Sálih al-Arúrí: zavražděný vůdce byl spojkou Hamásu s Íránem a Hizballáhem

3. 1. 2024

 

Arúri se do islamistického aktivismu zapojil jako student Hebronské univerzity v polovině 80. let, tedy v době, kdy se tyto ideologie prudce rozšířily po celém Blízkém východě. K Hamásu se připojil brzy po jeho založení bezprostředně po první intifádě a pomáhal vytvořit jeho vojenské křídlo, brigády Izz al-Dín al-Kásem.

V roce 1992 byl Arúri uvězněn Izraelem a téměř celých následujících 18 let strávil ve vězení. V roce 2010 pomohl Izraeli vyjednat propuštění více než 1 000 palestinských vězňů výměnou za jednoho uneseného izraelského vojáka.

Arúri, který nejprve působil v Sýrii, poté v Kataru a nakonec v Libanonu, si vybudoval pověst bystrého operátora s kontakty po celém Blízkém východě, ale zejména s Íránem. Rozšířil také sítě a vliv Hamásu na Západním břehu a vyjednával s Fatahem, veteránskou sekulární stranou, která dominuje Palestinské samosprávě.

Následovalo politické povýšení. Arúri, který již byl členem mocného "politbyra" Hamásu, byl v roce 2017 zvolen zástupcem Ismaila Haníji, vůdce organizace. Od té doby byl vysoce postaveným emisarem skupiny, podílí se na téměř všech důležitých politických rozhodnutích a je jejím klíčovým mluvčím.

Arúri si však také zachoval své tvrdé postoje. V roce 2015 obvinilo americké ministerstvo financí Arúriho z financování a řízení vojenských operací Hamásu na Západním břehu Jordánu a spojilo ho s několika teroristickými útoky, únosy a únosy. USA označily Arúriho za globálního teroristu a nabídly až 5 milionů dolarů za informace vedoucí k jeho zatčení.

Krátce po útocích ze 7. října se Arúri setkal s Hasanem Nasralláhem, vůdcem Hizballáhu, aby s ním projednal strategii, jak dosáhnout "skutečného vítězství ve válce s Izraelem". Reklamní fotografie obou mužů je zachycovaly při rozhovoru pod portréty prvního nejvyššího íránského vůdce ajatolláha Chomejního a současného úřadujícího vůdce Alího Chameneího.

V nedávné době hrál Arúri roli při rozhovorech zprostředkovaných Katarem, které vedly k propuštění některých z 240 rukojmích zajatých Hamásem. Podle izraelských expertů byl tento zkušený vyjednavač zodpovědný za sestavení seznamů osob, které měly být oběma stranami propuštěny. Arúriho role byla prý "nepostradatelná".

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v posledních měsících opakovaně naznačil, že cílem jsou vůdci Hamásu. V listopadu Netanjahu na tiskové konferenci uvedl, že dal pokyn Mosadu, izraelské zahraniční zpravodajské službě, aby "zavraždila všechny vůdce Hamásu, ať jsou kdekoli".

Na začátku prosince unikla nahrávka, na níž Ronen Bar, šéf Šin Bet, izraelské vnitřní bezpečnostní agentury, izraelským poslancům řekl, že vůdci Hamásu budou zabiti "v Gaze, na Západním břehu Jordánu, v Libanonu, v Turecku, v Kataru, všude".

Objevilo se výslovné srovnání s kampaní atentátů po útoku ozbrojené palestinské frakce na izraelský tým na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972.

Stejně jako tato snaha může i tato uklidnit Izraelce a posílit podporu vládě, která je pod obrovským tlakem po velmi vážném selhání zpravodajských služeb.

Existují však obavy, že se taková strategie může obrátit proti nim. Bývalé cíle izraelských atentátů se  vyjádřily, že je to neodradilo, ale naopak vedlo k ještě větší rozhodnosti. A jiní naznačují, že jakákoli škoda způsobená extremistickým a teroristickým organizacím je dočasná.

Analytici také tvrdí, že důsledky atentátů jsou často velmi nepředvídatelné. Smrt jednoho vůdce může skupinu přimět ke změně strategie, nebo dokonce ke zřeknutí se násilí, ale stejně tak může vést k vzestupu jiného, který je neústupnější.

A konečně strategické důsledky mohou být velmi významné. Nasralláh má ve středu vystoupit s projevem a již se zavázal, že "jakýkoli atentát na libanonské půdě proti libanonskému Syřanovi, Íránci nebo Palestinci se setká s rozhodnou odpovědí".