K právnickému vzdělání se – s ohledem na politické aktivity svého otce – dostával velmi složitě. Aby vůbec získal maturitní vysvědčení, musel odejít z Bratislavy a studovat v Kežmaroku. Jeho cesta na právnickou fakultu následně vedla přes odbočku na Stavební fakultě Vysoké školy technické, ale nakonec se na vytoužená práva dostal. Od roku 1969 působil Ján Čarnogurský v Advokátní poradně v Bratislavě, nejprve jako koncipient, poté jako advokát. Záhy se stal vyhledávaným advokátem věřících, později i disidentů. Po roce 1981 ho vyhodili z advokacie a koncem 80. let byl dokonce vězněn, po sametové revoluci, již 10. prosince 1989, jej prezident Gustáv Husák jmenoval místopředsedou federální vlády. Elegantní katolík, na něhož vedla Státní bezpečnost spis s krycím názvem „Advokát“, JUDr. Ján Čarnogurský slaví 1. ledna 2024 své 80. narozeniny.

Ján Čarnogurský se narodil v Bratislavě na Nový rok 1944 do početné rodiny učitele a politika Pavla Čarnogurského. Ten byl v prosinci 1938 zvolen poslancem Slovenského sněmu, funkci zastával také v období Slovenského státu. Po válce pracoval jako redaktor Katolických novin. V rámci tažení proti Demokratické straně byl Pavol Čarnogurský opakovaně vyslýchán StB. V lednu 1951 byl zatčen v souvislosti s kauzou tzv. buržoazních nacionalistů. „Díky“ aktivitám svého otce se Ján Čarnogurský dostával ke svému vysněnému právnickému vzdělání velice obtížně – již střední školu musel dostudovat v Kežmaroku. Nedostal doporučení ke studiu na vysoké škole, a tak absolvoval nástavbové studium na stavební průmyslovce. Po uvolnění politické situace v 60. letech byl přijat ke studiu na Stavební fakultě Vysoké školy technické. Po roce pak přestoupil na vytoužená práva.

Od roku 1969 byl Ján Čarnogurský koncipientem v Advokátní poradně v Bratislavě. Po dvou letech koncipování vykonal advokátní zkoušky a začal pracovat jako advokát. Jako praktikující katolík se brzy stal vyhledávaným advokátem věřících. Při přípravě publikace Advokáti proti totalitě, vydané v říjnu 2019 Českou advokátní komorou, popsal jejím autorům Ondřeji Šebestovi a Petru Tomanovi některé ze svých případů:  „Mezi mými kauzami byl třeba případ učitelky, kterou někdo udal, že chodí do kostela. Nebo případ jiné, která přihlásila své děti na nepovinné náboženství. To tehdy stačilo na výpověď. Stejné to bylo i u lékařů. Třeba u běžných sekundářů to tolerovali, ale když viděli primáře v kostele, byl konec. Vzpomínám si i na případ, kdy se prověrková komise zeptala mladého věřícího vědeckého pracovníka, špičkového matematika, zda zastává marxistický světový názor. On na to odpověděl, že zastává vědecký světový názor. A letěl.“

Přestože byly náboženské řády zakázané, existovaly tajně. Občas udělala Státní bezpečnost u někoho domovní prohlídku, ale většinou to nekončilo obviněním. Obhajobami v těchto případech se stával doktor Čarnogurský stále známějším. Postupně k těmto kauzám přibyly i trestní věci.

Přes jednoho ze svých klientů se seznámil i s Drahomírou Šinoglovou, svou „osudovou klientkou“. Ta byla 30. září 1980 Okresním soudem ve Znojmě uznána vinnou spácháním přípravy k trestnému činu pobuřování a byl jí uložen nepodmíněný trest v trvání jednoho roku. Obhájce JUDr. Ján Čarnogurský podal proti tomuto rozsudku již 4. listopadu 1980 šestistránkové odvolání, v němž navrhoval zrušení rozsudku. Krajský soud v Brně odvolání zamítl a rozsudek se stal pravomocným. Od té doby se Jan s Drahomírou pokoušeli odkládat nástup výkonu trestu. Mladá maminka byla tehdy čerstvě těhotná, ovšem nemohla to ještě prokázat. Soud nechtěl žádná potvrzení lékaře uznat. Začala se tedy skrývat. Nakonec se JUDr. Čarnogurskému podařilo docílit u Okresního soudu ve Znojmě odklad nástupu výkonu trestu o šest měsíců po porodu.

