Tanečník Matěj Šust, držitel Thálie: Pokud balet nemilujete, nedělejte ho. Chce to velké sebezapření

Blahopřejeme k Thálii.
Děkuji.

Slyšel jsem, že jste takový sběratel nominací na ocenění. Kolikrát jste už byl nominován na Thálii v minulosti?
Tato proměněná nominace byla má čtvrtá úzká nominace a k tomu byly ještě dvě širší.

Mluvit, to je opravdu noční můra tanečníka. Protože my se sice umíme dobře hýbat, ale s mluvením už je to trošku horší.
Matěj Šust, první sólista baletu ND, držitel Ceny Thálie

Jaké byly vaše pocity? Vy jste do poslední chvíle netušil, že vyhraje?
Přesně tak. Vůbec netušíme, co se bude dít. já jsem původně letos na Thálii skoro ani nechtěl jít. Říkal jsem si, už tolikrát mi to nedali, vždy jsem si to tam proseděl, tak už se mi tam vlastně ani nechce. Ale nějaký hlásek vzadu mi říkal, že možná letos to dopadne. Ovšem ani se mi tomu nechtělo věřit. Ale abych raději pak nebyl zklamaný, že tam nejsem, kdyby to náhodou vyšlo.

Čtěte také

Největší ZUŠka v republice má nový taneční pavilon. Končí první etapa rekonstrukce hradecké Střeziny

A když pak vyslovili vaše jméno?
Tak se mi rozbušilo srdce šíleným způsobem. Ani ne tak proto, že bych byl tolik nadšený z toho, že jsem dostal cenu, jako spíše z toho, že jít v přímém přenosu před kamery a mluvit, je opravdu noční můra tanečníka. Protože my se sice umíme dobře hýbat, ale s mluvením už je to trošku horší.

Mluvíte moc hezky.
Děkuji, moje maminka mě to naučila.

Maminka vás ale naučila i tančit, je to tak?
Ano. Maminka vystudovala AMU, pedagogiku i choreografii. A byla mou první taneční učitelkou. Chodil jsem na ZUŠ Střezina v Hradci Králové, takže tam jsem absolvoval své první taneční krůčky. Asi pět let to bylo, možná i víc.

Čtěte také

Tančí životem a žijí tancem. Swing Dream sdružuje komunitu přátel, kteří sdílí společnou vášeň

Vím také, že maminka vám vtloukala do hlavy, abyste byl všestranný. Takže nezůstalo jen u tance.
Maminka byla velmi pečlivá v rámci umělecké přípravy mé kariéry. Takže jsem chodil i na step, kde se mi docela dařilo, protože už první rok jsme jeli na mistrovství republiky a vyhráli, druhý rok jsme vyhráli a třetí rok opět. Tedy to bylo poměrně úspěšné. Pak jsem už stepovat přestal, protože jsem nastoupil na konzervatoř. Ve věku kolem 12 let, kdy se tělo formuje, jak je potřeba, aby se kotníky a konce nohou na balet opravdu zpevnily. A step byl k tomu trošku kontra. Ale teď jsem se k němu trošičku vrátil, postavil jsem si stepové číslo. Mám to pořád rád.
Všestrannost je v tanci velmi důležitá. A i nějaký ten stepařský krok se občas hodí.

Je tanec fyzická dřina?
Určitě. Každému, kdo se chce profesionálně živit baletem, bych doporučil, pokud ho opravdu nemilujete, nedělejte to. Protože ono to opravdu vyžaduje kolikrát velké sebezapření. Já neříkám, že nějaké jiná práce ne, pravděpodobně také, ale tanec je jednak fyzicky náročný, a také psychicky náročný. A když ho člověk nemá rád, tak si myslím, že by ho vůbec nemohl dělat. Nenašel by tu motivaci.

Tanec je fyzicky i psychicky náročný. A když ho člověk nemá rád, tak si myslím, že by ho vůbec nemohl dělat. Nenašel by tu motivaci.
Matěj Šust, první sólista baletu ND, držitel Ceny Thálie

Co to znamená být prvním sólistou Národního divadla v Praze? To zní, že je to úplně nejvíc. Je to tak?
V rámci nějakých hierarchických pozic v souborech, tak první sólista je asi opravdu to nejvíc, co tady jde dosáhnout. Smlouva je vedena jako sólová, jen s tím, že první sólista už by neměl dělat žádné sborové tance. Malá role ten první sólista může dělat, pokud se na to hodí, ale sbor už ne. Takže už toho člověka používají opravdu do hlavních rolí a sólovějších věcí.

