Eurovíkend v Oslu

Příjezd do Osla

Já jsem přijel do Osla autobusem. Přímý spoj ze švédského Göteborgu je pohodlný a cenově přijatelný. V současnosti je možné se do Osla vypravit z Prahy letecky, neboť existuje přímý let se společností Norwegian. Ten let je i za rozumnou cenu, neboť se jedná o nízkonákladovou leteckou společnost. Z toho však plynou i některá úskalí. Já jsem však využil přímý let do Göteborgu a pak se po severní Evropě přepravoval autobusy.

Autobus mě vysadil na hlavním autobusovém nádraží, které je rozumně hned vedle nádraží vlakového. Naštěstí centrum města není nikterak rozlehlé a můžu ho projít křížem krážem. Pokud by však někdo chtěl využít služeb osloské MHD, tak ta možnost tu je. Oslo má šest linek metra, které zajíždějí i na samé okraje metropole a obsluhují osloská předměstí. Dále se můžete svézt tramvajemi a autobusy. Pokud se chcete vypravit z města na přilehlé ostrovy, které se nacházejí v Oslofjordu, použijete přívoz.

Nejbližším ostrovem je ostrov Hovedøya. Na něm se nachází ruiny bývalého středověkého cisterciáckého kláštera. Ostatní blízké ostrovy jsou vhodné k procházkám, a pokud počasí dovolí, tak i ke koupání, neboť všechny ostrovy disponují rozsáhlými plážemi.

Akershus a vojenská historie

Já jsem sice z autobusového nádraží zamířil směrem k vodě, ale mým prvním cílem byl hrad Akershus. Hrad, a později i pevnost, chránil přístav Oslo z východního kopce. V současnosti je v pevnosti stálá norská vojenská posádka, ale část hradu je přístupná veřejnosti. Pokud vás zajímá válečná tématika, tak na hradě najdete muzeum zaměřené na norský odboj v letech 1940 - 1945. V areálu je možnost navštívit i královské hrobky. Já však oceňuji krásný výhled na osloský přístav a fascinuje mě čilý lodní ruch, který pod sebou vidím. Pevnost je to rozlehlá, ale jak jsem  se již zmínil, ne všude je umožněn vstup. Sestupuji dolů z ostrohu a podél vody přicházím k radnici v Oslu.

Ale ještě se musím zmínit, že na nábřeží pod pevností míjím zajímavé muzeum. Muzeum nemá žádnou budovu a přístupný je vlastně samotný exponát. Jedná se o muzeum M314 Alta. Muzejní minolovka patří Muzeu ozbrojených sil v Oslu a exponátem je od roku 1996. Předtím úspěšně sloužila v americkém, belgickém i norském námořnictvu.

Radnice v Oslu

Já už však vojenské tématiky mám dostatek, tak rychle mířím k dominantě města, kterou je radnice. Funkcionalistická stavba z roku 1936 je zajímavá hlavně tím, že koncem roku se zde udílejí Nobelovy ceny míru. Je to jediná z pětice cen, která se uděluje v Norsku. Ostatní uděluje švédská Akademie věd ve Stockholmu. Norský Nobelův výbor, který cenu uděluje zde v Oslu, je jmenovaný norským parlamentem. Bohužel z Čechů zatím tuto cenu nikdo neobdržel.

Ale to mě od návštěvy této krásné budovy neodradí. Třebaže se radnice dostavěla v roce 1936, tak vnitřní výzdoba byla dokončena kvůli německé okupaci ve 40. letech minulého století až v roce 1950. Ten rok se stala veřejně přístupnou. V jedné ze dvou věží je umístěna největší norská zvonkohra čítající 19 zvonů. Radnice je otevřená každý den mezi devátou a šestnáctou hodinou, ale velmi často se tvoří na vstupu fronta. Je to dáno i tím, že komentované prohlídky jsou zdarma. Musím ještě napsat, že radnice je stále funkční, takže se vám může stát to co mně, že do některých sálů se nedostanete, neboť tam probíhají jednání. Prohlídka je asi na 45 minut a je možno si vybrat z vícera jazyků: norština, angličtina, němčina, francouzština a španělština. Během prohlídky se seznámíte s historií budovy a jejími uměleckými díly. Můžete navštívit i východní věž se zvonkohrou. 