„Nejhorší to bylo 1. března 1982, na ten den nikdy nezapomenu,“ přiblížila Drahomíra Šinoglová okamžiky svého zatčení. „Bez jakékoli předchozí výzvy k nástupu výkonu trestu mě násilím odvlekli z domova. Mému nejmenšímu synovi bylo v té době jen 6 měsíců. Měla jsem zrovna hnisavou angínu a manžel s ním jel na očkování. Když se vrátil a odcházel do práce, z legrace jsem mu řekla: „Tak ahoj za rok.“ To jsem nemohla tušit, že si pro mě za chvíli přijdou.“ 

Prostřednictvím Jána Čarnogurského požádala Drahomíra Šinoglová o prezidentskou milost. Ani po propuštění jí ale Státní bezpečnost nedala pokoj. V rámci známé akce s krycím názvem „Asanace“ se snažila, aby se rodina Šinoglových vystěhovala do zahraničí. Z plánovaného vystěhování do Rakouska ale nakonec sešlo.

„I po roce 1981, kdy mě vyloučili z advokacie, jsem pokračoval ve své práci jako tzv. obecný zmocněnec,“ vzpomíná ve zmíněné publikaci Advokáti proti totalitě doktor Čarnogurský. „Kromě jiného jsem pomáhal i Stanislavu Devátému, kterého tenkrát vyhodili z JZD Slušovice…“  

Stanislav Devátý se stal v roce 1988 mluvčím Charty 77. A okamžitě mu začaly problémy. „Slušovice se mě chtěly za každou cenu zbavit. Už 15. ledna 1988 jsem byl přeložen do Popradu. Tam jsem nenastoupil, ale přišel jsem normálně do práce. Dne 21. ledna 1988 mě tedy alespoň přeložili na pracoviště závodu skotu v Zádveřicích, kde jsem se měl starat asi o sto krav. Tak jsem se o ně staral a docela mi to šlo,“ přibližuje své zemědělské zkušenosti Stanislav Devátý. Tím to ovšem neskončilo. Již na 29. ledna 1989 byl svolán Sbor pověřenců JZD Slušovice (dnešní členská schůze), který rozhodl o vyloučení Stanislava Devátého z družstva právě proto, že nenastoupil do Popradu. Přeložením do Popradu a vyloučením z družstva začaly soudní spory. Stanislav Devátý požádal o právní zastoupení JUDr. Jána Čarnogurského. Přestože již v uvedeného době nebyl advokátem (jak je uvedeno výše byl v roce 1981 z advokacie vyloučen), Devátého zastupoval jako obecný zmocněnec. A velice úspěšně.

Klientů, které takto Ján Čarnogurský zastupoval, bylo hodně. Formálně ovšem nesměl vykonávat žádné právnické zaměstnání, nedostal práci ani jako podnikový právník. Hledat zaměstnání mu pomáhali i jeho bývalí kolegové. Marně. Nastoupil tedy do společnosti Doprastav jako řidič, protože nemohl zůstat nezaměstnaný.

V roce 1988 začal doktor Čarnogurský vydávat samizdatový časopis Bratislavské listy. Na Velký pátek téhož roku zorganizoval společně s Františkem Mikloškem tzv. Svíčkovou demonstraci – poklidnou manifestaci organizovanou Světovým kongresem Slováků na protest proti vraždám katolických kněží a porušování lidských práv.

Na jaře 1989 podepsal Ján Čarnogurský petici Několik vět. Začátkem srpna 1989 vyzval prostřednictvím Hlasu Ameriky a Rádia Svobodná Evropa spoluobčany, aby dne 21. srpna 1989 položili květiny na místech, kde byli v roce 1968 zastřeleni občané Československa. Již za pár dnů, 14. srpna 1989, byl obviněn za podvracení republiky podle § 98 trestního zákona a vzat do vazby. Propuštěn byl až 25. listopadu 1989, kdy už v celé zemi běžely statisícové demonstrace proti komunistickému režimu.

Den poté, 26. listopadu 1989, poprvé promluvil na demonstraci v Bratislavě, nazítří již byl v Praze na jednání mezi Václavem Havlem a tehdejším předsedou federální vlády Ladislavem Adamcem o převzetí moci. Dne 10. prosince 1989 jej prezident Gustáv Husák jmenoval místopředsedou federální vlády vedené Mariánem Čalfou.

Od roku 1990 byl život Jána Čarnogurského spojen se slovenským Křesťanskodemokratickým hnutím, jehož byl v letech 1990–2000 předsedou. V dubnu 1991 se stal předsedou vlády Slovenské republiky. Po volbách v roce 1992 přešel do opozice, aby se po následujících volbách, v roce 1998, stal na čtyři roky ministrem spravedlnosti ve vládě Mikuláše Dzurindy. Po volbách v roce 2002 se vrátil zpět do advokacie.

Redakce Advokátního deníku přeje panu JUDr. Jánu Čarnogurskému alespoň na dálku k jeho významnému životnímu jubileu vše nejlepší!

Redakce AD
Ilustrační foto: archiv ČAK