Jan Zeman komentuje některé výsledky klimatické konference COP 28 a její reflexe v českém prostředí.
Dne 9. ledna 2024 Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ) uspořádala panelovou diskusi k nedávno skončené 28. Světové klimatické konferenci (COP 28).
28. Světová klimatické konferenci se koncem loňského roku uskutečnila v Dubaji. Téma je to jistě aktuální. V panelu sedělo šest lidí – ředitel odboru klimatu Ministerstva životního prostředí Pavel Zámyslický, klimatický expert Českého hydrometeorologického ústavu Radim Talasz a čtyři redaktoři či tiskoví mluvčí (neplatí plně o paní Davis, spolupředsedkyni Strany zelených z Člověka v tísni).
Zámyslický nám vylíčil zákruty vyjednávání, které v Dubaji nebylo vůbec jednoduché. V závěrečném vystoupení sdělil, že skoncovat s uhlím pro výrobu elektřiny do roku 2033 je Česko s to. Nebude to levné, ale vláda i EU jsou optimisté. Horší to je prý s využitím uhlí k výrobě centralizovaného tepla a zatím nevyřešené je lokální vytápění domácností, kde u části domácností zůstává uhlí. Uhlí nahradit zemním plynem a ten později vodíkem? Dodávám, že vodík vykazuje nejvyšší celkovou energetickou náročnost získávání a užívání.
Talasz konferenci sledoval po internetu z Ostravy. Nesledoval vlastní konferenci, ale četné doprovodné odborné akce. Protože v souběhu jich probíhalo obvykle deset, stihl jen zlomek, ale i tak prý dík za něj. Byly zajímavé. Má za to, že cíl nepřipustit zvýšení průměrných teplot na Zemi o 1,5 stupně Celsia proti předprůmyslovému období (před rokem 1850) je nereálný (loni byl předběžně mírně překonán teplotně rekordní rok 2016 a průměrná teplota proti předprůmyslovému období byla překročena o 1,4 stupně Celsia). Překročen bude i cíl nepřekročit předprůmyslové období o 2 stupně Celsia. Pokud by se začaly realizovat rozhodné změny k omezení emisí skleníkových plynů, při setrvačnosti klimatu 20-30 let by průměrná teplota povrchu Země mohla do roku 2100 klesnout pod zvýšení o více než 2 stupně Celsia. Klimatický systém si prý poradí s asi 60 % antropogenních emisí skleníkových plynů, takže určitá šance je.
Přítomní pracovníci médií byli po část konference v Dubaji. Informovanost české veřejnosti o COP 28 ale byla žalostná. Ne že by se nesnažili. Zájem jejich redakcí byl ale mizivý. Tedy, štěk „konec fosilních paliv“ zazněl zřejmě ve všech denních médiích, ale to bylo strašně málo.
Osobně sleduji jen elektronická média. Hlavní závěry konference jsem našel na jediném, na Ekolistu. Nebýt Ekolistu, nemohl bych o konferenci COP 28 psát, protože bych nevěděl, co se tam sjednalo či nesjednalo. Smutné, ale typické. Optimismus ze závěrů COP 28 (hlavně závazek k vyloučení spalování fosilních paliv do roku 2050, byť v přijatém závěrečném usnesení jsou významné obezličky, jak se plnění přijatých závazků vyhnout) ale nesdílím. První otázkou je, zda nebyl víc závěr COP 22 v Paříži – závazek do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality, tj. dosáhnout čistých antropogenních emisí skleníkových plynů ve výši nuly. Jsou zdroje těchto emisí i mimo fosilní paliva, byť fosilní paliva jsou jejich zdrojem zdaleka největším.
Optimismus jsem narušil vícero dotazy. Navrhnul na COP 28 někdo:
- Zrušit klimaticky nesmyslné dotace z veřejných rozpočtů?
- Zrušit klimaticky nesmyslné daňové úlevy?
- Vyčíslit klimatické externality a stanovovat je hříšníkům k úhradě?
- Vypočítat komplexní energetickou a emisní náročnost získávání paliv a energie z jednotlivých zdrojů, podobně základních surovin a potravin?
- Omezit obří světové výdaje na zbrojení (2000 mld. USD v roce 2020, 2200 mld. USD podle prvního odhadu za rok 2023?) a války (aktuálně probíhá zhruba více než sto ozbrojených konfliktů, což je na naši modrou planetu opravdu hodně).
Žádná odpověď má jediné vysvětlení. Nikdo nic takového nenavrhnul, a to ani 9 státečků na korálových ostrovech, které stále více zatápí stoupající hladina moří. Tempo růstu hladiny moří již prý přesáhlo 4 mm za rok. Pro srovnání, v době největšího tání ledovců při nástupu doby meziledové šlo asi o 25 mm za rok, tj. zhruba osmkrát víc.
Na zvýšení výroby paliv a energií z tzv. obnovitelných zdrojů se Čína a Spojené státy dohodly již před konferencí. Závazek prošel hladce. Námitka, že je kruté spalovat potraviny jako biopaliva (jen v EU více něž 58 miliónů tun, přitom potravinová nouze na Zemi sužuje téměř jednu miliardu lidí), že výstavba vodních děl pro vodní elektrárny ničí vodí toky a vodní poměry, že efektivnost větrných elektráren je jak kde, podobně u elektráren fotovoltaických, jejichž rentability většinou zajišťuje triumvirát dotací – na pořízení, na výrobu a na stabilizaci elektrické sítě, také nestála za reakci. Hlavně vynakládat obří dotace na klimatickou politiku (na jejich efektivnost se nemáme ptát) a řádově vyšší podpory antiklimatické politiky nevadí, aspoň ne nějak moc. Také obchod s povolenkami na emise oxidu uhličitého je v pořádku, včetně jeho zamýšleného rozšíření na lokální vytápění a silniční dopravu. Zda to spraví dva či deset svetrů, nebylo uvedeno.
Na upozornění, že je nutné počítat nejen emise oxidu uhličitého, ale také metanu a dalších skleníkových plynů, a to v celém reprodukčním cyklu od těžby po spotřebu, takže z fosilních paliv z hlediska narušení klimatu vychází nejméně špatně uhlí, a že Evropská unie a její členské státy od roku 2010 vynaložily miliardy eur na budování infrastruktury pro přijímání zkapalněného zemního plynu LNG, který je z hlediska účinků na oteplování vůbec nejhorší druh fosilního paliva, byla odpověď ignorantská: napřed se zruší uhlí, pak ostatní fosilní paliva a ony vynaložené miliardy eur se jednoduše odepíšou. Že by mohla EU také zbankrotovat, si zdravé jádro ekologické obce nepřipouští.
Přesto se domnívám, že diskuse k COP 28 byla užitečná.
Ilustrační foto: IAEA Imagebank, CC BY 2.0, via Wikimedia Commons