Článek
Tak jsme to udělali. Koupili jsme si náš „vysněný dům“… Teda náš vysněný dům měl být o dost novější, v lepším stavu a v Krkonoších.
Ale co… hlavně, že je NÁŠ.
Plán byl jasný. Splnit si sen a koupit si krásný dům Krkonoších. Takový, do kterého bychom se mohli hned nastěhovat a postupně si ho přebudovat podle svého. Ale jak se říká, člověk míní, život mění. Ať jsme hledali, jak jsme hledali, v Krkonoších jsme nenašli ani to správné místo, kde bychom chtěli bydlet, natož konkrétní dům.
A tak jsme se rozhodli, že rozhodíme sítě o trochu dál, konkrétně po celé České republice. No a hele! On se našel. A je to ten pravý, i když se to na první pohled třeba nezdá.
To je on.
Nejprve jsme se na něj jeli podívat. Nikoliv do Krkonoš, ale na opačnou stranu. Na jihozápad, co by kamenem dohodil od krásných (našich milovaných) Horažďovic.
První dojem mojí ženy: „Fíha, to je starý. To nedám, sem se nestěhuji.“
Můj první dojem: „Juuuu koukej na tu zahradu! A tamhle na ty 3 chlívky pro zvířata! A ta stará stodola! Tady bude ale práce! To chci, to potřebuju, to musíme mít.“
No, a tak jsem ji ukecal. Zase. (Poprvé, aby se mnou začala chodit, teď abychom koupili tenhle starý, polorozpadlý ministatek).
Dům jsme koupili a nelitujeme toho. Tedy většinou…
