Eurovíkend v Istanbulu

Istanbul, láska na první pohled...

Do Istanbulu jsem se zamiloval na první pohled. A není se čemu divit. První cesta do Turecka pro mne měla nádech něčeho velkého. Jelikož jsem se na cestu vypravil jako nezletilý, tak jsem už díky četbě knih Julesa Verna a cestopisů velikánů československých výprav Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda očekával to krásné vzrušení z objevování světa a poznávání nových krajin a mravů. Neboť jiný kraj, jiný mrav, jak mi doma rodiče odmala moudře vštěpovali. 

Turecko a víza

Jakmile se mohlo po sametové revoluci začít cestovat, musel jsem se vypravit. Pamatuji si na první vzrušení, když jsem šel v Praze navštívit turecké velvyslanectví, abych si zařídil vízum. A pak to nadšení, když jsem se po večerech pohledem do pasu kochal čerstvým vízem opravňujícím k návštěvě Turecka! Bohužel se mi tištěné vízum, které jsem získal do mého prvního cestovního pasu, nezachovalo. Odevzdal jsem po uplynutí doby platnosti cestovní pas, aniž bych si předem stránky naskenoval. A to byl pas ještě s označením ČSSR. 

Cestovní pas ČSFR jsem ani nikdy nevlastnil (stejně jako občanský průkaz), neboť doba existence takto pojmenovaného státního útvaru byla velmi krátká s ohledem na dobu platnosti tehdejších dokladů. Ale od svého druhého cestovního pasu si všechna razítka a víza skenuji. Takže můžu ukázat alespoň vízový štítek s Generálního konzulátu Turecké republiky v bulharském Burgasu. Třebaže v té době bylo možné získat vstupní turistické vízum i na hranicích s Tureckem, byl jsem klidnější, když jsem měl vízum v cestovním pase před cestou. A v současné době je Turecko pro občany České republiky zemí bezvízovou, pokud cestujete do Turecka jako turista a pobyt v Turecku nepřekročí 90 dní.

Město, které nespí

Istanbul, po Praze, bylo moje první velkoměsto. Byl jsem, a stále jsem, fascinován tím ruchem, který městu vládne. Od rána do noci se pořád ulicemi proplétají auta, autobusy, žluté taxi vozy, po chodnících proudí davy lidí. Přes Zlatý roh i Bospor plují přívozy, lodě i loďky. Nad hlavou létají letadla. A cvrkot nepřestává ani v noci. O New Yorku se píše, že je to město, které nespí. Ale při srovnání těchto dvou megapolí, ani jedno není hlavním městem, musím napsat, že Istanbul mi přijde čilejší.

Doprava v Istanbulu prošla velkými změnami

Za ty roky, co do města, které je rozkročeno na dvou světadílech, jezdím, se doprava velmi proměnila. Letiště v evropské části města již potřebám expanze Turkish Airlines nestačilo, tak se muselo otevřít kapacitnější letiště v asijské části města. Já znám zatím pouze Atatürkovo letiště. Na nové istanbulské letiště Sabiha Gökçen v Asii jsem se ještě nepodíval. V Istanbulu bylo pro mne zážitkem svézt se starou tramvají po ulici Nezávislosti (İstiklal Caddesi) z Taksimského náměstí (Taksim). Historické vozy se proplétají poměrně úzkou výstavní ulicí po jednokolejné trati s výhybnami. Tramvají jsem doputoval k horní stanici historického metra Beyoğlu. 

Jedná se o nejstarší metro na evropském kontinentu. Před ním byla otevřena podzemní dráha v Londýně. Než však o metro, jedná se spíše o podzemní lanovku. Místními je označovaná lapidárně jako Tunel (Tünel). Tou se pohodlně svezete dolů k zátoce Zlatý roh do stanice Karaköy. Zajímavostí je i to, že výhybna metra (opět jednokolejná trať) je pod dominantou čtvrti Galata, a to Galatskou věží. Pokud nesjedete lanovkou, můžete si Galatu projít pěšky a na Galatskou věž vystoupat. Věž slouží jako restaurace i jako rozhledna.

