Deset let od nehody Michaela Schumachera. Co se tenkrát vlastně stalo?

Dnes je to přesně deset let, co se na svazích známého lyžařského střediska rozjel jeden z nejsledovanějších sportovních příběhů, v němž ale nešlo a nejde o body a vteřiny a jehož výsledek je pořád zahalen rouškou tajemství. „Michael mi moc chybí. Dětem, celé rodině a lidem z blízkého okolí. Pořád je tu ale s námi. Jiný, ale je tu. A to nám dává sílu. Každý den děláme vše pro to, aby se cítil lépe. A aby cítil, že naše rodinné pouto přetrvává,“ řekla před dvěma roky Corinna Schumacherová o svém manželovi v dokumentu Netflixu.

Je to přitom její jediné oficiální vyjádření k tomu, jak na tom její partner, jinak sedminásobný mistr světa formule 1 a sportovní legenda, je.

Byla slunečná neděle, na sjezdovky v Méribelu mířily o vánočních svátcích davy lidí včetně jednoho prominentního hosta, který tu vlastnil horskou chalupu. Byl jím Michael Schumacher, jenž tentokrát na lyže vyrazil se svým synem Mickem i blízkým kamarádem a jeho dcerou.

Právě ona pak byla nechtěným spouštěčem všech událostí – u souběhu dvou sjezdovek se ocitla mimo upravenou část a spadla. Schumacher vyjel za ní, aby ji pomohl vstát, jenže sám zhruba tři až šest metrů od konce značené sjezdovky najel na sněhem mírně zavátý kámen, který ho vymrštil do vzduchu, a on se následně praštil o jiné tři kameny.

„U toho posledního, do kterého narazil hlavou, bylo hodně krve,“ citoval list Daily Mail svědka.

Jeho helma se rozlomila jako ořechová skořápka, Jean-Francois Payen z nemocnice v Grenoblu pak přidal: „Pokud by neměl helmu, do nemocnice už by jej nedovezli. Nepřežil by.“ Kromě helmy pomohla také kamera, kterou na ní měl. I ta totiž částečně absorbovala ránu.

Prvotní zprávy přitom s ohledem na další vývoj nezněly dramaticky. Schumacher měl nehodu záchranářům sám popsat, Christophe Gernignon-Lecomte, ředitel areálu v Méribelu, pak říkal: „Byl v šoku, trochu otřesený, ale při vědomí. Zřejmě utrpěl otřes mozku, ale ne silný.“

Jenže poté začal boj s časem.

Vrtulník měl původně Schumachera transportovat do menší nemocnice v Albertville, jenže při letu sedminásobný šampion přestal dýchat. Helikoptéra přistála a po Schumacherově oživení už mířila do univerzitní nemocnice v Grenoblu.

Následně Schumacherova mluvčí Sabine Kehmová posílá do světa mnohem negativnější zprávy a svolává na pondělí 30. prosince do Grenoblu tiskovou konferenci. A v titulcích médiích po celém světě se hned objevuje: „Schumacher bojuje o život.“

Z Paříže za ním do nemocnice promptně dorazil neurochirurg Gérard Saillant, Schumacherův přítel a také uznávaný specialista na poranění mozku a páteře. Už druhý den se dvě parkoviště pro zaměstnance nemocnice mění v zázemí pro hlídkující novináře, postupně přibývají dodávky se satelity, které odsud skoro nepřetržitě přenášely zprávy.

„Napočítal jsem více než 30 různých společností, které vysílaly živě. Byly tam štáby z Argentiny, Kanady, Nového Zélandu i Japonska. Nemocnice byla zaplavená a nemohla kontrolovat, co se děje. Z její hlavní jídelny pro pacienty se stala jídelna pro média,“ vzpomínal později respektovaný britský novinář Craig Slater.

