FENOMÉN: ZMIZENÍ DOROTHY ARNOLDOVÉ (75)

Dorothy Harriet Camille Arnoldová žila v New Yorku na počátku 20. století pozlacený život. Dorothy byla dcerou Francise R. Arnolda, 73letého bohatého podnikatele, jehož rodokmen sahal až k Mayflower; byla neteří soudce Nejvyššího soudu USA Rufuse Peckhama; jejím rodinným domem bylo honosné sídlo na 108 East 79th Street na Manhattanu. Arnoldovi patřili k newyorské aristokracii a byli zapsáni ve společenském rejstříku města. Dorothy měla být tou nejšťastnější mladou ženou na světě. A přesto nebyla. Ne tak docela.

Dorothyina nespokojenost pramenila hlavně z jedné věci, z jejího spisovatelského neúspěchu. Absolventka nóbl newyorské dívčí školy Veltin School pokračovala ve studiu na Bryn Mawr College v Pensylvánii, kde v roce 1905 získala titul z literatury. Poté se vrátila do rodinného domu s úmyslem věnovat se spisovatelské kariéře. Trvalo jí pět let, než sebrala odvahu a poslala jednu ze svých povídek, "Poinsettia Flames", do časopisu McClure's. V té době se jí podařilo napsat povídku, která se jí líbila. Povídka se jí vrátila s odmítavým dopisem. Poté se pokusila o druhou povídku "Lotosové listy", kterou potkal podobný osud. Aby toho nebylo málo, Dorothy udělala chybu, když o svém úsilí řekla rodině. Nemilosrdně si ji dobírali kvůli jejím literárním nárokům.

Dorothy se však ještě nehodlala vzdát. V říjnu 2010 si pronajala poštovní schránku, aby mohla přijímat korespondenci z časopisů a nakladatelství, aniž by o tom její rodina věděla. Tentýž měsíc požádala otce, zda by si mohla vzít byt v Greenwich Village, který by podle ní inspiroval její kreativitu. Francis R. Arnold to rázně odmítl a trval na tom, že "dobrý spisovatel může psát kdekoli". Dorothy jako dobře vychovaná dívka ze společnosti jeho rozhodnutí nezpochybňovala.   

Ledového rána 12. prosince 1910 se Dorothy Arnoldová oblékla do dobře padnoucího obleku a oblékla si módní modrý seržový kabát. Na ruce si nesla stříbrný fusak, který ji hřál, a saténovou kabelku na osobní věci. Úbor doplnil černý sametový klobouk "Baker" zdobený dvěma modrými růžemi. Takto oblečená oznámila pětadvacetiletá dívka své matce, že jde nakupovat. Do debutantského plesu její mladší sestry zbývalo pouhých pět dní a ona potřebovala šaty. Mary Arnoldová navrhla, že by mohla dceru doprovodit, ale Dorothy odmítla. Mary na tom nebyla zdravotně nejlépe a neměla by chodit ven v tak mrazivých teplotách. "Když najdu něco, co se mi bude líbit, zavolám ti," řekla matce, než vyšla ven. O chvíli později už kráčela po 79. ulici směrem k Páté avenue a centru.

Toho odpoledne Dorothy Arnoldovou pozorovalo několik lidí, jak svižně, ale opatrně kráčí po zledovatělých chodnících. Na 59. ulici navštívila cukrárnu Park & Tilford, koupila si půlkilovou bonboniéru a naúčtovala ji na rodinný účet. Příště byla spatřena o 32 bloků dál na 27. ulici, kde vstoupila do knihkupectví Brentano. Chvíli si zde prohlížela knihu "An Engaged Girl's Sketches", sbírku romantických příběhů od Emily Calvin Blakeové. Nákup opět připsala na rodinný účet. Pak znovu vyšla na Pátou avenue a málem se přitom srazila se známou Gladys Kingovou. Obě ženy stály a vyměňovaly si zdvořilosti, dokud Gladys neřekla, že musí odejít. Měla se sejít s matkou na oběd ve Waldorf-Astorii a už měla zpoždění. Před odchodem předala Gladys Dorothy RSVP na Marjorin nadcházející debut a zažertovala, že si právě ušetřila náklady na poštovné. Když došla na roh 27. ulice, Gladys se otočila a zamávala přítelkyni na rozloučenou. Bylo to naposledy, co ji někdo z okruhu Dorothy Arnoldové viděl.