A jako přibylo mnoho tramvajových tratí, přibylo i mnoho linek metra. Obě mezinárodní letiště jsou s městem propojena podzemní tratí. Ale linky metra jsou rozděleny na evropské a asijské. Zatím neexistuje propojení mezi těmito světadíly metrem. Zřejmě by hodně tratily přívozní společnosti, které zajišťují pravidelné četné spojení mezi Evropou a Asií. Přes mořskou úžinu Bospor, který je mezi oběma zmíněnými kontinenty, existují dva dálniční mosty (pěší tam nesmí), jeden silniční a jeden železniční tunel.

Galatský most

Mnoho návštěvníků udělá samozřejmou chybu, i já jsem ji udělal, že záliv Zlatý roh považují za Bospor. Přes Zlatý roh v Istanbulu vedou tři mosty, z nichž jeden je pro soupravy metra. Galatský most spojuje istanbulské čtvrti Galata a Eminonü.  Je význačný tím, že je dvoupatrový. Vrchní patro slouží dopravě i chodcům a spodní patro je vhodné pro korzo, neboť tu naleznete mnoho obchodů a restaurací, či provozoven rychlého občerstvení. Ale pozor, jedná se o provozovny turecké, žádné nadnárodní řetězce! 

Na mostě uvidíte i řadu rybářů s dlouhými pruty, kteří se snaží ulovit nějakou tu rybu. Zajímavostí mostu je i to, že most je konstruovaný jako zvedací, aby i velké lodě z Bosporu mohly plout do centra města. Současný most byl vybudovaný v roce 1992 Turky, neboť předchozí most, který spojoval oba břehy osmdesát let, shořel. A shodou okolností jsem se v roce 1992 do Istanbulu dostal a výměnu Starého Galatského mostu za Nový Galatský jsem zažil.

Istanbulské bazary

Egyptský bazar

A po procházce a výborném občerstvení na mostě mě čeká Egyptský bazar. Není to ten vyhlášený Velký bazar, který se nachází na kopci nad Egyptským. Ale za návštěvu stojí, neboť se orientuje výhradně na koření. Tolik barev a vůní pohromadě, až se mi z toho zatočila hlava. A ten výběr! 

Velký bazar

Oproti tomu Velký Bazar nabízí obrovskou spleť ulic a uliček, ve kterých můžete nakoupit téměř vše. Je tu ulička s koberci, zlatem, kožedělnými výrobky, masem, cukrovím atd. Každá ulice nabízí nějaký sortiment zboží. Je dobré sem zavítat, ale za ta léta mi přijde, že se to mnohem proměnilo a kvalita ustoupila turistickému ruchu. Mnoho místních zde nenakupuje. 

Turecká kuchyně je výborná

Ale určitě vyzkoušejte turecké restaurace! S vepřovým se spíše nepotkáte, ale skopové, hovězí, kuřecí maso Turci umí výborným způsobem připravit. Stejně tak jsou lahodné zeleninové pokrmy, kterým dominují, lilky, papriky, rajčata, kořenová zelenina a cibule! A kombinace masa a zeleniny je prostě famózní. Na turecké kuchyni si kdykoliv a kdekoliv rád pochutnám. Já dávám přednost neturistickým místním restauracím. 

A nesmím zapomenout na zákusky. Nebuďte překvapení, ale turecké zákusky jsou enormně sladké. Nejenže je těsto samo o sobě slazené, tak velmi často ještě hotový zákusek zalijí medem. Pokud si myslíte, že si v Turecku dáte klasickou tureckou kávu, jak ji znáte z domova, tak jste na omylu. Turci velmi rádi čaj. A to hlavně jablečný a silně slazený. A není výjimkou, když dostanete během dne řadu pozvání na skleničku výtečného horkého čaje. Většinou vás zvou obchodníci, ale pokud neuděláte žádný obchod, zlobit se na vás nebudou. Stačí mít otevřenou mysl i srdce a samozřejmě i oči. Protože i v takovém velkém městě se najdou „šmejdi“, kteří ohlupují, okrádají a nekale se chovají. Ale vesměs mám s Turky pozitivní zkušenosti.

