Článek
Jako malá jsem byla v Německu, bývalém DDR. Šla jsem spát ve 22 hodin. O půlnoci mě probudily strašné rány a světla. Utíkala jsem z pokoje kde jsem spala a šla s pláčem za maminkou. Dodnes mám z toho trauma a silvestr když je poblíž absolutně nesnáším.
Proč kupovat rachejtle a ohňostroje. Utrácet peníze a ještě tím znečišťovat přírodu a vytvářet další skleníkové plyny. V rachejtlích a petardách je síra, olovo a další svinstvo.
Na jednu stranu se snažíme omezit auta na benzín a naftu, omezit uhlí a na druhou stranu pouštíme do ovzduší síru a olovo a kdejaké svinstvo, které je složením rachejtlí a petard.
A na co brát ohledy na naše staré spoluobčany, kterým je 70 a více let? Chtějí mít ve staří klid a nepotřebují poslouchat rány a vidět světelné záblesky s rachejtlí, které nejsou vůbec dobré pro lidské oči. Na co brát ohledy na miminka, lidi v nemocnicích, v penzionech?
Na co brát ohledy na zvířata? Kočky, psi a ptáky. Na vesnicích jsou blízko lesy a ty rány a světla vůbec nejsou dobré pro lesní zvěř.
Jsme národ sobců, kteří myslí akorát na sebe, lhostejnost nám zaslepila oči, kde je úcta k druhému, pokora? Úcta k lidem okolo nás.
Zamysleme se tedy jestli chceme být k sobě tolerantní a už nebudeme kupovat žádnou zábavní pyrotechniku, nebo budeme stále k sobě lhostejní a tu zábavnou pyrotechniku si koupíme. Když nový rok, tak proč ho pořádně neslavit.
Ale co oslavujeme? Že budeme o rok starší? Všechno bude dražší? Co úrazů se stane?
Nebo v klidu a tichu domova bouchnout šampaňské, cinknout skleničkami, být rádi že jsme se sešli všichni ve zdraví. Přát si to zdraví i do dalšího roku.
Tak já vám všem přeji do nového roku hodně štěstí a zdraví a ruku na srdce, jde to i bez zábavní pyrotechniky.
