Domovskou scénou Jany Hlaváčové bylo dlouhá léta Vinohradské divadlo. Právě to také nyní informovalo o tom, kdy a jak proběhne poslední rozloučení s hereckou legendou. “Na její přání a na přání rodiny bude její pohřeb vypraven Národním divadlem. Poslední rozloučení tedy proběhne ve ,zlaté kapličce‘ v pátek 26. ledna v 11 hodin,” zní překvapivá zpráva. Pohřby umělců na této scéně nejsou sice v českém showbyznysu ničím ojedinělým, v případě Hlaváčové je to ovšem překvapivé, protože s Národním divadlem měla velmi komplikovaný vztah.
Na jeho jevišti Jana Hlaváčová účinkovala dlouhých patnáct let. Poté se ale neshodla s jeho vedením a přestala být spokojená. První porevoluční ředitel Ivan Rajmont měl totiž tendence zavádět v divadle novoty, což se řadě umělců nezamlouvalo.
Jeho změny se jim zdály pro Národní divadlo příliš dehonestující, jak se později Jana Hlaváčová nechala slyšet například v rozhovoru pro MF DNES. “Ať si pan Rajmont dělá divadlo, jak chce, ale proč chce být v Národním, když ho, jak se zdá, zajímá sklepní divadlo? Nemám nic proti intelektuálskému divadlu, ale Národní by si zasloužilo širší spektrum,” domnívala se herečka.
Na protest z Národního odešla i s manželem
Konflikt navíc vydatně přiživila skutečnost, že Rajmont tehdy stáhl prakticky všechny inscenace, ve kterých Jana Hlaváčová účinkovala. Není proto divu, že to nepotěšilo ani ji, ani jejího muže Luďka Munzara. Ten proto na znamení protestu podal výpověď. “Z místnosti, kde se zlehčuje a ironizuje idea Národního divadla, couvám,” odůvodnil svůj odchod v rozhovoru pro Český rozhlas.
O tři měsíce později jeho příkladu Jana Hlaváčová následovala. Zatímco Luděk Munzar se poté již stálým členem žádného divadelního souboru až do své smrti nestal, jeho paní poté dlouhých dvacet let účinkovala právě ve Vinohradském divadle.
Není bez zajímavosti, že když před pěti lety do hereckého nebe odešel zmíněný Luděk Munzar, Národní divadlo mu rovněž vypravilo velkolepé poslední rozloučení. Nyní se stejné cti dostane také Janě Hlaváčové, která k Národnímu divadlu jako k symbolu toho nejkvalitnějšího umění vzhlížela až do smrti, přestože o kvalitách jeho vedení měla vážné pochybnosti.
Na život zcela rezignovala
Před kamerou se fenomenální herečka naposledy objevila v roce 2011, a to v psychologickém dramatu Petera Krištúfka Viditelný svět. Od roku 2013 se ale již téměř neobjevovala na veřejnosti. Vědělo se, že ji trápí vážné zdravotní potíže, o jakou nemoc se přesně jedná, ale její rodina nikdy neprozradila.
Zdravotní stav herečky se výrazně zhoršil v roce 2019, kdy ji zcela zdrtila smrt manžela. „Nemám chuť chodit ven. Nechci. Stejně jako už nemám chuť s nikým mluvit. Zaprvé se mi občas komunikuje velmi těžce a zadruhé jsem se toho v životě namluvila až až. Bylo to moc hezké, ale bylo toho dost, jak se říká. Já teď už chci jenom v klidu dožít,“ říkala tehdy zlomená herečka.
Od té doby jí pravděpodobně bylo hůř a hůř, až nakonec v minulý týden v neděli večer vydechla naposledy. Bylo jí 85 let.
