Sportovní nebe 2023: Česko oplakalo odchod rebelů, fotbal přišel o legendu

Kdyby se hledal fotbalový Clint Eastwood, byl by jím František Cipro. Legenda Slavie odešla po těžké nemoci začátkem února, ale s rakovinou tlustého střeva bojovala několik let. Právě on vrátil „sešívaným“ v roce 1996 téměř po půl století titul. V téže sezoně dovedl Slavii do semifinále Poháru UEFA. Tento rok už mu nikdo v kariéře neodpáral. „S hráči jednal na rovinu. Byl jako jeden z nás, akorát starší. Fotbal a život kolem něj miloval,“ zavzpomínal v únoru bývalý svěřenec Luděk Zelenka.

Cipro opakovaně trénoval také v Rakousku, ale jeho jméno bylo, je a bude vždy neodmyslitelně spjato se Slavií. Nejen kvůli zmíněnému úspěchu, ale dlouhé roky za ni kopal i jako hráč. Však také Slavia poctivě památku své ikony uctila před zápasem se Zbrojovkou, kterou tehdy vedl Richard Dostálek, jenž hrál pod Ciprem ve Slavii. „Měl neskutečně lidský přístup. Uměl si udělat srandu. Určitý nadhled jsem si od něj vzal i do trenérského řemesla,“ prohlásil někdejší záložník.

V říjnu se do smuteční barvy zahalil nejen Manchester, ale truchlil v podstatě každý fanoušek fotbalové planety. V 86 letech odešel Sir Bobby Charlton, legenda z Old Trafford, kde je rekordmanem v počtu gólů (249), přitom hrál v záloze. S Anglií se stal mistrem světa 1966 a za tentýž rok obdržel Zlatý míč. V posledních letech trpěl demencí a zemřel po pádu v pečovatelském domě.

Charlton se ale pocty v roce 1966 vůbec nemusel dočkat, všichni svatí a spoluhráč Harry Gregg při něm stáli v roce 1958, kdy společně přežili leteckou katastrofu v Mnichově. Gregg tehdy vytáhl z hořícího letounu několik spoluhráčů včetně Charltona. Severoirský hrdina zemřel v roce 2020 a Charlton tři a půl roku po něm. „Byl to šampion na hřišti i mimo něj, jenž připravil cestu pro příchod nás všech do United. Odpočívejte v pokoji, sire Bobby,“ pronesl bývalý kapitán klubu a další ikona Gary Neville. Smutečního průvodu Manchesterem se v říjnu účastnily tisíce fanoušků.

Bobby Charlton dovedl Manchester United v roce 1968 k vítězství v PMEZ, předchůdce Ligy mistrů • Foto Profimedia.cz

Když v létě 1985 opustil Petr Klíma v Západním Německu výpravu a uletěl do Detroitu za svým snem, nechal v hotelovém pokoji spoluhráči Petru Rosolovi stručný vzkaz: „Čau, Kozel.“ Byla doba hluboké totality, se svým úmyslem se nikomu z okolí svěřit nemohl. V květnu v pouhých 58 letech emigroval do hokejového nebe, přišlo to tak náhle a nečekaně, že se ani rozloučit nestihl. Klíma hokejově vyrostl v Litvínově a na výsluní vystoupal během vojny v jihlavské Dukle. „Rosol-Kameš-Klíma, zatočíme s nima!“ burácely tribuny. Jejich lajna sypala góly, všichni tři byli nominováni na mistrovství světa v Praze. Těsně před turnajem se však Klíma zranil.

Byl talent od boha, vynikající bruslař a střelec. Zároveň srandista a rebel. Žil jako rocková hvězda. Klíma se stal v NHL hvězdou, proklestil cestu dalším. Komunistický režim v jeho rodné zemi se ho snažil vymazat z povědomí. Ven se dostaly spíš zvěsti o malérech, jež ho občas doprovázely. Jedno z jeho životních hesel totiž znělo: „Kdo se ráno nestyděl, ten se večer nebavil.“ V zámořské lize Klíma strávil třináct sezon. Šestkrát překonal v základní části hranici 30 branek, rozhodl taky nejdelší zápas finále Stanley Cupu v historii. Po Detroitu působil ještě v Edmontonu, s nímž v roce 1990 získal Stanley Cup, v Tampě Bay, Los Angeles a Pittsburghu. Číslo 85 na dresu připomínalo letopočet jeho odchodu. Po návratu na rodnou hroudu se věnoval jako trenér a manažer klubu v Kadani, odkud vyšel. Pro deník Sport pravidelně připravoval komentáře k NHL a extralize. Byl vtipný, trefný a pohotový glosátor. „Vždycky mě dokázal rozesmát. Už když mi zavolal, tak jsem se smál. Byl neskutečně nabitý energií a rozdával ji všude, kde mohl,“ popsal olympijský vítěz z Nagana Martin Ručinský.