Nic nenasvědčuje tomu, že by si Dorothy toho dne šla koupit šaty. Když se neobjevila na večeři, její rodina byla pochopitelně znepokojena. Později toho večera diskrétně obvolali Dorothyiny přátele s dotazem, zda ji někdo neviděl. Nikdo je neviděl. Později jedna z kontaktovaných kamarádek, mladá žena jménem Elsie Henryová, zavolala do Arnoldova domu, aby se zeptala, zda se jim podařilo Dorothy najít. Mary Arnoldová hovor přijala a ujistila Elsie, že je vše v pořádku, Dorothy se vrátila. Elsie pak požádala, aby s ní mohla mluvit, a Mary řekla, že Dorothy už odešla do postele s bolestí hlavy. Byla to sice lež, ale pravděpodobně ne zlovolná. Zdá se, že Arnoldův klan byl především odhodlán udržet si zdání.

A to natolik, že se rozhodl nejít na úřady, když se Dorothy do rána stále nevrátila. Místo toho Dorothyin bratr John vyhledal pomoc u rodinného přítele Johna Keitha, mladšího partnera v advokátní kanceláři Garvan K. Armstrong. Keith byl jen o pár let starší než Dorothy a občas ji doprovázel na společenské akce. Souhlasil, že pomůže. Když se později ráno zastavil v Arnoldově rezidenci, prohledal Dorothyin pokoj a všiml si, že si nevzala žádné oblečení ani šperky. Otevřel zásuvku psacího stolu a našel hromádku osobních dopisů, některé se zahraničními razítky. Na stole ležely prospekty jedné transatlantické paroplavební společnosti. V roštu krbu ležela malá hromádka ohořelých papírů. John Arnold naznačil, že by mohlo jít o zbytky Dorothyina odmítnutého rukopisu.

Protože v ložnici nebylo nic, co by mohlo poskytnout nějaké vodítko k tomu, kde se pohřešovaná žena nachází, John Keith shromáždil rodinu a nabídl své chmurné hodnocení. Navrhl, že by po Dorothy mohl pátrat sám, navštívit nemocnice, márnice a věznice. Francis Arnold s tím okamžitě souhlasil, ale s jednou podmínkou. Pátrání mělo být diskrétní. Konkrétně se do něj neměla plést policie. Rodina by nechtěla připustit skandál. Během následujících týdnů navštívil John Keith všechny nemocnice, márnice a policejní věznice v New Yorku. Poté rozšířil své pátrání do Filadelfie a následně do Bostonu. Na žádném z těchto míst nenašel po Dorothy ani stopu. Došly mu možnosti, a tak nakonec doporučil Francisi Arnoldovi, aby si najal proslulou Pinkertonovu detektivní agenturu, která by pátrání rozšířila.

Francis souhlasil a Pinkertonovi se brzy ujali případu a rozeslali letáky o pohřešovaných osobách na policejní oddělení po celé zemi, kde nabízeli odměnu 1 000 dolarů za informace. Několik letáků dostala newyorská policie, ale podle protokolu se do případu nemohla zapojit, pokud ji rodina nepožádala o pomoc. A na to Arnoldovi ještě nebyli připraveni. Stále si přáli, aby se záležitost nedostala na veřejnost. Ale to se mělo změnit. Po týdnech pátrání bez jakéhokoli náznaku stopy Pinkertonovi Arnoldsovým důrazně doporučili, že je čas přivolat policii. Dne 22. ledna 1911, když už Dorothy byla šest týdnů pryč, doprovodili dva Pinkertonovi detektivové Francise Arnolda a Johna Keitha na schůzku se zástupcem policejního komisaře Williamem J. Flynnem. Flynn - který se později stal šéfem tajné služby Spojených států - byl již s obrysy případu obeznámen.

