Článek
Nějaké rozhovory psal nebo plánoval celou svojí novinářskou kariéru, tedy zhruba od roku 1993. Knižně mu začaly vycházet až v novém tisíciletí. Jako kmenový novinář Katolického týdeníku připravil knižní rozhovory nejprve s lidmi řekněme z katolicko-křesťanského okruhu – bratři Reynkovi, bratři Floriánovi, opat Vít Tajovský, bohemista Jaroslav Med a další. Pak přišla kniha s Kateřinou Šedou nebo s Miloněm Čepelkou. To už se o něm vědělo, že rozhovory umí a že také dokáže poutavě napsat o přečtených knihách do nejrůznějších kulturních rubrik českých novin a časopisů.
A pak přišel rok 2017. S Alešem jsme se už pár let znali, já měl tehdy vlastní malé nakladatelství. Jednou mi v hospodě Aleš představil svojí novou rozhovorovou knihu. Prý navštívil pár šumavských samotářů a ty jejich příběhy i pohledy na svět jsou jedinečné. A prý, jestli bych to nechtěl vydat. Řekl jsem mu, že ne, že se mi moc nezdá vtahovat zpátky - byť jen knihou – do světa lidi, kteří před ním zmizeli. Aleš řekl, dobrá, tak ne – a v roce 2018 vydal Raději zešílet v divočině v parádním provedení v nakladatelství Prostor s fotkami Jana Šibíka. Byl to tehdy obrovský úspěch, Takový, jaký by s mým pidi nakladatelstvím nikdy nezažil. Tolik vzpomínka „osvíceného“ nakladatele.
Tehdy se z Aleše Palána stal velmi populární autor. Byl všude. Noviny, časopisy, rádia, televize. Kamkoliv přijel na besedu, bylo narváno. Letitá pilná práce se začala zúročovat. Protože Palán si zajímavé partnery k rozhovoru umí najít a u umí je přesvědčit, že možná s jinými nechtějí, ale s ním to bude jiné. A co vím, zatím si nikdo nestěžoval. A přibyli další a další – jedna ze zakladatelek hospicové péče u nás Marie Svatošová, biochemik Jan Konvalinka, další samotáři, ženy, s těžkými osudy, dcery, mluvící o vztazích se svými matkami…Ze všech jeho rozhovorových knih od šumavských samotářů jsou v současnosti bestsellery, mnohé z nich mají svojí audio podobu, kvarteto knih o samotářích vyšlo dokonce pod názvem Moji (ne)obyčejní lidé v krabicovém kompletu.
Aleš Palán má zřejmě nějaký nukleární pohon nebo zneužívá amfetaminy. Jak už napsáno – od šumavských samotářů mastí jednu knihu za druhou, rozhovory, beletrii, úvahy… Už svého nakladatele zavalil tak, že ho musí nechávat odpočinout a dávat své další projekty do dalších redakcí. Ty knihy už vycházejí tak krátce po sobě, že někdy člověk skoro neví, kterou zrovna propaguje. Přeju těm knihám úspěch – a uděluji autorovi za jeho nasazení čestný titul Zátopek rozhovorové literatury.
