Vedle toho úspěšně úřadoval i v dálkařském sektoru. Loni po padesáti letech výkonem 781 centimetrů přepsal české dorostenecké tabulky a z Evropského olympijského festivalu mládeže v Mariboru přivezl zlato.
Pralo se to v něm, přiznává.
Dát přednost fotbalu, ve kterém by měl lepší vidinu finančního zabezpečení?
Nebo se dát ryze jen na atletiku, k níž ho lákal i český rekordman Radek Juška?
Český skokan do dálky Petr Meindlschmid.
Nakonec se rozhodl pro druhou možnost, od listopadu je z něj plnohodnotný atlet. Letos vyhlíží juniorské mistrovství světa v Peru a mezi dospělými by měl sbírat zkušenosti třeba na lednovém ostravském halovém mítinku Czech Indoor Gala.
„Poslechl jsem srdce,“ povídá mladík. „Na atletiku jsem se vždy těšil a z tréninků odcházel nadšený. Zkrátka jsem zjistil, že mě baví víc.“
Velkou roli v rozhodování sehrálo letní zranění lokte. Tehdy byl dva měsíce doma, sportovat vůbec nemohl a měl čas se zamýšlet nad budoucností.
Pokládal si otázky, jestli ho fotbal ještě naplňuje.
„Když jsem se pak po uzdravení vrátil do kabiny a zjistil, že si v ní už nepřipadám tak dobře jako dřív, nechtěl jsem se nutit a čekat, jestli se to zlepší.“
Český skokan do dálky Petr Meindlschmid.
A tak ukázal na atletiku. „Jsem rád,“ pochvaluje si Juška. „Česká dálka potřebuje konkurenci. Ještě sice nekončím, ale s potěšením uvidím své následovníky. Říkal jsem mu, že v něm vidím obrovský potenciál. I s jeho tátou jsem se o něm bavil. Je rozhodně největší talent, jde strašně nahoru.“
Právě na jeho rychlý růst upozorňují i další. Vždyť atletice se začal věnovat teprve ve čtrnácti letech, a jak sám říká, zprvu jí kvůli fotbalu, škole a dalším povinnostem mohl dávat jen deset procent svého úsilí.
„Dostal jsem se k ní celkem jednoduše,“ ohlíží se Meindlschmid za začátky. „Můj táta hrál fotbal, mamka byla spíš na atletiku. Když jsem přestoupil do fotbalového Slovácka, vedle byl atletický oddíl. Tak jsem se přihlásil.“
Pro svou specializaci se rozhodl brzy. Je sice rychlý, jenže mu na startu chybí výbušnost. Proto hned věděl, že běh by pro něj nebyl.
Radek Juška ve skoku během finále
Nejdřív si myslel, že bude nejvhodnější výška, ovšem u ní zase poznal, že postrádá techniku. Tak se pustil do dálky. A nelituje.
„Vždy jsem byl odrazový typ. Dálka mě proto baví a naplňuje,“ prohodí.
Nejde ale jen o nadšení. Trenéři u něj spatřují obrovské předpoklady. I Juška jmenuje jeho přednosti. „Samozřejmě rychlost. V ní na tom bude lépe než já. Zároveň bude tak o půlku váhy lehčí, což je také výhoda,“ zkoukne svého možného nástupce s úsměvem. „Ale za největší plus bych viděl jeho mladickou dravost a touhu se posouvat.“
Olympijský vítěz v Ostravě. Czech Indoor Gala přilákalo dálkaře Tentoglua |
Tyto vlastnosti Meindlschmida naučil i fotbal. „Když jste se chtěli dostat do základní sestavy, museli jste být lepší než druzí. Tohle si z fotbalu odnáším. Bojovnost, chci být lepší než ostatní,“ popisuje.
V letošní sezoně by to rád ukázal na zmíněném mistrovství světa juniorů, také by si rád zlepšil osobní rekord a v dospělých soutěžích nasbíral co nejvíc zkušeností.
A pokud jde o vzdálenější cíle?
„Jednou bych rád překonal Radka Jušku,“ rozesměje se.
