Restartujte život a vypněte krysí závod. Brian Tracy doporučuje techniku pro úklid v hlavě

Říkáte si, co to má společného? Je to prosté. Nejprve bychom si měli uvědomit, že doba, ve které žijeme, vytváří na vnitřní svět jedince stále větší tlak. Není to jen o množství informací, které se na nás valí ze zpravodajství a veřejného prostoru. Je to také počet možností, které si uvědomujeme, například díky času stráveným na sociálních sítích. Proto, stejně jako jsem se naučili čistit zuby, abychom si udrželi kvalitu svého chrupu, se potřebujeme naučit pečovat o svůj vnitřní svět.

Myslím, že vyčistit si hlavu občas potřebujeme všichni. Otázka však je, jakým způsobem takové čištění probíhá. Většina lidí, kteří mluví o tom, že si byli vyčistit hlavu, tuto činnost spojuje s nějakou jinou aktivitou. V zásadě se jedná jen o to, že vstoupili do jiné role, ve které nemuseli myslet na vše, co jejich vnitřní svět tíží. Oblíbený sport, věnování se koníčku nebo klidně jen procházka v lese. To vše je jistě super. Můžeme ale v těchto případech mluvit o duševní hygieně?

Lidé si často myslí, že pečují o svůj vnitřní svět, ale ve skutečnosti k té opravdové duševní hygieně nedochází. Jen vstupujeme do jiné role a možná tak trochu utíkáme před vlastními myšlenkami a pocity, jež nám ubírají energii. A ten, kdo nemá žádný koníček nebo sportovní aktivitu, za kterou by mohl utíkat, tak možná utíká do hospody za kamarády nebo kamkoliv jinam, jen aby nemusel být sám se sebou. Jen aby nemusel myslet na vše, co jej vnitřně trápí.

Chtě nechtě, jednoho dne přijde vystřízlivění a my znovu vstupujeme do rolí všedních dnů a řešíme všechny starosti a radosti. Kdo má v životě více radostí než starostí, možná nemá takovou potřebu neustále někam utíkat. Jenže jakmile nám starosti začnou přerůstat přes hlavu a je toho na nás až příliš mnoho, tak právě útěk bývá nejčastějším řešením. Trošku mylně takový útěk nazýváme jako vyčištění si hlavy a možná jej tak trochu mylně pokládáme za proces duševní hygieny. Ve skutečnosti ale k žádnému úklidu nedochází. Je to spíš, jako bychom chtěli doma uklízet, ale místo úklidu nahrnuli všechen nepořádek do spíže a zabouchli dveře. Z takové spíže se potom stává spíš Pandořina skříňka a nás už děsí jen představa, že někdo přijde, otevře dveře a vypustí ven všechen nahromaděný a skrytý nepořádek.

S ohledem na dobu a prostředí, ve kterém žijeme, se duševní hygieně potřebujeme věnovat čím dál častěji. Základním pravidlem každé duševní hygieny by však mělo být, že je potřeba být jen sám se sebou a umět vystoupit ze všech rolí. Když se nad tím zamyslím do naprostého detailu, tak například i taková procházka v lese si od nás vyžaduje vstup do role. Je to třeba chodce či pozorovatele. I při procházce v lese potřebujeme dávat pozor na cestu, čímž můžeme utíkat od nechtěných myšlenek. Při duševní hygieně bychom měli být sami se sebou tak moc, jak je to jen možné. Jediné, co bychom měli pozorovat, je náš vnitřní svět. Tolik jen k úvodu, co dle mě obnáší ta opravdová duševní hygiena a proč si ji někteří lidé pletou s útěkem do jiných rolí.

Jedna z technik, která v mém případě funguje trošku jako takový restart vnitřního světa, je technika mentální inventury. Této technice se věnuji vždy, když mám pocit, že toho je na mě trochu moc. Je to takový generální úklid v hlavě a věnuji se tomu vždy, když se začínám sám v sobě tak trošku ztrácet. Cílem mentální inventury je zbavit se myšlenek a úkolů, které už nedávají mému životu smysl nebo do něj nepřináší opravdovou hodnotu. Něco podobného doporučuje i Brian Tracy, autor více jak osmi desítek seberozvojových knih. Tracy mluví o tzv. „myšlení s nulovou základnou.“ I to bychom mohli vnímat jako techniku mentální inventury.

