Když jsme se vrátili na Bludov, tvrdili nám, že tam po setmění straší, vzpomíná zámecká paní Karla Mornstein-Zierotin
Nádherný anglický park obklopuje moravský zámek Bludov, u kterého stojí památná víc než 300 let stará košatá lípa a taky mohutný dub, který už taky leccos a leckoho pamatuje. Rod Žerotínů zámek s různými přestávkami vlastní dodnes. Po roce 1945 komunisti zámek zkonfiskovali, a nakonec v něm sídlily obecní orgány. Bílá paní, která chodí po Velkých Losinách i po Bludově, toho právě v období socialismu musela mít plné zuby. Dnes už je na zámku podstatně lépe.
Karla Mornstein-Zierotin, historička, majitelka zámku Bludov a také potomek významného a starobylého šlechtického rodu Žerotínů, vzpomíná na moment, kdy se v 90. letech poprvé na zámek podívala.
Čtěte také
„V dobách komunismu sloužil k různým věcem – byl tam doktor, školka a za nás obecní úřad. Zachovalo se pouze pár reprezentačních prostor. V koncertním sále byly nadstandardně vysoké skříně, které se nikam nevešly, proto zůstaly. Když nám zámek vrátili, našli jsme nábytek ze 70. let. Dodnes té místnosti říkáme síň revolučních tradic.“
„První, co jsme po restituci na zámku likvidovali, byly zářivky pod nádherným štukovým stropem, lino a červené plyšové a koženkové obložení zdí. Můj pokoj byl ale pěkný, byla to totiž kancelář starosty,“ říká.
„Když jsme se vrátili na Bludov, tvrdili nám, že tam nevydržíme. Nikdo tam nechtěl být, po setmění prý strašilo. Můj tatínek se hrozně smál a říkal ostatním, že tam možná nepatřili, proto je strašili – my se tam budeme cítit dobře, odpovídal jim.“
Čtěte také
„Rodiče odvedli kus práce. Já teď jen pokračuji v tom, co započali a snažím se být v Bludově dobrým spoluobčanem,“ dodává.
Zierotin dá nejvíce zabrat správa zámku, parku a lesnictví. Potěší ji, když se povede nějaké oprava, nebo akce, jako například koncert. „Nejdůležitější jsou lidé, kteří jsou kolem nás, kteří nás podporují a sdílejí to dobré i zlé. To je určitě to největší bohatství, co máme,“ říká.
Celé Hovory Naděždy Hávové najdete v audiozáznamu. Dozvíte se, co si myslí o genetické paměti, díky které věděla od prvního okamžiku, že na Bludov patří. O přání dědečka, aby vystudovala historii i o tom, proč synovi nedala jméno Blud, ale Oneš. (repríza)
Související
-
Druhá Hegerová? Jen šířím její repertoár, protože mi na to dala svolení, říká zpěvačka Zázvůrková
„Seznámili jsme se v Dobře placené procházce – Libor Pešek dirigoval a já tam přišla jako ,semaforské děvče‘ na konkurz,“ popisuje zpěvačka a herečka Dáša Zázvůrková.
-
Dětem z dětských domovů pomáhá úspěch – ve sportu i v cizích jazycích, říká jejich vychovatelka
„Dětem v dětských domovech pomáhá, když rozvíjí své umělecké talenty nebo když zažijí úspěch ve sportu,“ říká vychovatelka Jaroslava Kocourková.
-
Příběh uherskohradišťského vězení je něco tajemného, tvrdí šéfka spolku Memoria Stránská
Anna Stránská stála za vznikem dokumentárního snímku Vězení dějin. „To natáčení vyžadovalo otevřenou mysl a důvěru. Ten příběh čekal na objevení.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
