Monika Martykánová, Helena Patelisová a Luisa Bělohlávková jsou tři mladé, výrazné autorky, v jejichž díle má silné zastoupení drobná figurální plastika. Pracují s tradičním materiálem, kterému vdechují nové, aktuální významy. Autorskou tvorbu podle nich činí výjimečnou přístup k řemeslu, ale třeba i možnost ztotožnění se s tím, co soška symbolizuje.
Moment ztotožnění
Podle Heleny Patelisové je úkolem a výzvou pro současné autory figurální plastiky upoutat pozornost dnešního multitaskujícího člověka, který tráví spoustu času ve virtuálním prostředí. Její kolekce sošek Maskoti reprezentuje to, co je podle ní cestou k oslovení publika: Moment ztotožnění se s určitou situací, fascinace nějakým druhem napětí, nebo zmrazení unikátního momentu. „A v neposlední řadě je na místě se ptát, zda by člověk sám chtěl takového společníka do interiéru. Zda je to kousek, který po mně jednou zdědí další generace,“ dodává Helena Patelisová.
Velký potenciál ve výběru tématu vidí i další z autorek, Monika Martykánová: „Nechci, aby soška byla jen plytká dekorace, ale aby zpracovávala aktuální témata, která jsou součástí každodenního života, nebo zhmotňovala připomínku nějakého okamžiku či období, které nás určitým způsobem zasáhlo.“
To splňuje jak Moničina kolekce Alegorie covidu, která s odstupem nabývá na grotesknosti, tak třeba soška Jóga, zobrazující oblíbenou činnost mnohých z nás, a tvořící zároveň velmi estetickou kompozici. Takový objekt pak dokáže zaujmout více než sice řemeslně hodnotný, ale dnešnímu člověku již vzdálený historický námět sošky z antikvariátu, nebo líbivý kousek z řetězce, který odráží pomíjivé trendy.
Andělíček z Míšně
Helena Patelisová pro svou tvorbu volí čistě bílý porcelán, který dává vyniknout drobným detailům. Je to její odpověď na tradiční zdobené (a možná trochu kýčovité) figurální sošky? „Tady se musím ‚míšeňských andělíčků‘ trochu zastat. Řemeslně jde pořád o skvělý kousek. Produkcí andělíčků manufaktura neztratí potřebný um a může pak vždy přizvat umělce, aby jim navrhl kousky, které budou s dnešním divákem rezonovat ve všech rovinách,“ říká autorka.
„Myslím, že nadčasovost tkví také v samotné formě projevu – porcelánové sošky všichni moc dobře známe. Proto na první pohled ty moje působí klasicky, ale síla je v detailech a všech těch motivech odkazujících na současnost,“ dodává Monika Martykánová.
Výrazově silný je i samotný materiál: „Porcelán je obtížně zvládnutelný, ale nabízí neuvěřitelnou možnost detailu. Figurky tak mohou prakticky dýchat, , byť ve zmrazeném okamžiku,“ vysvětluje Helena Patelisová. Kostýmy jejích Maskotů jsou z kutilských materiálů, které lze – otisknuté v porcelánu – stále rozeznat. „V tom je to vtipné a v barvě by to nefungovalo,“ dodává autorka.
Nadsázka i silné poselství
To jsou významy, které v sobě dnešní autorské figurální plastiky skrývají – někdy v těch nejjemnějších realistických detailech, které porcelán umožňuje zachytit, jindy ve výrazném, neotřelém zpracování a víceznačném vyjádření nebo dvojsmyslu. Ty jsou charakteristické pro tvorbu Luisy Bělohlávkové, další zástupkyně mladých autorů keramiky a porcelánu. Její tvorba si pohrává s významem i formou, která je zcela odlišná od dříve zmíněných autorek a dokládá pestrost české designérské scény i široké možnosti uchopení materiálu.
Její poslední série sošek VIVA LA MAMMA je alegorií mateřství ve všech jeho polohách a podobách: „Jejím prostřednictvím vzdávám hold ženám, kterých se toto téma jakkoli týká. Matky zhmotňuji tak, jak je ve svých očích vidím – jako bohyně a statné bojovnice, které ale v jádru mohou být křehké, stejně jako materiál, ze kterého jsou vyrobeny,“ dodává autorka, jejíž dílo mimo jiné charakterizuje svérázná práce s barevnými glazurami, která si pohrává s historickými kořeny dekorování porcelánu, a umožňuje vdechnout každé sošce originální duši.
Zdroj: časopis Glanc