Zlato z olympiády v Naganu, tři z mistrovství světa, čtyři sezony v NHL a šest ligových titulů. Ale jednu dobu se živil jako elektrikář. Ve Zlíně ho nechtěli, jeho hvězda se rozzářila ve Vsetíně. Brankář Roman Čechmánek rozbalil neskutečnou jízdu. Stal se pilířem, na němž z druholigového klubu vyrostla mocná dynastie, která na přelomu tisíciletí ovládla český hokej. Fantom v brance pomohl valašskému klubu k pěti titulům, dobyl svět, uspěl v zámoří. Po skončení kariéry podnikal a dostal se do vážných finančních problémů. Zůstal taky u hokeje, naposledy trénoval děti v Uherském Hradišti.

V neděli 12. listopadu měl jet na zápas do Kopřivnice, ještě den před tím řešil hokejové věci. Jenže pak nepřišel, nereagoval ani na vzkazy. V pronajatém apartmánu ho našel syn Roman. Čechmánek zemřel ve věku 52 let. „Čeman byl správný kluk, který měl pořádné emoce. Uměl je použít i na ledě, ale hlavně byl vynikající brankář,“ řekl kouč vsetínského týmu Horst Valášek. „Roman a Jirka Dopita byli nosné kameny, na kterých jsme stavěli. Zažil jsem s ním moře úspěchů. Teď už můžou společně s Ivanem Hlinkou stavět nebeskou sestavu,“ hlesl někdejší manažer klubu Petr Husička. Vynikající gólman a taky živel plný vášně. Za svoji vznětlivost schytal plno osobních trestů. V letech 1995 až 1999 ho pětkrát po sobě vyhlásili nejlepším brankářem extraligy, jezdil na šampionáty, jeho nejlepším turnajem bylo zlaté mistrovství světa 2000 v Petrohradě. Ve 29 letech nakročil do NHL, ale navzdory výtečným číslům se superhvězdou nestal a po návratu do Evropy nenavázal na slávu z konce tisíciletí. Loučil se po sezoně 2008/09. Poté se vrhl na podnikání, jenže skončil neslavně. V paměti fanoušků však zůstal šampionem.

Cyklistický svět se v polovině června na chvíli zastavil. Šestadvacetiletý profesionál z týmu Bahrain-Victorious a obrovský talent pelotonu Gino Mäder havaroval při sjezdu na domácím podniku Kolem Švýcarska a lékaři mu už nedokázali pomoci. Tragický moment se odehrál v závěru etapy, když v těžkém a nebezpečném sjezdu cyklista sjel ve vysoké rychlosti ze silnice a spadl do rokle. Lékaři jej našli ve vodě, a protože jezdec nereagoval, museli ho oživovat. Poté byl vrtulníkem přepraven do nemocnice v Churu, kde však zraněním podlehl. „Gino byl nejen skvělý a talentovaný sportovec, ale i úžasný člověk,“ prohlásil Roman Kreuziger, sportovní ředitel týmu. Vyhlášený vrchař Mäder skončil v roce 2020 na španělské Vueltě čtvrtý v klasifikaci do pětadvaceti let a o rok později dokonce bílý dres vyhrál. Před dvěma lety slavil i etapový úspěch na Giru a uspěl i v posledním dějství Kolem Švýcarska, svého osudového závodu.

Gino Mäder podlehl v nemocnici zraněním, která utrpěl při pádu do rokle • Foto Profimedia.cz

Jen 18 dní po skonu Františka Cipra odešlo i jedno z jeho slávistických želízek. Martin Pěnička platil za prvotřídního parťáka do kabiny. „Pěna byl zodpovědný pracant, hecíř a taky mluvčí kolektivu,“ vzpomínal kouč Jozef Jarabinský. Největší terno Pěnička zažil v sešívaném dresu právě za Cipra, kdy slavil v roce 1996 titul. Poté se vydal na zahraniční angažmá do Lokerenu, kde se sešel s Romanem Vonáškem, Václavem Budkou a Janem Kollerem. „Byli jsme spolu pomalu víc než s manželkami. Od rána do večera. Dělali jsme i společné výlety s dětmi,“ řekl Vonášek. Pěnička končil v roce 2004 v Děčíně, pak přišlo i krátké trenérské intermezzo, ale postupně dle svých známých na fotbal zanevřel, naopak si jej získal alkohol. Zemřel v 53 letech v jablonecké nemocnici. Příčinou měl být infarkt. Však se také delší dobu hovořilo o tom, že zdraví dává svou životosprávou zabrat. „Šok, byl to skvělý kluk,“ komentoval náhlou ztrátu kamaráda z belgického angažmá Jan Koller.

