Článek
Jakkoliv mě naši germánští sousedé v poslední době štvou, vím z vlastní zkušenosti, že umí stavět i provozovat opravdu špičkové areály. Tudíž jsem se o tom během uplynulého víkendu zajela osobně přesvědčit.
Mimochodem voucher prodával náš největší slevový portál, který se už dávno změnil na prodejce zážitků, což ukázal i tento případ, protože nabídka oproti německým cenám nevyšla ani o halíř výhodněji.
Zmíněný bavorský areál leží asi osmnáct kilometrů od města Cheb. Na první pohled zrovna nenadchne, nedaleká lázeňská města jako Mariánské Lázně nebo Karlovy Vary poskytují návštěvníkům mnohem krásnější prostředí, o to lepší je to ale v lázeňském komplexu Sibyllenbad uvnitř.
Malým labyrintem z Kurhotel Pyramide, kde jedna noc pro dva vyjde na čtyři tisícovky, se návštěvník dostane přímo do lázeňské části. U vchodu je nutné dát vratnou zástavu ve výši dvou eur za osobu, pak už nebrání nic vstupu do společných šaten, v nichž si každý musí najít volnou skříňku a převléct se v uzavřené kabince. Nudismem postižení Němci se však mnohdy rádi svlékají rovnou u skříňky, aby si konzervativnější Čech zvykl na to, že na něj v saunách vybafne skutečné peklo.
Vnitřní areál Sibyllenbad obsahuje tři bazény a na ty navazuje i venkovní část. Ve vodě nechybí standardní trysky a různá „bublátka“. Potud komplex nevybočuje z průměru. Ovšem hned u bazénů se nachází méně obvyklá „jeskyně“ s měnícími se světly, jinak výborná parní sauna. A kousek od ní Orientalischer Bade Tempel, tedy turecké lázně, kde na zdi visí doporučení, jak si je správně užít a na konci spočinout ve stylové relaxační zóně.
K dalším saunám, které jsou umístěné ve dvou patrech, vede dlouhá chodba a schodiště. V rámci těch dolních funguje i venkovní vířivka. Tato část mě na jednu stranu nadchla a předčila moje očekávání. Na druhou mě trochu vyděsila. V Německu se nikdo v saunách nechová decentně, naopak s velkým gustem předvádí, čím ho příroda (ne)obdařila. Dámy důstojného věku se natáčejí tak, že jim je vidět až do krku. Mně, zřejmě poněkud stydlivé Češce, to přijde spíše nevkusné. A proto se pro mě pobyt mezi podobně nastavenými lidmi stává často menším utrpením. Zároveň kašlu na to, jestli někomu vadí, že se zakrývám kouskem textilu. Abych se chovala jako plešatý pán, který si zahalil akorát hlavu, a poté podnikal okružní túru mezi sprchami a lehátky, na to nemám povahu.
Součástí voucheru byl rovněž oběd v restauraci zmíněného hotelu, kde hlavní polední jídlo stojí skoro 16 eur a polévka 4,20. To znamená, že pokud si v rámci voucheru koupíte paušál ve výši 40 eur, tak přesně na tolik peněz menu vyjde a k tomu si musíte zaplatit i pití. Pivo kupodivu účtovali částkou ve výši jen třech eur. Samotný chod byl velmi zdravý a lehký, poznamenaný tím, že jediné jídlo bez brambor (trpím už přes dvacet let těžkou alergií) v nabídce se jmenovalo žampiony s kuskusem. Osobně bych do této restaurace už nešla. V Bavorsku jsem totiž jedla podstatně zajímavější a chuťově vybranější pokrmy.
Každopádně do lázní samotných se ještě někdy ráda podívám, celodenní vstupenka stojí 18 eur, což když si srovnám s tím, že u nás v teplickém Thermaliu za 2,5 hodiny zaplatíte 390 Kč, je vlastně levné. A dá se to spojit s návštěvou některých památek v Čechách, jako třeba celoročně otevřeného hradu Loket. Trochu jsem tam v neděli vymrzla, ale výstava o Rudolfovi II. a vůbec celý průchozí hradní komplex mě okouzlil svou zachovalostí a atmosférou. Navíc je přístupný přímo z centra městečka. Tudíž se návštěvník nemusí šplhat do ostrého kopce. Jenom jsem tedy nepochopila místní parkovací automaty, které vymyslel a umístil hodně nepraktický génius.
Druhý den jsem testovala sauny a bazén v hotelu Harvey ve Františkových Lázních. Hotel má jednu nevýhodu a tu, že řada hostů, jež slušné vychování zapomněla doma, si sem očividně přijíždí hrát na honoraci. Samozřejmě nechybí ani naši západní sousedé. Pilně zaměstnávají veškerý personál svými četnými požadavky, tudíž na nás domácí recepčním nezbývá moc času. Zatímco v jiných českých hotelích se do saun chodí podstatně cudněji, Němci tu opět nastolují svůj brutálně nudistický pořádek.
Když nahá partička rozjařených seniorů řvala v sauně už asi desátou minutu, bojovala jsem s tím, že je vážně seřvu taky. Po jejich odchodu jsem si ale moc nepomohla, protože dvojice Čechů středního věku, která je nahradila, řešila, jak na „to“ potom vletí. Muž však namítal, že asi nebude mít úplně energii. To už jsem se zvedla a nahlas jsem konstatovala, že to je tedy skutečně mimořádná úroveň.
Ovšem nejbizarnější zážitek mě potkal ve finské sauně, kde asi pětatřicetiletá Němka masírovala vsedě svého druha rozkročená tak, že to snad ani raději nekomentuju. Nejodpornější mi na tom připadal onen mlaskavý zvuk, který vydával střet vlhkých rukou a těla. Než jsem pochopila, co se tam děje, protože spolu s nimi tam seděli ještě dva cizí lidé, chvíli to trvalo. Vystřelila jsem pak jak raketa ven a zamířila si to do velmi malého bazénu, (alespoň vzhledem k počtu hostů), kde jeden německý tatínek se synkem za pomocí vodních pistolek sváděl bitvu. A zahrnul do ní pro jistotu všechny ostatní rekreanty.
V tu chvíli jsem si řekla, že až zase budu chtít vyrazit na relaxaci do lázeňského hotelu, zamířím raději do podstatně levnějšího a vlídnějšího Polska.