Čtěte také

Co vás tanec naučí? Latinsko-americké tance řádit a standardní tance naopak kázni

Zakopl jste někdy?
Ano, i to se občas stane. Mohu zmínit jednu historku, která se nám stala na premiéře Marné opatrnosti. První sólo tančí partnerka, jenomže před ní ještě tancují slepice a kohout. No a tomu kohoutovi vypadlo prostě z chvostu péro. A baletka si bohužel toho péra nevšimla a po prvních pár krocích spadla a zlomila si ruku. Ale byla to premiéra, takže jsme to prostě museli dodělat. Ovšem polovina těch věcí na jevišti se zlomenou rukou prostě nejde úplně udělat. Takže pak mezi námi běhal v zákulisí asistent režie a předával nám informace, jak uděláme ten který prvek a jak uděláme zvedačku, aby to nějak dopadlo, aby nikdo nic nepoznal. Nakonec to dopadlo dobře, ona to dotančila a pak jela rovnou do nemocnice.

Matěj Šust ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jak vypadá takový váš obyčejný pracovní den, když máte představení? Trénujete už od rána doma?
Když je představení, tak jsem už po deváté hodině ranní na zkušebnách, abych se rozcvičil. Od 10 hodin je trénink, pak nějaká pauzička na převlečení, protože po tréninku je člověk pěkně zpocený. A pak se zkouší do 14. hodiny nějaké repertoárové věci, co je potřeba, když je představení. Jinak se jede až do 18. hodiny. Když je představení, tak je v 18:00 znovu nástup do divadla a od 19:00 se hraje. A takto šest dní v týdnu. Od pondělí do soboty. S tím, že když v sobotu nemáme představení, tak končíme v 15:00. Stane se ale také, že jedeme třeba sedm dní v kuse, protože představení vyjdou na víkend. Pak dostaneme jeden den volna v pondělí, abychom si odpočinuli.

Délka kariéry vrcholového tanečníka, to je velmi individuální záležitost. Opravdu záleží na zdraví toho konkrétního člověka.
Matěj Šust, první sólista baletu ND, držitel Ceny Thálie

Vy tančíte od 4 let a je vám 32. Takže tančíte vlastně celý život. Co životospráva? Můžete si dát třeba občas skleničku vína?
Myslím si, že sklenička vína nevadí, když je jedna, možná i dvě. Ale samozřejmě jsme také jen lidé, tedy občas si to chceme užít.

Kariéra vrcholového tanečníka baletu je možná také poměrně krátká, ne? V kolika letech se asi musí přestat?
Já si myslím, že je to velmi individuální. Opravdu záleží na zdraví toho konkrétního člověka. Například moje manželka končila s kariérou v Národním divadle v 38 letech, ale dodnes se věnuje tancování. A třeba Nikolka Márová, její věk bych vlastně říkat neměl, protože jsem gentleman, nicméně je o něco starší, a stále tancuje.

Čtěte také

Jediný náš tanečník orientálního folklóru Adam Herman: Muži a ženy mají své odlišné taneční světy

A vy osobně to vidíte jak?
Teď momentálně se cítím tak, že bych rovnou přestal. Ale věřím, že minimálně do těch 38 let bych to také zvládnul, uvidíme. Já nechci říkat nic určitého, aby mě tělo pak náhodou nepřekvapilo.

Máte představu o tom, co budete dělat potom? Budete se chtít dál věnovat nějakým způsobem tanci?
Domnívám se, že by byla možná škoda, když už jsem se dostal tak daleko v rámci této profese, abych to jen tak hodil do koše a dělal něco úplně jiného. Ale samozřejmě nedovedu si zatím úplně představit, v jaké situaci se budu nacházet, až s tancováním budu končit. Zatím věřím, že v tom budu ještě pokračovat, ale jaká bude realita, to zjistíme až za pár let.

Pojďte ještě na závěr pozvat, kde vás teď můžeme aktuálně vidět tancovat?
Na konci tohoto měsíce bych měl hrát dvakrát Romea a Julii, měl bych tam dělat Merkucia. Za toho jsem také už byl nominovaný na Thálii, tak to asi nebude špatné, to mohu vřele doporučit. Je to krásné představení, šermuje se tam kordy a tak, je to autentické. A pak bych se musel podívat do programu, protože z hlavy nevím, co bude dál.

Matěj Šust a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Naším hostem byl tanečník a první sólista baletu Národního divadla Matěj Šust, kterému ještě jednou blahopřejeme k Thálii.