Jeho rady nebyly tím, co chtěl Francis Arnold slyšet. Doporučil svolat tiskovou konferenci a zveřejnit ji. To by Dorothyino zmizení masivně zviditelnilo a mohlo by přinést stopy, které tak zoufale potřebovali. Francis nepřekvapivě odmítl. Dva dny se tomu bránil, dokud ho manželka nepřesvědčila, že je to jediná možnost. Dne 25. ledna stál mlčenlivý a velmi uzavřený Francis R. Arnold ve svém obchodním domě před místností plnou novinářů. Patriarcha klanu Arnoldů vypadal rozhodně nesvůj, když se dělil o podrobnosti zmizení své dcery. Poté vyjádřil svůj názor na to, co se stalo. Domníval se, že Dorothy byla napadena a zabita při procházce Central Parkem a že její tělo se nachází na dně jezera nebo nádrže. Newyorské policii vyčetl, že park dostatečně nehlídá, a pak se zvedl k odchodu. Pro něj rozhovor skončil.

Ale novináři ho nehodlali tak snadno pustit z řetězu. Při popisu zvyků své dcery Francis líčil klášterní, téměř jeptiškovskou existenci. Pánové z tisku mu to nechtěli věřit. "Není to pravda," vypálil jeden z nich, "že vaše dcera odešla z domova, protože jste jí bránil přijímat mužské návštěvy?" "Ne," odpověděl František. Františka ta otázka zjevně rozčílila. Poté, co urážlivého novináře sjel pohledem, spustil tirádu a trval na tom, že by byl více než šťastný, kdyby se Dorotce dvořili vhodní nápadníci. "Byl bych rád, kdyby se více stýkala s mladými muži," hřímal, "zejména s mladými muži s rozumem a postavením, s takovým, jehož profese nebo podnikání by ho zaměstnávaly. Neschvaluji mladé muže, kteří nemají co na práci." A s tím Francis Arnold vyrazil z místnosti.

Jeho řečnění však vzbudilo zájem shromážděných médií. "Neschvaluji mladé muže, kteří nemají co na práci," řekl Francis. Mohl mít na mysli někoho konkrétního? Novináři pátrali a brzy zjistili, že ano. Dorothy Arnoldová měla ve svém životě muže, kterého její otec neschvaloval. Muž, který Dorothy ukradl srdce, byl sotva typem, který by mladé dámě zamotal hlavu. Pro začátek byl o sedmnáct let starší než ona a nebyl moc k pohledání. George Griscom mladší byl obtloustlý a plešatý, s výraznými vousy po stranách, které mu zdobily podbřišek. Měl kvalifikaci inženýra, ale v tomto oboru nepracoval. Žil se svými staršími, zámožnými rodiči v Pittsburghu a zdá se, že byl tak trochu maminčin mazánek. George dával přednost oslovení Junior. Podle jedné zprávy mu matka stále vybírala oblečení.

Není jisté, co atraktivní mladá dědička jako Dorothy na Georgi Griscomovi vůbec viděla. Zdá se však, že byla hluboce zamilovaná. Tisk se chystal odhalit skandál, do něhož byl tento nesourodý pár zapleten. Nedávno spolu strávili týden v Bostonu. Stalo se to v září 1910, kdy byla Dorothy se svou rodinou v jejich letním sídle v York Harboru ve státě Maine. Během tohoto pobytu požádala, zda by mohla odjet do Cambridge ve státě Massachusetts na týdenní návštěvu své bývalé spolužačky z vysoké školy Theodory Batesové. Povolení bylo uděleno a 16. září Dorothy odjela. Jenže nejela do Cambridge, ale do Bostonu, kde se dala dohromady s Juniorem. Aby předešli podezření, ubytovali se oba v různých hotelech, Junior v Essexu a Dorothy v Lenoxu.

Často však byli po městě vídáni spolu a někdy se představovali jako snoubenci. K tomuto indiskrétnímu chování se přidalo i to, že Dorothy zastavila své šperky v hodnotě 500 dolarů za 60 dolarů v hotovosti, aby mohla zaplatit výlet. Chybu ještě umocnila tím, že použila své pravé jméno. Tak se o skandální epizodě dozvěděl její otec. Poté jí zakázal, aby se s Juniorem ještě někdy setkala. Tento zákaz byl v každém případě akademický, alespoň prozatím. Junior právě odjel s rodiči na delší cestu do Evropy. A to otevřelo novou možnost. Bylo možné, že Dorothy nastoupila na transatlantický parník, aby byla se svým milencem? Podle Juniora ne. Už v prosinci dostal od Johna Keitha sérii telegramů, v nichž se ho ptal, jestli neví, kde Dorothy je. Junior odpověděl, že ne, ale Arnoldovi mu nevěřili.