Královský palác a centrální prostranství

Další den jsem se vypravil od radnice na sever do centrálního prostranství, které se rozkládá mezi parlamentem a královským hradem. Jedná se o zelenou plochu, která se skládá z vícera parků. Tento prostor je ze severu ohraničen jednosměrnou ulicí Karl Johans gate, která přímo ústí do zahrady královského paláce, a na jihu ulicí Stortingsgata, po které jezdí tramvaje. Pokud projdeme zmíněný prostor od východu na západ, začneme u norského parlamentu. Oficiálně se parlament nazývá Stortinget a otevřena byla v druhé polovině 19. století. Postavena je ze žlutých cihel, takže je krásně poznatelná.

Park je mírně do kopečka a pod hradním návrším je zakončen parkem Studenterlunden. Odkaz ve jméně parku na studenty je zřejmý, neboť na sever od parku se nachází Univerzitní náměstí s Univerzitou v Oslu. Jedná se o nejstarší norskou univerzitu. Naproti zmíněné univerzitě v parku stojí neméně skvostná budova Národního divadla. Národní divadlo bylo založeno na samém sklonku 19. století.

To už však stoupám k další dominantě města, kterým je královský hrad. Spíš se hodí pojmenování Královský palác. Jedná se o stavbu z první poloviny 19. století a dodnes v něm sídlí norský král s rodinou. Královská garda hlídá vstup do zámku, který je od roku 2002 veřejnosti přístupný. Vojáci královské gardy mi připomínají vojáky pražské Hradní stráže. Stojí a nehnou ani brvou. Na dotaz, zda je možné udělat si společnou fotografii, se mi nedostane žádné odpovědi. A ani žádná reakce, když zmáčknu spoušť fotoaparátu.

Katedrála, která se nachází mezi nádražím a parlamentem, má vysokou věž, která je opatřena dunivě znějícím zvonem. Ten právě oznamuje 17. hodinu, a já jsem svědkem výměny stráží. Překvapuje mě, že gardisté jsou vlastně ještě jinoši s velmi mladistvým zjevem. Katedrála sama o sobě není ničím zajímavá. Je to barokní kostel, který byl postaven koncem 17. století.

Parky a umění

Poslední den jsem si vyhradil na prohlídku osloských parků. Jedná se o spojené stále otevřené parky Frogner park a Vigelandův park. Oba mají dohromady přes 30 hektarů a jsou v nich instalovány originální sochy Gustava Vigelanda. Počasí mi moc nepřeje, zrovna je celý den zataženo a jemně poprchává, občas mží. Od zastávky tramvaje Vigelandsparken projdu přes most, který je ozdoben velkým  počtem soch až k centrální kašně a od té pokračuji až k Monolitu. Všechny sochy zobrazují nahé muže a ženy, včetně dětí. Na jih od parku se nachází sochařovo muzeum, ale to jsem nenavštívil, neboť expozice pod širým, dnes bohužel deštivým, nebem mi stačila.

Nevýhodu eurovíkendů je hlavně to, že nestačíte poznat a vidět úplně vše, co vám dané město nabízí. A tak je to i s norskou metropolí. Někdy příště se určitě vypravím na velký ostrov Bygdøy, který se nachází západně od přístavu, a jsou na něm zajímavá muzea. Ať už se jedná o Muzeum Fram, či sousedící Muzeum Kon-Tiki. To jsou muzea věnovaná zajímavým lodím. Nebo Munchovo muzeum, kde je vystaven obraz Výkřik, kterým Edvard Munch proslavil umělecký směr expresionismus. 

A co příště?

Anebo… Kdepak, nemá cenu vypisovat co ještě. Prostě se někdy příště do Osla vypravím a popíšu to v příštích zápiskách z Osla.

Na závěr jen stručně, jíst a spát v Oslu můžete bez problémů. Každý si najde svou cenově přijatelnou hladinu. Třebaže norsky umí z Čechů málokdo, tak vězte, že anglicky snad v Oslu hovoří každý. Platí se tu norskými korunami a pro návštěvu nepotřebujete vízum a konec konců ani cestovní pas. Postačí vám pouze platný občanský průkaz, i když Norsko není součástí Evropské unie, tak zde máme možnost neomezeného pohybu.

Přečtěte si také o dánském Ribe, městě, kde se zastavil čas...