Ota Pavel: Žluté růže. Jana Hlaváčová v roli matky, jejíž syn se nevrátil z horolezecké výpravy

Text vyšel v knížce Pohár od Pánaboha v roce 1971. V této i v dalších povídkách zařazených do souboru se Ota Pavel snažil překonat hranice sportovní reportáže posunem k čistému povídkovému tvaru.

Rozhlasovou podobu dostala povídka Žluté růže v roce 1984, kdy ji ve studiu načetla herečka Jana Hlaváčová.

Ota Pavel

Spisovatel a novinář Ota Pavel se narodil jako Otto Popper v červenci 1930 v Praze. Jeho otec Leo byl nepraktikující Žid, matka Hermína katolička. Zvlášť svérázný tatínek, který se před svatbou toulal po světě a za první světové války bojoval i v cizineckých legiích, byl ideálním „hrdinou“ Pavlových povídek. Objevil se především v povídkách vydaných v souboru Smrt krásných srnců.

Hned na začátku války se rodina Popperových přestěhovala do otcova rodného Buštěhradu. Otec Leo v té době inicioval formální konverzi rodiny k československé církvi, která měla chránit jeho částečně židovskou rodinu před nacisty.

Ota Pavel|foto:Fotobanka Profimedia, Profimedia / ČTK

Nepomohlo to – on a jeho dva nejstarší synové museli do transportu. V roce 1943 odešli chlapci, v následujícím roce i otec. Matka s nejmladším Otou válku přečkali doma. Toto období popsal autor později v knížce Jak jsem potkal ryby. Po skončení války se rodina naštěstí shledala v plném počtu a přestěhovala se zpátky do Prahy.

Ota Pavel navštěvoval na přání otce obchodní školu. Obchodu se ale věnovat nechtěl. Na konci 40. let nastoupil na popud rodinného přítele Arnošta Lustiga do Československého rozhlasu, kde pracoval až do roku 1956 jako sportovní redaktor.

O sportu nejen psal a točil, ale sám kdysi aktivně hrával hokej za Spartu. Díky práci sportovního redaktora, působil v časopise Stadion nebo Československý voják, se Ota Pavel podíval i do světa. Například v roce 1962 navštívil s fotbalisty pražské Dukly Spojené státy, vznikla z toho knížka Dukla mezi mrakodrapy.

O dva roky později, v roce 1964 doprovázel sportovce na zimní olympiádu do rakouského Innsbrucku a právě tam u něj naplno propuklo vážné duševní onemocnění, zřejmě maniodepresivní psychóza. Následovalo několik pobytů v psychiatrických léčebnách a poté invalidní důchod.

V té době autor napsal zřejmě své nejznámější knížky, povídkové soubory Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby. Druhá jmenovaná zůstala nedokončena, vyšla až po autorově smrti v roce 1974.

Ota Pavel zemřel na srdeční infarkt 31. března 1973. Bylo mu necelých 43 let. Pohřben je na Novém židovském hřbitově na Olšanech vedle svého otce.