„Jsem pyšná na to, že můžeme jezdit s naším sportem i do zahraničí, ukazovat ho v Česku, a hlavně jsem ráda, když se týmy společně sehrají, to mne na tom baví nejvíce,“ usmívá se zakladatelka JCA Legends Denisa Hubáčková.

Jak byste stručně popsala, co je to cheerleading?
U nás v týmu máme dvě odvětví. A to sportovní cheerleading, kde uvidíte hromadnou akrobacii, více stuntů (akrobatický prvek, při němž jeden či více lidí zvedá nebo vyhazuje dalšího člověka do vzduchu, jde o základní prvek takzvaných pyramid – pozn. red.). Jelikož je ve sportovním „cheeru“ hodně pyramid, které je potřeba dělat synchronizovaně, je to hodně o důvěře a týmové spolupráci na prvním místě.

Pak u nás máme také takzvaný performance cheer, což je forma závodního tance, kde se hodnotí piruety, taneční skoky, pevné přesné ruce, taneční technika nebo třeba synchronizace celého týmu. K oběma disciplínám je potřeba síla, fyzická zdatnost a alespoň základy gymnastiky. Většinou by neměla chybět i dobrá flexibilita.

Proč jste si vybrala právě tento sport? A jak jste se k němu dostala?
Jsem z Ústí nad Labem, tam jsem kdysi začala baletem. Právě v rodném městě jsem se dostala k cheerleadingu, který byl tehdy úplně v počátcích. Česká asociace Cheerleadingu totiž vznikla v roce 2001. Následoval můj pobyt na univerzitě v Anglii, kde jsem se po určité době stala trenérkou cheerleadingového týmu. Vedla jsem zde tři kluby. A když jsem se vrátila zpátky do Česka, roce 2014 jsem založila první cheerleadingový tým v Jihlavě. Jinak balet beru jako velikého pomocníka, ale cheerleading mě uchvátil hlavně tím, že je to týmový sport a je zde určitá interakce.

Fotogalerie zobrazit 4 fotografie

Vy jste tedy vlastně cheerleading jako první do Jihlavy přivezla…
Je to tak. A dosud jsme jediní v Jihlavě, kdo se tomuto sportu věnuje. Když se ohlédnu, začínali jsme se sedmi dětmi, které jsme učili něco nového, a dnes máme téměř stovku svěřenců a šestnáct trenérů. Ten posun mne velmi těší. Vybírám si trenéry k týmům, kam nejvíce zapadnou. A stejně tak noví členové jsou podle jejich předpokladů přiřazeni do skupiny, kde mají nejlepší potenciál. Vybrat správný tým je důležité. Jinak celkem máme osm týmů, jejichž členové jsou ve věku od tří do zhruba dvaadvaceti let. Ale nabíráme i nové členy.

Pokud se chce někdo přihlásit, je členství omezené věkem?
Členy nabíráme od čtyř let, věk neomezujeme a zatím horní věkovou hranici nemáme. Takže se může přidat klidně i člověk v pětačtyřiceti letech. V plánu máme do budoucna také rodičovské týmy. Líbí se mi na tom, že se zde seznámí rodiče dětí a můžou si společně zacvičit. Stejně pak můžou jet spolu s nimi na závody a vystupovat každý ve své kategorii. Máme například takzvaný senior tým, kde jsou členové od šestnácti let. Právě zde je otevřená věková hranice, takže se mohou přidávat i starší.

Vyhledávají tento sport častěji dívky, ženy než kluci a muži?
I když je sportovní cheerleading pro kluky i holky, ženy i muže, tak u nás máme aktuálně jen pár chlapců. Někdy se ze začátku bojí, že budou mezi samými holkami, ale zatím to zvládají. V tom vnímám rozdíl oproti zahraničí. Tam je většinou polovina týmu mužská. Co mám zkušenosti, tak tento sport si většinou lidé vyloží jako roztleskávačky a vnímají to jako typicky holčičí sport, ale tak to není. Když jsme byli například na soutěži v Maďarsku, byl tam gymnastický tým kluků, který měl vystoupení spolu s děvčaty z cheerleadingu.

Spojení s roztleskávačkami se na internetu nabízí nejčastěji.
Z osmi týmů máme jeden tým, který můžeme nazvat tým roztleskávaček. Loni začal vystupovat na americkém fotbalu v Jihlavě při zápasech Vysočina Gladiators. Ty nemusí trénovat třikrát týdně, mají volnější režim, ale samozřejmě také dělají technicky správně pyramidy a podobně. Ještě podotknu, že kdo chce „cheer“ dělat, měl by mít alespoň základní fyzičku a sílu, hlavně na ten sportovní. Ideální je základ v gymnastice, ale pokud není, stále se dá najít v týmu místo pro daného jedince.

Jak vypadá výběr členů?
Když volá nováček, co nemá gymnastické základy, tak pak vybíráme, kam ho umístit. Je to hodně o týmovém sportu, každý se tam najde. Musí se naučit společně pracovat, být dobrá parta. Většinou by měl mít tým dvacet až pětadvacet lidí na ideální soutěž v ideálních podmínkách. Třeba pět lidí pak nemusí mít základy gymnastiky, nebudou těmi, co budou lézt nahoru na pyramidu. (usmívá se) Záleží na roli v týmu, ale každý zkrátka gymnastiku umět nemusí.

Jaké předpoklady musí člověk splňovat, aby mohl být dobrý v cheerleadingu? A setkáváte se často s nějakými přirozenými talenty? Případně dá se tento druh aktivity naučit i „netalenty“ na sport?
Nejlepší jsou základy gymnastiky. Ale za svou praxi jsme s ostatními trenéry zjistili, že někdy více než talent dělá píle. A že je nejdůležitější, aby člověk chtěl na sobě pracovat. Jinak talent většinou poznáme brzo a těch je jen pár. Aktuálně nové členy nabíráme, stačí napsat na: jihlavacheer@email.cz.

Čím vás tato práce nejvíce naplňuje?
Mně se na tom všem nejvíc líbí, že je to týmový sport, je zde důležitá důvěra. V Anglii jsem studovala psychologii, která se při trenérství hodí. Řešíme hodně věcí ohledně hlavy, aby to ten tým někam dotáhl, aby si jeho členové důvěřovali, naučili se komunikovat. Tahle část té práce mě hodně baví. Hlavně pak mám dobrý pocit, když vidím, jak už jsou naši svěřenci sehraní a důvěřují si. Baví mne i závody, kterých letos máme v plánu v Česku šest, zakončení plánujeme na mistrovství České republiky. A líbilo se nám také v Maďarsku, v Györu, kde jsme byli na první zahraniční soutěži.