Nebude to skvělý rok. Ale nebude ani špatný…

Považuji takový úvod za férový, protože jsou věci, které je možné spočítat nebo na základě modelů odhadnout. A pak jsou věci, které spočítat neumíme. Možná je předpokládáme nebo plus mínus víme, že někdy nastanou, ale netušíme, kdy a za jakých přesně okolností se to stane. Pro příklad. Existovala řada předpovědí toho, že vlivem globalizace a dalších faktorů existuje reálné nebezpečí celosvětové pandemie relativně nebezpečné nemoci. O této možnosti vznikaly velmi seriózní práce přinejmenším od sedmdesátých let minulého století a v devadesátých letech se už jenom čekalo, kdy se sejdou vhodným způsobem příslušné okolnosti: způsob přenosu nemoci, inkubační doba, smrtnost a další. Ovšem jsou dvě velmi odlišné věci: Vědět, že se „něco“ stane, a vědět, kdy se to „něco“ stane.

Čili tato předpověď počítá s tím, že rok 2024 bude po dlouhé době rokem bez nějakých mimořádných šoků.

Pokud se přesně toto naplní, tak nás čeká rok celkem náročný, nijak mimořádně úspěšný, ale každopádně celkem dobrý. Zatím jsou k tomu všechny předpoklady.

Tak co můžeme od letoška vlastně čekat.

Hrubý domácí produkt. Porosteme. Určitě to ale nebudou žádné rekordy. Většina analytických pracovišť setrvává v rozmezí mezi reálným růstem od 1,2 do dvou procent. Osobně se nebojím trochu vyššího údaje: 2,5 až možná tři.  Jenom pro základní orientaci poslední předpověď ministerstva financí pracuje s údajem 1,9 procenta, Česká národní banka 1,2 procenta. Nicméně ČNB předpokládá pro letošní první a druhý kvartál roku velmi pomalý rozjezd růstu s přetrvávajícími potížemi v domácí poptávce, naopak ovšem výraznou dynamiku v druhé polovině období. Vidím to trochu jinak. Na základě informací o vývoji plnění rozpočtu ze strany DPH ‚(což je dobrý indikátor spotřeby), si myslím, že k oživení došlo již v listopadu a prosinec bude znamenat jeho akceleraci. Uvidíme, jak to dopadne.

Inflace. Nevidím žádný racionální důvod, proč by neměla dosáhnout hodnoty kolem 2,5 procenta. Složitější oříšek ale bude dostat ji později na kýžená procenta dvě a já bych hlasovala i pro nižší úroveň. Ale oněch letošních 2,5 procenta považujme za uskutečnitelný cíl.

Reálné mzdy. Pětiprocentní celkový růst mezd by měl být dosažen, což by znamenalo zhruba 2,5 procenta zvýšení mezd reálných (ale problém nemusejí být ani 4 procenta). Stane se to po velmi dlouhé době, a ještě to nijak zásadně neotupí sociální, a především psychologické napětí ve společnosti, avšak ukáže to nové směřování.

Co ale bude podstatnější: Vznikne zajímavý prostor pro růst celkového optimismu a také reálných maloobchodních tržeb (které jsou dlouhodobě brzdou růstu a klesají prakticky rok a půl). Maloobchodní prodej by mohl ve stálých cenách letos vzrůst o zhruba 2 až tři procenta meziročně. Je třeba si odmyslet různé nánosy o „šíření bídy“. Krizí posledních let nebyla ve skutečnosti nijak fatálně zasažena většina společnosti, ale především nízkopříjmové skupiny, kterým se skutečně životní podmínky citelně zhoršily. Většině se ale kupní síla snížila zhruba na úroveň roku 2018. K výraznějšímu růstu (spotřeby) tedy není nutný nějaký skutečný finanční impuls, jako spíše změna nálad.

Míra úspor českých domácností totiž byla loni mimořádná, To se může při vysoké inflaci a poklesu reálných příjmů zdát na první pohled překvapivé, ale je třeba vidět právě spotřebitelskou zdrženlivost. U míry úspor v roce 2023 hovoříme na základě zatím známých údajů až o 22 procentech nominálně (asi 7,3 procenta reálně), což znamená vyšší úroveň oproti dlouhodobému průměru. Míra úspor se sníží (doufejme) tím, že domácnosti začnou více spotřebovávat.

A konečně zde máme nezaměstnanost. Neexistuje žádný důvod, proč by se měla letos vymknout z obvyklého rozpětí mezi 3,3 až 3,9 procenta podle sezóny. Skoro se chce zopakovat, že bude pokračovat až ekonomicky nezdravý trend příliš nízké nezaměstnanosti. Ten vypovídá hodně o dlouhodobých strukturálních nedostatcích českého hospodářství, ale to je téma na jiný text.

Samozřejmě nelze vynechat rizika. Je jich mnoho. Třeba namátkou vývoj v Číně nebo ještě horší než předpokládaný „nerůst“ v Německu. Případně vznik nových válečných konfliktů, které by ovlivnily takové parametry, jako například ceny energií. Takových „ale“ bychom dali dohromady hodně. Ale jak bylo řečeno na začátku – brát všechno toto v potaz, to bychom se nedostali vůbec nikam.

Takže osobně vidím začínající rok vcelku optimisticky. Mohl by (teoreticky) překvapit nějakým výraznějším růstem, ale reálně to moc pravděpodobné není. Co je však skutečně důležité: Proti letům 2020 až 2023 to bude dvanáct měsíců přiměřeného růstu či zlepšování ve všech podstatných srovnáních.