Jakmile se vrhnete do mentální inventury, tak jediné, co byste měli pozorovat, je váš život. Můžete si představit, jako byste se chtěli sami na sebe podívat z nadhledu. Pro takovou mentální inventuru potřebujete jen tři věci:

Chápu, že si možná říkáte, že přece není potřeba si nic psát, ale ta tužka a papír jsou opravdu velmi důležité pomůcky. Při mentální inventuře nestačí o věcech jen přemýšlet, je potřeba si to zapsat. Také si myslím, že není dobré psát si to někam do počítače. Mám za to, že tam se toho napíšeme až až a taky nám spíše hrozí, že se začneme zbytečně rozptylovat. Pokud si chceme v hlavě uklidit pořádně, je nutné, abychom se nerozptylovali, abychom byli jen sami se sebou. A mimo jiné víte například, že při psaní rukou si pamatujeme mnohem více informací a náš mozek se stimuluje úplně jinak než při klepání do klávesnice? I na to už jsou studie, ale o tam zase jindy…

Mentální inventuru, o které mluvím, jsem se naučil dělat po přečtení knihy Metoda Bullet Journal. Pro ty z vás, co tuto knihu již četli, to nebude nic nového. Budu ale rád, pokud máte nejen s mentální inventurou, ale i jinými technikami ze zmíněné knihy nějaké zkušenosti, když se o ně podělíte se mnou a dalšími čtenáři do komentářů pod článkem.

Nyní se ale pojďme vrátit k samotné mentální inventuře. Jak jsem říkal, potřebujete papír nebo nějaký blok a tužku. Papír si dejte na šířku a rozdělte ho na tři sloupce. Sloupce nadepište následovně:

1. SLOUPEC – Aktivity, kterým věnuji svou energii.

2. SLOUPEC – Aktivity, kterým bych měl/a věnovat energii.

3. SLOUPEC – Aktivity, kterým chci věnovat energii.

Je třeba věnovat tomu dostatek času, moc se zbytečně nerozepisujte, volte spíše hesla, a pokud ve vás některý z úkolů evokuje další, tak si je prostě zapište do daného sloupce. Jakmile budete se seznamem hotoví, tak budete držet v ruce svůj mentální inventář a černé na bílém uvidíte, do čeho všeho investujete svůj čas a energii.

Tím ale vaše práce nekončí, jsme teprve v polovině. Ted přichází čas dobře si rozmyslet, které z daných úkolů pro vás dávají smysl a kterým se věnujete zcela zbytečně. Určitě je mezi těmito úkoly něco, co zkrátka dělat nemusíte, co můžete tzv. outsourcovat na někoho jiného. Možná někoho kompetentnějšího, komu by to dělalo více radosti a méně starostí. Možná při mentální inventuře objevíte něco, co z vás jen vysává energii, ale nic to do života nepřináší. Pak už je na vás, zda dokážete odpovědět na otázku, PROČ se takové aktivitě věnujete. A právě otázkami proč budete pokračovat.

Až budete mít před sebou svůj mentální inventář napsaný a budete si jej pročítat, je dobré si třeba někam napsat definici vašeho PROČ. Napište si někam na papír záměr, který je v souladu s vaší osobní vizí. A až si budete počítat ty jednotlivé úkoly, kterým věnujete čas, ptejte se sami sebe:

Pomocí mentální inventury nejen že si tak trochu uděláte pořádek v hlavě, ale také zjistíte, zda o svých snech jen přemýšlíte, nebo pro ně také něco reálného děláte. Až si tak budete uklízet ve své hlavě, zastavte se na chvíli u každého bodu na vašem mentální inventáři a zeptejte se nejprve, proč tomuhle věnujete čas. Je to důležité pro mě nebo pro nějakou milovanou osobu? Pokud ano, není to ztráta času, pokud ne, tak se jednoduše zamyslete, zda je nezbytné, abyste daný úkol dělali vy, nebo zda je vůbec nezbytné, abyste dané věci věnovali svůj čas. Pravda je, že spoustu věcí děláme často zbytečně, a pokud bychom je delegovali na někoho kompetentnějšího, ušetříme tím svůj čas, který můžeme věnovat tomu, co opravdu dělat chceme a co nám dává smysl.

Jakmile skončíte s mentální inventurou, zbydou vám prakticky dva typy úkolů. POVINNOSTI – tedy věci, co dělat musíte – a CÍLE – tedy věci, co dělat chcete. Potom už je jen na vás, jak si své cíle a povinnosti rozplánujete do života, jakou se jim rozhodnete dát prioritu. Nezapomeňte však, že zásadou číslo jedna každé duševní hygieny by měla být schopnost umět se odpoutat od všech rolí a být jen sám se sebou. Jinak se nejedná o hygienu, ale spíš útěk před svým vnitřním světem. Někteří lidé podobným způsobem utíkají celý život. Možná nechtějí nebo nedokážou trávit čas sami se sebou. A jak to máte vy?

zdroje a doporučená literatura:

Kniha Metoda Bullet Journal od Carroll Ryder

Kniha Snězte tu Žábu od Brian Tracy