Dne 16. ledna Juniora v jeho hotelu v italské Florencii oslovil mladý muž a silně zahalená žena. Byl to John Arnold. Později vyšlo najevo, že žena byla Dorothyina matka Mary. Její údajně špatný zdravotní stav jí nebránil v cestě přes Atlantik. Více než dvě hodiny vyslýchali rozrušeného Juniora. Když odcházeli, nesli hromádku dopisů, které Dorothy adresovala svému milenci. John odletěl do Spojených států následujícího dne, ale Mary zůstala a stále doufala, že se její dcera objeví. Během února se Junior Griscom vrátil s rodiči do Ameriky a okamžitě se zapojil do pátrání po Dorothy. Junior utratil značnou sumu peněz za osobní inzeráty v různých novinách a prosil Dorothy, aby se mu ozvala. Pokud Dorothy tyto vzkazy někdy četla, neodpověděla.

Mezitím Junior v rozhovorech pro média novinářům řekl, že se hodlá s Dorothy oženit, jakmile ji najdou. Francis a Mary Arnoldovi přísahali, že to nikdy nedopustí. Francis každopádně dál trval na tom, že Dorothy byla zavražděna a potopena na dno jednoho z jezer v Central Parku. To bylo nemožné, protože v době jejího zmizení byla všechna zamrzlá. Policie přesto prohledávala vodní plochy, jakmile rozmrzly. Nepřekvapivě nic nenašli. Co se tedy stalo s Dorothy Arnoldovou? Nabízí se několik možných řešení, ačkoli pro žádné z nich nebyl předložen důkaz. Jednou z nich je, že Dorothy uklouzla a upadla na zledovatělém chodníku, udeřila se do hlavy a utrpěla amnézii, ze které se už nikdy nevzpamatovala.

Tato myšlenka má mnoho problémů, jedním z nich je, že John Keith během několika dní po zmizení navštívil všechna zdravotnická zařízení v New Yorku a Dorothy nenašel. Podle další teorie mohla být zdrogována a unesena. Ale jak by se to mohlo stát za bílého dne na rušných ulicích velkoměsta? Určitě by někdo něco viděl nebo slyšel. Možná tedy Dorothy nebyla ani tak obětí, jako spíš účastníkem svého zmizení. Možná chtěla uniknout z dusivého objetí své rodiny, možná byla v depresi ze svých spisovatelských neúspěchů nebo z nesouhlasu rodičů s jejím vztahem s Georgem Griscomem. Možná se rozhodla to všechno ukončit.

Jenže Dorothyino chování ve dnech a týdnech před jejím zmizením nenasvědčovalo tomu, že by šlo o ženu v krizi. Jistě, byla rozrušená z odmítavých dopisů, které dostala, ale její chování bylo celkově optimistické. Tak ji popisovali ti, kteří se s ní setkali v den jejího zmizení, včetně Elsie Henryové, poslední osoby, o níž se vědělo, že s ní mluvila. A pokud Dorothy spáchala sebevraždu, kde tedy bylo její tělo? Podle jedné z teorií se Dorothy mohla nalodit na zaoceánský parník a vrhnout se z paluby, jakmile se ocitli na moři. To však bylo důkladně prověřeno. V daném období nebyl zaznamenán žádný pohřešovaný cestující. Druhou možností bylo, že mohla skočit z trajektu Fall River, který vyplouval z New Yorku denně v 17:00. V té době se na lodi nacházelo několik lidí.

