„Letos na Vánoce je doma úplně prázdno, za výzdobu není co dát. Manželka je z toho špatná. Jinak máme krabice s betlémy pod postelí, ve skříni, nad skříněmi. Je to všude, otevřu dveře, vypadne kus dřeva. Musí se opatrně, jinak by se něco pomlátilo,“ usmívá se řezbář.

Náchodský řezbář Vladimír Šramar.

Nerad se opakuje. Předposlední betlém zpodobnil jako divadlo. Posledním kouskem je reliéf s andělem a oslíkem nakukujícím do dění ve chlévě. Co přesně bude vyřezávat, těžce vymýšlí nad konkrétním kusem dřeva. Tvar obkreslí na papír, nakreslí obrázek a ten pak přenáší na dřevo.

S oblibou zachycuje staré náchodské scenérie se zámkem a zbořenými chalupami. Inspirací mu jsou obrazy malíře Karla Šafáře (1912-1998). Někde poskládal naráz víc malířových motivů z dávné Komenského ulice, jinde se držel skutečnosti.

14 fotografií

„Bydleli jsme naproti náchodskému gymnáziu a z okna jsem se koukal na hospodu U Bílé růže (zbouranou za asanace části centra po roce 1970, pozn. red.). Jako kluk jsem jednou šel do krámu a dole stál malíř Šafář a Bílou růži kreslil. Později jsem si podle jeho kresby vyřezal svou Bílou růži do dřeva. Šafář namaloval také pohledy do několika ulic kolem křižovatky pod Zámeckou ulicí a i ty jsem si poskládal do jedné řezby. Stávala tady pumpa, tu mám také,“ přibližuje své inspirace.

Narodil se v Chlumci nad Cidlinou v rodině plicního lékaře, ta se stěhovala do Brna, Rychnova nad Kněžnou a pak Náchoda, kam přišel jako sedmiletý. Vyučil se v novoměstském Stavostroji, kde pracoval v klempírně a slévárně. Z vojny se ze zdravotních důvodů vrátil brzy a slíbil ženě, že absolvuje večerní střední školu strojní. Nastoupil do Rubeny a po maturitě tam pracoval jako seřizovač strojů. Po revoluci, než tam textilní provoz zavřeli, pracoval i jako mistr v Hronově, pak se vrátil znovu do náchodské Rubeny.

V důchodu je spokojen, že si žije ze dne na den. Vyřezává po celý rok. S manželkou a partou ráno denně vyrazí na zámecký kopec, aby vyvenčili psy. Doma dopoledne obstarají vše potřebné, a když po obědě nastane klid, kutil si v kuchyni rozloží svou práci a s pauzami u ní vydrží až do noci.

Šaty, vesta, závěsy

Šikovné ruce osvědčil už kdysi za socialismu, kdy se všeobecný nedostatek zboží nahrazoval domácí tvořivostí. „Vyřezávání beru jako zábavu. Stejně pro mě bylo zábavou, když jsem manželce šil krásné dlouhé šaty. Když její šéf pořádal oslavu, ušil jsem jí kalhoty, sukni, sako i vestu ze stejného materiálu. Drhal jsem, dělal závěsy ze sisalu, ubrusy z chemlonu. Šil jsem léta na ženu i syna,“ směje se řezbář.

Leckteré betlémy situuje do prostoru. Skupinku figur umístí pod korunou stromů. Jinde darovníci obcházejí vzhůru kolem kmene. Vždy podle toho, jaký kus dřeva se mu dostane do rukou a na jaký nápad přijde. V začátcích ho třeba upoutal v jižních Čechách keramický betlém uspořádaný do věnce. Ze špalíku, na který léta stoupal ve sklepě, aby dosáhl na regál, vytvořil scénu s klaněním tří králů.

Náchodský řezbář Vladimír Šramar vystavuje betlémy a reliéfy v Muzeu Náchodska.

Betlémům se věnuje vytrvale, ačkoli se k víře nehlásí. S tradičním námětem si pohraje a občas ho žertem shodí. „Věřím, že něco kolem nás je, ale ne Bůh. Příroda. A taky věřím, že teď se nás snaží zabít, protože je nás tolik. Kdyby nás byla polovička, pro svět by to bylo lepší. Proto je covid, tsunami, léto posunuté do zimy, tornáda,“ míní.

Vyhraje si s figurkami drobných oveček, které působí jako miniatury. Poznávacím znamením jsou i kudrnaté koruny stromů. „Jsem puntičkář. Mnohdy, když po celém dnu vyřezávání jdu vysypat piliny, naplním odpadem jednu lžíci. Některé řezby jsou ještě dost hrubé, ale tady na těch už jsem dělal jemnější sklady, řasení, lístečky, větve,“ porovnává Vladimír Šramar.

Betlém ze silikonu v Evropě nemá obdoby

K betlémářství se dostal v 80. letech, když jeho tchán potřeboval doplnit domácí betlém poskládaný z papírových a umělohmotných figurek. První byla postavička selky, pak ponocný. Netradičně sáhl po bílých silikonových hranolech, později přidal i reliéfy ze silikonových desek na pozadí. Ke scéně s Ježíškem přibyly řemeslnické výjevy. Bednář stlouká sud, košíkář splétá proutí, jsou tu i pekaři, kovář anebo tesař. Užitý materiál byl extrémně měkký, takže chybný řez se nedal opravit.

Betlém z umělé hmoty nemá v Evropě obdoby, dál už však lidový umělec pokračoval hlavně s osvědčeným lipovým dřevem. Hodně si cení otvíracího oboustranného betlému z tvrdého jasanu.

I když měl kupce, své výtvory neprodal. Nedokáže se rozloučit ani s dalšími díly. „Jeden betlém nemůžu prodat, protože mě stál velké úsilí, další kvůli dobrému nápadu. Je to pro mě srdcovka, já si vyrábím, co se mi líbí, pro sebe, ne pro nikoho,“ vypráví tvůrce. Na zakázku téměř nevyřezává, něco však daroval.

Náchodský řezbář Vladimír Šramar vystavuje betlémy a reliéfy v Muzeu Náchodska.

Rád zpodobňuje řemeslníky při práci, vyzkoušel si i šachové figurky křižáků a Saracénů, květiny ze dřeva či dávné veduty. „Mám rád v řezbách určitou krásu, ladnost, malebnost - a Náchod, ten mám skoro všude. V mládí jsem jezdil do Dobřenic u Hradce a tam je všude rovina. Kdo jede k Náchodu, už zdáli vidí, jak se zvedají kopce. A panorama s náchodským zámkem – krása. Něco nezapomenutelného. Přece jen tady jsem prožil mládí,“ vyznává se.

O své zálibě vyprávěl začínající novinářce pro MF DNES už před jednadvaceti lety, kdy měl šest betlémů a teprve se učil. Pohnutě přiznává, že to byl zlom, aby se zálibě dál věnoval: „Najednou jsem zjistil, že někdo vidí smysl v tom, co dělám.“ Výstava je k vidění na rohu Zámecké a Tyršovy ulice do 14. ledna.