V české historii nenajdete úspěšnějšího žokeje. Filip Minařík vyhrál v kariéře 1 769 dostihů, byl považován za průkopníka a vzor pro další jezdce. Čtyřnásobného německého šampiona nakonec ve věku 48 let skolily deprese. Začalo to v roce 2020, když si při dostihu v Manheimu způsobil zlomeninu nohy i vážné poranění hlavy, pak strávil skoro měsíc v umělém spánku v nemocnici v Hannoveru. Rodák z Radotína tak musel po těžkém zranění předčasně ukončit kariéru. Letos v září spáchal sebevraždu. „Po pádu ztratil smysl života. Bylo to pro něho asi hodně psychicky těžké. Filip byl nejlepší žokej české historie, velký znalec a turfman, který pro koně žil,“ zavzpomínal na Minaříka Josef Bartoš. Šampion triumfoval 54krát na grupové scéně. Alespoň jednou zvítězil hned na 63 závodištích v jedenácti různých zemích. „Jeho jméno byla velká značka po celém světě,“ upozornil Bartoš.

Zemřel dostihový jezdec Filip Minařík • Foto Koláž iSport.cz, Profimedia.cz

LEDEN

4. - gymnastka a olympijská vítězka z roku 1948 Marie Ďurovičová (95)
- německá sjezdařka a dvojnásobná olympijská vítězka z roku 1976 Rosa Mittermaierová (72)
6. - italský fotbalista Gianluca Vialli (58)
- americký tenista Dick Savitt (95)
8. - brazilský fotbalista Roberto Dinamite (68)
12. - jihoafrický boxer Gerrie Coetzee (67)
13. - švédský biatlonista a olympijský vítěz z roku 1960 Klas Lestander (91)
15. - hokejový bitkař Gino Odjick (52)
16. - litevský kanoista a olympijský vítěz z roku 1972 Vladas Česiunas (82)
21. - první slavný brankář hokejového Kladna a držitel bronzu z MS 1959 Jiří Kulíček (88)
30. - Zlatý tryskáč a hokejový bombarďák Bobby Hull (84)
31. - hokejový reprezentant Miroslav Lacký (79)

ÚNOR
1. - obránce a československý reprezentant, průkopník hokejek se zahnutou čepelí Jozef Čapla (84)
6. - dánská plavkyně a olympijská vítězka z roku 1948 Greta Andersenová (95)
7. - fotbalista a trenér František Cipro (75)
8. - chorvatský fotbalista a trenér Miroslav Blaževič (88)
- sovětský kanoista a trojnásobný olympijský vítěz z let 1946, 1968 a 1972 Vladimir Morozov (82)
11. - házenkářský reprezentant Jaroslav Provazník (92)
19. - americký překážkář Greg Foster (64)
21. - španělský fotbalista Amancio (83)
25. - fotbalista Martin Pěnička (53)
26. - americký tyčkař a dvojnásobný olympijský vítěz z let 1952 a 1956 Bob Richards (97)

BŘEZEN

1. - francouzský fotbalista a trenér Just Fontaine (89)
6. - fotbalový reprezentant Josef Vojta (87)
7. - americká skokanka do vody a čtyřnásobná olympijská vítězka z let 1952 a 1956 Pat McCormicková (92)
12. - americký výškař a olympijský vítěz z roku 1968 Dick Fosbury (76)
21. - americký basketbalista Willis Reed (80)

DUBEN

13. - irský jezdec rallye Craig Breen (33)
23. - americká sprinterka a olympijská vítězka z roku 2016 Tori Bowieová (32)
29. - ruský gymnasta a devítinásobný mistr světa Jurij Koroljov (60)
30. - americký dálkař a olympijský vítěz z roku 1960 Ralph Boston (83)