Jeden z bulvárních žurnalistů se dokonce převlékl za kněze a snažil se dostat do Schumacherova pokoje. Po tomto incidentu Schumacherova mluvčí Kehmová požádala právě Slatera, aby vybral deset anglicky mluvících štábů, kterým poskytne vyjádření. Jenže když před ně předstoupila, obsypali ji i nepozvaní „hosté“. „Jeden italský kameraman se začal plazit ostatním pod nohama, aby zaplnil poslední mezírku před ní,“ vyprávěl Slater.

Další novináři vyrazili do Méribelu, kde chtěli zjistit vše možné od místních hoteliérů, kteří se ale publicitě bránili, neboť měli strach, že Schumacherova nehoda vrhne na středisko negativní světlo a ovlivní zdejší turistický ruch. Oproti tomu prodejci lyžařského vybavení hlásili výrazný nárůst prodeje helem.

Schumacher záhy po nehodě podstoupil dvě operace mozku, při jedné mu byl odstraněn hematom, jenž tlačil na mozek. I po třech dnech zůstával v kritickém stavu, přičemž odborníci varovali, že jen jeden pacient z pěti je při podobném poranění bez následků. „Pomoct mu může jen Bůh, ten rozhoduje o věcech, kterým my nerozumíme,“ říkal tentokrát trojnásobný mistr světa F1 Niki Lauda.

„Tak jako miliony Němců jsme i já a celá spolková vláda touto zprávou mimořádně zasaženy,“ uvedla tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová.

Když měl 3. ledna Schumacher 45. narozeniny, sešlo se před nemocnicí několik stovek fanoušků, aby mu vyjádřili podporu. Schumacher byl tou dobou stále udržovaný v umělém spánku, z něhož ho začali probouzet až po měsíci. A byť tehdy veřejnost optimisticky věřila, možná čekala zázrak, zkušení odborníci měli pesimistické vyhlídky . „Šance, že se probudí a bude z něj normálně chodící člověk, je prakticky nulová,“ říkal už v lednu 2014 zkušený český neurolog Aleš Tomek.

Nic na jeho názoru tenkrát nezměnila ani zpráva, když byl Schumacher po půlroce z jednotky intenzivní péče převezen na rehabilitační kliniku či když byl po 254 dnech od nehody propuštěn do domácího ošetřování. A byť šly zprávy, že Schumacher nějakým způsobem komunikuje, doktor Tomek autorovi textu rok po nehodě říkal: „Je zřejmě v určité šedé zóně, které se říká minimální stav vědomí. To znamená, že jste někde na půl cesty – nejste ani pořádně naživu, ale zároveň nejste v kómatu. Něco se v té hlavě honí, vy však nejste schopen to projevovat navenek. A když je někdo na tom po roce tak špatně, tak jsem nezažil, aby se ještě probral do nějakého smysluplného stavu.“

Schumacherova manželka pak v rodinné vile u Ženevského jezera vybudovala „domácí“ kliniku za 340 milionů korun, kde je Schumacher od podzimu 2014. Na začátku se o něj mělo starat až 15 lidí, což prý rodinu stálo necelé čtyři miliony korun týdně. Jenže vždy šlo o nepotvrzené zprávy, neboť Corinně Schumacherové se podařilo udržet kolem jejího manžela informační embargo. K Michaelovi pak jen pouštěla a pouští věrné a prověřené přátele.

„Soukromí je soukromé, jak vždycky Michael říkal. On nás vždy chránil před publicitou a nyní my chráníme Michaela. Je pro mě velmi důležité, aby si mohl i nadále užívat svůj soukromý život,“ uvedla Schumacherová ve zmíněném dokumentu.

Nejvíc tak naznačil Michaelův syn Mick, jenž to sám dotáhl až do F1. „Myslím, že bychom si teď s tátou rozuměli jinak. Prostěproto, že mluvíme podobným jazykem. Řečí motorsportu. A měli bychom si hodně o čem povídat. Říkám si, jak by to bylo skvělé. Vzdal bych se kvůli tomu všeho ostatního.“