Istanbulské menší mešity

Úplně nejradši zajdu do nějaké menší (neturistické) mešity, kdy po bohoslužbě zůstávají Turci uvnitř a vedou přátelské rozhovory. Je příjemné sedět s tatínky, kteří kolem sebe mají vždy nějakou tu klučičí ratolest a ochotně si s cizinci zapředou hovor. V jedné z istanbulských mešit jsem se seznámil s mladými kluky, kteří tam dělali správce. Slovo dalo slovo a oni mě vzali na jednu z kupolí mešity, abych se podíval na jejich krásné město. Když jsme vylezli na půdu, tak se podivili, že nemám s sebou boty (do mešity se zásadně zouvá!). Tak mi jeden z nich dolů pro ně slezl, abych se mohl na půdě obout, neboť i půdy mešit se zas tak neuklízejí, jak to tak na půdách bývá. A po té jsme vystoupali na ochoz minaretu. Pro mne úchvatný zážitek a nádherný rozhled po městě, které se neustále rozrůstá.

Velké mešity a hlavní turistické cíle Istanbulu

Možná jste ode mne čekali, že si přečtete doporučení o návštěvě Modré mešity, nebo mešity Hagia Sofia (Ayasofya), která je zapsaná na seznam památek UNESCO, a dříve byla muzeem, před tím mešitou a postavená byla jako byzantský chrám, či sultánském paláci Topkapi, Yerebatanské cisterně, nebo o jiné pamětihodnosti tohoto úchvatného města. Určitě musíte tyto památky navštívit, o tom je návštěva Istanbulu. Ale přečíst si o nich můžete článek Istanbul, na víkend do orientu.

Užitečné informace na cestu do Istanbulu...

Určitě ale nemůžete vynechat turistickou plavbu po Bosporu. Ty nádherné paláce na evropské i asijské straně za to stojí. A také můžete zblízka vidět velký lodní ruch na této důležité mořské spojce mezi Marmarským a Černým mořem.

Istanbul mám zažitý ve všech ročních obdobích. Jaro a podzim jsou nádherné. Léto je horké s mnoha turisty, ale i zima má ve městě své kouzlo. Prostě Istanbul je ideálním místem, kam se můžete vypravit, pokud se objeví nabídka levných letenek. Nebojte se, že se v Turecku nedomluvíte. Istanbul je kosmopolitní město a setkal jsem se tu s češtinou i slovenštinou. Běžně se však domluvíte anglicky, německy, francouzsky i rusky. Výhodu je naučit se pár slovíček a frází turecky. Turecký pozdrav otvírá již tak dost otevřená srdce Turků a turecké poděkování a rozloučení zanechává radost a příslib další návštěvy. Jedna návštěva Istanbulu rozhodně nestačí!

Tureckou měnou je turecká lira. Ta je však značně nestabilní, proto se snažte při každé návštěvě utratit všechnu tureckou hotovost, kterou máte. Pokud se vypravíte na návštěvu Turecka příště, může se stát, že bankovky a mince z předchozí návštěvy již nebudou v platnosti. Osobně jsem zažil, když se nominále bankovek a ceny počítaly v tisících, statisících, milionech i v jednotkách. Platební karty v Istanbulu jsou samozřejmě přijímány, ale mám takový dojem, že pro Turky peníze jsou holt peníze.

Jejda, to jsem se ale rozepsal! Tak snad to pro vás bylo záživné čtení! A pokud ano, tak se zřejmě literárně k Turecku někdy opět vrátím.