KVĚTEN

4. - vítěz Stanley Cupu a jedna z prvních českých hvězd NHL Petr Klíma (58)
7. - trojnásobný vítěz Stanley Cupu, hokejový útočník Vic Stasiuk (93)
9. - mexický fotbalista Antonio Carbajal (93)
12. - australský tenista Owen Davidson (79)
18. - německý veslař a dvojnásobný olympijský vítěz z let 1976 a 1980 Harald Jährling (68)
18. - hráč amerického fotbalu Jim Brown (87)
27. - veslař a bronzový olympijský medailista z roku 1964 Jan Mrvík (84)
29. - zápasník a olympijský vítěz z roku 1972 Vítězslav Mácha (75)

ČERVEN

2. - kanadský hokejový útočník a rekordman AHL Willie Marshall (92)
3. - americký sprinter a olympijský vítěz z roku 1968 Jim Hines (76)
12. - ruský volejbalista a olympijský vítěz z roku 1980 Vjačeslav Zajcev (71)
14. - maďarský motokrosař Bence Szvoboda (31)
16. - švýcarský cyklista Gino Mäder (26)
22. - německý fotbalista Horst-Dieter Höttges (79)
26. - skotský fotbalový trenér Craig Brown (82)

ČERVENEC

7. - americká basketbalistka a dvojnásobná olympijská vítězka z let 1996 a 2000 Nikki McCrayová-Pensonová (51)
9. - španělský fotbalista a trenér Luis Suárez (88)
12. - gymnastický reprezentant a trenér Miloslav Netušil (77)
17. - fotbalista Robert Segmüller (78)
22. - slovenský fotbalista Adolf Scherer (85)
24. - anglický fotbalista Trevor Francis (69)
- trenér hokejové Jihlavy, reprezentace a člen Síně slávy českého hokeje Stanislav Neveselý (87)

SRPEN

3. - kanadský hokejový obránce a kouč Bob Murdoch (76)
6. - brankář NHL Gilles Gilbert (74)
8. - španělský cyklista Federico Bahamontes (95)
14. - čtyřnásobný vítěz Stanley Cupu a kanadský obránce Bobby Baun (86)
17. - australský plavec a dvojnásobný olympijský vítěz z let 1956 a 1960 John Devitt (86)
21. - plavecký trenér Josef Nalezený (77)
22. - americký běžec a dvojnásobný olympijský vítěz z roku 1956 Tom Courtney (90)
25. - hokejový obránce Zdeněk Landa (88)

ZÁŘÍ

4. - žokej Filip Minařík (48)
- arménský gymnasta a trojnásobný olympijský vítěz z let 1956 a 1960 Albert Azarjan (94)
15. - basketbalová reprezentantka Hana Doušová (74)
18. - šestinásobný ligový šampion a hokejový reprezentant Zdeněk Návrat (92)
20. - německá oštěpařka a dvojnásobná olympijská vítězka z let 1972 a 1976 Ruth Fuchsová (76)
26. - americký baseballista Brooks Robinson (86)

ŘÍJEN

6. - atlet Vilém Mandlík (87)
8. - švédská kanoistka a trojnásobná olympijská vítězka z let 1984 a 1996 Agneta Anderssonová (62)
19. - ruská běžkyně na lyžích, biatlonistka a trojnásobná olympijská vítězka z let 1988, 1992 a 1994 Anfisa Rezcovová (58)
21. - anglický fotbalista Bobby Charlton (86)
- americká golfistka Betsy Rawlsová (95)
28. - slovenský hokejový brankář a trenér Marko Milý (54)
- americký hokejový útočník Adam Johnson (29, po zásahu bruslí do krku)
31. - ruský krasobruslař a dvojnásobný olympijský vítěz z let 1964 a 1968 Oleg Protopopov (91)

LISTOPAD

2. - americký basketbalista a olympijský vítěz z roku 1976 Walter Davis (69)
3. - basketbalový reprezentant Zdeněk Douša (76)
6. - mládežnický hokejový reprezentant Michal Randis (21)
10. - běžec Pavel Kantorek (93)
12. - hokejový brankář, olympijský vítěz a mistr světa Roman Čechmánek (52)
17. - volejbalový reprezentant a bronzový olympijský medailista z roku 1968 Zdeněk Groessl (82)

PROSINEC

4. - fotbalový reprezentant Josef Vacenovský (86)
8. - německý veslař Peter-Michael Kolbe (70)
10. - významný reprezentační trenér běžců na lyžích Zdeněk Ciller (87)
17. - tenista, trenér a kapitán fedcupových vítězek Jiří Medonos (76)
18. - švédský fotbalista Bo Larsson (79)