Šestnáctiletá a trochu baculatá blondýnka se vylekala. Postavila se a rychlými kroky zamířila k myslivně. Muž v uniformě ji následoval. „Běžela jsem tedy dál. Slyšela jsem však, že mi byl stále v patách. Když byl těsně za mnou, zpoza rohu se vynořila zámecká stráž,” zapsala si do svého deníku. Později od své služky zjistila, že ji pronásledoval sám císař. Anna byla zmatená, ale cítila se polichoceně. V ranních procházkách tak pokračovala dál. Nyní již v doprovodu panovníka.

O měsíc později ji František Josef I. žádal, aby mu věnovala políbení. Dívka se však styděla. Její manželství sice nebylo šťastné, líbat krále se ale podle ní neslušelo. „Sklonil se, pozvedl mi hlavu a já neodolala,” svěřila se sešitu. Od poloviny července se scházeli každý den. Nejčastěji v Tyrolské zahradě, kde měli soukromí. 

Pedant císař

Na společné procházky měli přesně vyhraněný čas. Císař totiž dodržoval pevný rozvrh. Vstával v pět hodin ráno a lehce posnídal. Pak se vydal za Annou. Po hodině na čerstvém vzduchu usedl za pracovní stůl a začal pročítat spisy. Následovalo setkání s ministry a úředníky. Po lehkém obědě a skleničce vína se opět vrhl do vládnutí. V pět hodin muselo na stole čekat hlavní denní jídlo. Poté, co vykouřil viržinko, věnoval se rodině nebo šel do divadla. Do postele uléhal mezi osmou a devátou večer.

V od 8. října roku 1879 byl však jeho režim narušen. S Annou se domluvil, že dorazí k ní domů. „Ale nebudete mít na sobě tu obtížnou šněrovačku…Pokud mě máte ráda, očekávejte mě v posteli,” řekl jí. Od té doby svou milenku navštěvoval buď ráno, aby si s ní dal bábovku a kávu, nebo k večeru.

Zamilovaná blondýnka se společně strávených chvil nemohla nabažit. Jen jedna věc ji na císaři vadila. Jeho čím dál tím více se zhoršující konzervatismus. Odmítal nejen nové vynálezy, jako byl telefon, ale také například moderní koupelnu. Raději se umýval v přenosné vaně. Zároveň byl tak spořivý, že své oblečení nosil doslova do roztrhání.

Seprané tílko

Anna si v říjnu roku 1886, kdy bylo Františku Josefu šestapadesát let napsala: „Kdykoli mu pomáhám při oblékání, upozorňuje mě, abych se nedívala na jeho šatstvo. Vše je prý obnošené a staré dvacet až třicet let.” Poté doplnila: „Jednou jsem mu řekla, že má na vlněném nátělníčku vedle zapraného fleku díru. Vyděšeně mi oznámil, že ho nemůže vyhodit, protože druhý takový není v celém světě k dostání!”

Poznámky z jejího deníku na císaře vrhají nový pohled. Nebyl jen mocným vládcem impéria, ale také obyčejným mužem, který měl rád své pohodlí. A to dokonce natolik, že i v roli milovníka neodložil své seprané prádlo.

Zdroje: www.dvojka.rozhlas.cz, www.cs.wikipedia.org, www.dspace5.zcu.cz