„Se vší dobrou vůlí ku povznesení a sesílení národa českého…“

Narodil se v roce 1831 v západočeských Přešticích. Po gymnáziu šel studovat architekturu nejprve do Prahy a pak do Vídně. Vídeňskou akademii absolvoval mimořádně talentovaný Hlávka s nejlepším možným hodnocením. Aby se však na této drahé škole udržel, přivydělával si jako dělník ve stavební firmě Čecha Františka Šebka, kde se během studia na akademii vyučil a získal mistrovské osvědčení. O pár let později mu Šebek, který odcházel na odpočinek, svou zavedenou stavební kancelář bezúplatně předal.

Stavitel a architekt Josef Hlávka

Vídeňská státní opera|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Podnikavý Hlávka využil příležitost, kterou nabízela rychle se rozvíjející Vídeň a celé mocnářství a zakrátko vybudoval velkou a skvěle fungující architektonicko-stavební firmu, která během prvních devíti let postavila asi 140 staveb! A ne ledajakých. Ve Vídni Hlávka řídil stavby Votivního chrámu (Votivkirche) a burzy architekta Heinricha Ferstela a také Dvorní – nynější Vídeňské státní – opery Augusta Sicarda von Sicardsburg a Eduarda van der Nüll. V ukrajinských Černovicích podle vlastního návrhu vybudoval rozsáhlé sídlo bukovinského metropolity. Dnes je zde univerzita a areál je zapsán na seznamu UNESCO.

Zemská porodnice byla postavena roku 1875 Josefem Hlávkou|foto:Jolana Nováková, Český rozhlas

Pro Prahu Josef Hlávka navrhl a vybudoval dodnes fungující porodnici u Apolináře, podílel se na obnově povodní strženého Karlova mostu, rekonstrukci Karlštejna či výstavbě Národního divadla. Za svou činnost získal mnohá ocenění včetně titulu císařského stavebního rady. Jeho podnikání mu také vyneslo ohromný majetek, kterým vlastenecky založený stavitel ochotně přispíval na český národní život. Podporoval řadu umělců, spisovatelů, hudebníků, včetně vznikají České filharmonie, a také studentů. Postaral se o české učebnice pro nově založenou českou část Karlovy univerzity a financoval kolej pro nemajetné české studenty – Hlávkovu kolej.

Nadání Josefa, Marie a Zděnky Hlávkových

Pětadvacátého ledna 1904 tuto snahu završil založením nadace, která nesla jméno jeho a jeho zesnulé a současné ženy: Nadání Josefa, Marie a Zděnky Hlávkových. Úkolem nadace byla právě podpora chudých talentovaných mladých lidí.  Po smrti Josefa Hlávky v roce 1908 přešla na nadaci veškerá jeho pozůstalost. Ve své závěti k tomu Hlávka napsal: „Poroučeje toto se vší upřímnou oddaností a vší dobrou vůlí ku povznesení a sesílení (sic) národa českého…“

Vysokoškolský diplom|foto:Pexels

Nadace umožnila získat vzdělání stovkám mladých lidí. Její činnost nepřerušila ani 1. světová válka, ani nacistická okupace ani komunistický režim, který všechny nadace s výjimkou té Hlávkovy zrušil. Ta tak, i když s omezeným rozpočtem i činností, ovšem stále pod jménem kapitalisty Hlávky, přežila až do roku 1989, kdy mohla opět rozšířit svou působnost. Dnes podporuje zejména mladé umělce a doktorandy, vydává odborné publikace, uděluje medaile Josefa Hlávky vynikajícím vědcům a umělcům, ceny za vědeckou literaturu a mnoho dalšího. Hlávkově nadaci můžeme k jejím 120. narozeninám popřát mnoho prostředků k rozdělování – a nám všem více takových mecenášů, jako byl Josef Hlávka.