Klostermannův obraz Šumavy přežívá dodnes, tvrdí autoři nové knihy

  9:38
Byl Karel Klostermann opravdu svědkem zániku Šumavy, nebo stál naopak u jejího zrodu? Nad podstatou a významem tohoto česko-německého autora se ve své nové knize Karel Klostermann a zrod Šumavy zamýšlí Veronika Faktorová a Michal Hořejší.

Byl Karel Klostermann opravdu svědkem zániku Šumavy, nebo stál naopak u jejího zrodu? Nad tím se ve své nové knize Karel Klostermann a zrod Šumavy zamýšlí Veronika Faktorová a Michal Hořejší. | foto: Petr Lundák, MF DNES

Při svém bádání odhalují autoři mnoho dosud skrytých stránek tohoto známého spisovatele. Patří mezi ně jeho nebývalé marketingové dovednosti, fascinace westernovými příběhy nebo politické zneužívání jeho děl.

„Klostermann je v dějinách literatury i přes svou čtenářskou úspěšnost značně opomíjený. Učí se o něm jako o realistovi a ztrácí se mezi svými současníky. My se ho snažíme ukázat v jiné perspektivě. Dokládáme, že měl mnohem větší význam, že vstupoval do dobových sporů a dokázal nastavit vnímání Šumavy, které přežívá dodnes,“ popisuje Faktorová.

Šumava jako exotická lokalita

Spolu se svým kolegou upozorňuje například na to, že oblast Šumavy byla před Klostermannovými knihami vnímaná zcela odlišně. V dílech Adalberta Stiftera a dalších připomínala idylickou alpskou krajinu. Tento motiv pak v 70. letech 19. století přejali i Vrchlický či Krásnohorská.

„Klostermann ale přinesl něco zcela opačného. Šumavu popisuje jako liduprázdný prostor, kde běsní ty nejzuřivější živly – vichřice, vánice a bouře. Akcentuje divokost přírody. Šumava je pro něj dobrodružná a exotická lokalita, která připomíná Aljašku nebo americký Klondike,“ přiblížila literární historička, jež se na 19. století zaměřuje dlouhodobě.

Tento náhlý obrat se pak podle ní dá vysvětlit hned několika způsoby. Ten, na který se kniha soustředí nejvíce, je Klostermannův blízký vztah k dobrodružné literatuře. Dokládá ho nejen to, že autor své knihy vydával u Josefa R. Vilímka, jenž se na dobrodružnou literaturu zaměřoval, vycházely u něj například knihy Maye, Vernea i Doyla, ale také korespondence a spisy z jeho pozůstalosti, která obsahuje více než šest tisíc položek.

„V pozůstalosti jsme našli cestopisné črty z Paříže. V ní Klostermann navštívil také představení Buffalo Billa. Jeho popisu věnoval několik stránek a nevynechal žádný detail. Indiáni, kovbojové i stopaři, to všechno ho velice fascinovalo,“ přiblížila.

„Jako nepřímý důkaz toho, jak moc pro něj byla dobrodružná tematika důležitá, může sloužit i ilustrace, kterou jsme našli na deskách zápisníku. Ten si Klostermann vedl při své práci na plzeňském gymnáziu. Byl to sešit, kam zapisoval pouze známky svých studentů. Přesto si ho ozdobil kresbou dvou zálesáckých dýk. Jsou to ty samé, které jsou na přebalu naší knihy,“ doplnil Hořejší, jenž je jazykovědným bohemistou.

Rozsáhlá pozůstalost pak badatelům odhalila i další zajímavá tajemství. Přiblížila například okolnosti velkého spisovatelova pohřbu nebo jeho taktizování při vydávání knih.

Spisovatel Klostermann zemřel před sto lety, podle historičky se čte víc než Jirásek

„Je tam mnoho dopisů, kde Klostermann s Vilímkem domlouvají různé strategie, jak knihy čtenářům přestavit, jak udělat reklamu a kdy je vydat. Často řeší, že je potřeba vše stihnout do Vánoc, aby kniha mohla jít na vánoční trh,“ popisuje Hořejší, který Šumavě zasvětil i svou předchozí publikaci Politika lesa.

Právě při jejím psaní si povšiml, jak úzce je Šumava s Klostermannem provázaná a jak je jeho popis tamních lesů pro její vnímaní využívaný až do dnešní doby. „Klostermannův obraz Šumavy se stále cituje v médiích. Zajímal jsem se o to, nakolik odpovídá skutečnosti, a proto jsem si udělal analýzu. A vyšlo mi, že vlastně vůbec. Je to beletrie se vším všudy,“ vzpomínal Hořejší.

I přes tento fakt se podle něj Klostermannovi podařilo kolem Šumavy vystavět řadu mýtů a stereotypů, jimž řada lidí věří a které bývají často zneužívané pro politické účely. Tím největším je jeho příběh o konci Šumavy, který přišel s velkou vichřicí v roce 1870.

Citovali ho Zeman i Jirsa

„Klostermanna a jeho obraz Šumavy politici používali při zakládání národního parku, při povolení těžby dřeva na Šumavě, při prezidentských kampaních nebo při představení plánů na turistický rozvoj. Zaštiťovala se jím velká jména, Miloš Zeman, Petr Pithart, Jan Zahradník nebo Tomáš Jirsa. Každý z nich si přivlastnil jeho slova tak, aby pomohla jeho záměru,“ upozorňuje Hořejší.

To, jakým způsobem Klostermann o šumavských lesích psal a jak velký společenský zásah jeho tvorba měla na dobové i současné čtenáře, pak podle autorů knihy dokládá, že spíše než svědkem konce Šumavy, byl tím, kdo stál u jejího zrodu.

„Názvem knihy chceme ukázat, že představa zániku staré Šumavy na konci 19. století je nesmyslná. Zároveň odkazujeme k tomu, že on byl autor, který stál u toho, když se Šumava začala pro Čechy teprve otvírat. Ještě v 70. letech 19. století Šumavu nikdo nevyzdvihoval. Jeden publicista o ní například napsal: Les, všude samý les a nic jiného. Klostermann ale objevil její estetickou dimenzi, kterou mohli lidé sdílet,“ přibližuje Faktorová.

Hořejší pak doplnil, že i přes své stáří mají Klostermannovy knihy stále co nabídnout, a dokonce se v současnosti stávají opět aktuálními. „Dnes ho můžeme číst jako autora environmentálního žalu, jeho nářek nad zánikem divoké přírody je na svou dobu velice progresivní, Vstupuje tím do úplně nového kontextu. Dá se říct, že chytá nový dech,“ láká Hořejší.

Knihu, která vyšla pod záštitou nakladatelství Jihočeské univerzity, mohou zájemci koupit na univerzitních stránkách. Po Novém roce bude k dostání i v kamenných knihkupectvích. Publikaci doprovází také putovní výstava, která shrnuje její obsah. Do 4. ledna je k vidění v budově Jihočeské vědecké knihovny na Lidické třídě. Od 5. února se přesune do Prahy a následně do Plzně, Karlových Varů a Ostravy.