Na palubě tohoto plavidla se nevedl žádný seznam cestujících. Dorothy se mohla v noci vrhnout do Long Island Sound a nikdo by nebyl moudřejší. Tato teorie je přinejmenším reálná. Zůstává však otázka motivu. Dorothy nedala najevo, že by se v posledních dnech života nějak zvlášť trápila. Ve skutečnosti se těšila na debutantský ples své mladší sestry. Se vší pravděpodobností se Dorothy Arnoldová nezabila sama. Co z toho vyplývá? S další hanebnou myšlenkou, s domněnkou, že Dorothy po týdnu s Juniorem otěhotněla, že se rozhodla těhotenství ukončit a že zemřela na potratovém stole. Tato teorie se zdála být potvrzena v dubnu 1916, kdy policie v Bellevue v Pensylvánii provedla razii na nelegální potratové klinice.

Toto zařízení, které provozoval jistý doktor Meredith, se stalo notoricky známým jako "Dům záhad" poté, co se po návštěvě v něm ztratilo mnoho žen z okolí. Jeden z lékařů, který tam pracoval, později řekl okresnímu prokurátorovi v New Yorku, že se mu Meredith svěřil, že jednou z žen, které tam zemřely, byla Dorothy Arnoldová. Stejně jako ostatní nešťastné oběti zpackaných zákroků doktora Mereditha byla zpopelněna v peci. To by jistě vysvětlovalo náhlé zmizení Dorothy Arnoldové a důvod, proč se po ní nikdy nenašla žádná stopa. Je tu však jeden problém. Dne 23. listopadu 1910, jen několik týdnů před svým zmizením, byla Dorothy na návštěvě u své přítelkyně Theodosie Batesové ve Washingtonu. Během této návštěvy se Dorothy necítila dobře a svěřila se Theodosi, že má menstruaci. Nebyla těhotná, a proto by neměla vůbec žádný důvod navštívit potratáře.

V letech a desetiletích, která uplynula od jejího zmizení, policie nadále dostávala tipy a hlášení o spatření Dorothy Arnoldové. Jedna slibná stopa přišla v dubnu 1916, kdy odsouzený zločinec jménem Edward Glennoris řekl vězeňskému dozorci, že on a jeho komplic jménem "Little Louie" dostali 250 dolarů za to, že v prosinci 1910 pohřbí tělo mladé ženy. Podle Glennorise odvezli mrtvolu do domu ve Weehawkenu v New Jersey a pohřbili ji ve sklepě. Domníval se, že se jedná o Dorothy Arnoldovou. Popis muže, který ho najal, se velmi blížil Juniorovi Griscomovi. To měl být indikátor, že Glennoris lže. Junior byl v té době v Itálii a nemohl se na tom podílet. Policie přesto vykopala suterén domu. Nic nenašli.

Případ se znovu dostal na titulní stránky novin v roce 1921, kdy se kapitán J. H. Ayers, šéf newyorského oddělení pohřešovaných osob, během přednášky nechal slyšet, že policie záhadu zmizení Dorothy Arnoldové vyřešila a už mnoho měsíců ví, co se jí stalo. V následném rozruchu kapitán Ayers své prohlášení odvolal s tím, že byl špatně citován. Ti, kdo byli přítomni přednášce, tvrdili, že lhal.   Po celou dobu ságy však vždy existoval jeden muž, který tvrdil, že ví, co se Dorothy stalo. Tím mužem byl Francis R. Arnold a nikdy nezakolísal ve svém přesvědčení, že Dorothy byla v den svého zmizení zabita. "Zabili ji lupiči v Central Parku," říkal. Francis zemřel v roce 1922 a ve své závěti uvedl: "Pro svou milovanou dceru Dorothy H. C. Arnoldovou jsem neučinil žádné opatření, protože jsem přesvědčen, že není naživu."

Mary Arnoldová nikdy nesdílela pesimistický pohled svého manžela a zůstávala přesvědčená, že se Dorothy jednoho dne vrátí s vysvětlením, co se během ztracených let stalo. Do hrobu odešla v roce 1928 s touto nenaplněnou nadějí. V červenci 1935, téměř 25 let po zmizení Dorothy Arnoldové, dostala policie tip, že se vrátila do New Yorku a žije pod cizím jménem v okolí Páté avenue a 53. ulice. Policisté místo několik dní sledovali, ale nakonec vyšli naprázdno. Byl to poslední tip, který newyorská policie v souvislosti s tímto případem dostala. Osud Dorothy Arnoldové zůstává dodnes záhadou.

-pokračování-