnice v porovnání se skutečným strojem.
Stavebnice Konstruktér letadel. Cvičný letoun Hanriot H.36 ze stavebnice v porovnání se skutečným strojem
Stavebnice obsahovala řadu univerzálních dílů pro jednotlivé části letadel (křídla, vodorovné a svislé ocasní plochy, trupy, motory, vrtule, podvozky, vzpěry), a právě proto se konkrétní modely svým originálům podobají jen vzdáleně a také nejsou v jednotném měřítku (když se použije stejné křídlo atd. jednou pro letoun malý sportovní, jindy pro větší dopravní). Jednotlivé díly se vyráběly – jak jinak – ze dřeva.
Jak již bylo řečeno, návod předkládal možnost stavět z dvaceti různých typů letadel. Vyjmenujme si alespoň ty u nás i v originále vyráběné. Z československých konstrukcí to byly průzkumný/pozorovací typ Aero A.12, cvičný, kurýrní a sportovní typ Avia B.H.11 a bombardovací typ Letov Š.6. Z licenčně vyráběných potom dopravní letouny Farman Goliáš a Fokker F.VII/3m.
Z obav kvůli napodobovatelům si výrobce systém stavebnice patentoval. A pro případné exportní uplatnění se doprovodná brožura tiskla v několikajazyčném provedení, kdy vedle textů v češtině obsahovala i texty v angličtině, francouzštině a němčině.
