Dimitrov patřil mezi bulharskou partajní špičku, byl také sovětským občanem a loajálním spojencem Josifa Stalina. Dimitrov působil dlouhá léta v komunistickém hnutí a rovněž v jeho centru – Komunistické internacionále. Zkrátka byl na něho spoleh.
Kariéra komunistického prominenta mohla skončit předčasně
Dimitrovova kariéra v mezinárodním komunistickém hnutí se však mohla předčasně uzavřít s nástupem nacismu v Německu v lednu 1933. Adolf Hitler, který si hrál několik měsíců na demokrata, potřeboval zlikvidovat hlavně dvě politické síly – komunisty a sociální demokraty. Komunisty z duše nenáviděl, protože představovali konkurenta nacionálního socialismu, takže nachystal past, která měla přesně sklapnout. Nacisté pak chtěli využít fingovaného požáru také k dalšímu důslednému osekání lidských práv a demokracie.
V Berlíně skutečně vypukl 27. února 1933 požár v Říšském sněmu a budovu vážně poničil. Na místě činu byl zajištěn mladý komunista Marinus van der Lubbe, který přicestoval z Nizozemí do Německa, aby se zde zapojil do ilegální činnosti. Spolu s ním byli za nějaký čas zatčeni i další údajní pachatelé z řad komunistů – Němec Ernst Torgler a tři Bulhaři, mezi nimiž byl i Dimitrov.
V září 1933 se konal soud s obžalovanými. První den vypovídal Marinus van der Lubbe, který se sice k činu přiznal, ale jeho výpověď působila nevěrohodně, nesoustavně a podle svědků byl navíc pod vlivem omamných látek. Znalci sice vyloučili, že by mohl požár Říšského sněmu založit pouze jeden člověk, to však těm, kteří proces zkonstruovali, nezabránilo, aby mladíka odsoudili k trestu smrti za žhářství. Dne 10. ledna 1934 byl Marinus van der Lubbe popraven gilotinou.
Dimitrov obžalobu rozcupoval i bez advokáta
Obžalovaný Dimitrov si byl tak jistý svou nevinou, že odmítl advokáta a hájil se sám. Od prvního okamžiku odmítal čin, který mu kladli za vinu nacisté. Dimitrov však nejen vše popřel, ale sám přešel do protiútoku a obvinil přední nacistické činitele, že sami požár Říšského sněmu zinscenovali.
V průběhu procesu se opakovaně dostal do otevřeného sporu s Hermannem Göringem, ale také s předsedou soudu Wilhelmem Büngerem. Toho Dimitrov žádal, aby mohl mluvit ještě další dlouhé minuty, přitom předtím hovořil již hodiny. Bünger Dimitrova několikrát napomínal, protože jeho námitky mířily ostře jako žiletka do nacistických řad a důsledně na základě promyšlených konstrukcí cupovaly žalobu proti bulharskému komunistovi, na níž se podílel i Göring.
V rozsudku soudce Bünger souhlasil s obžalobou v tom, že komunisté připravovali plán na zapálení a zničení budovy Říšského sněmu, ale nenašel dostatek důkazů toho, že čtveřice obviněných měla něco společného s požárem nebo s uvedeným komunistickým plánem. Konstrukce procesu s komunisty se tak zbortila jako domeček z karet.
Slávy si Dimitrov moc neužil
Trestem smrti zaplatil jen zmíněný Marinus van der Lubbe. Tři Bulhaři včetně Dimitrova byli vykázáni do Sovětského svazu. Zejména Dimitrova přivítal Stalin jako hrdinu, který se postavil čirému zlu a hlavnímu komunistickému nepříteli v podobě nacistické státní mašinérie. Dimitrov si mohl užívat slávy, ale ne až tak dlouho. V roce 1949 skončil tak jako mnozí komunističtí prominenti, upil se k smrti. V té době se objevily také teorie o tom, že Dimitrova někdo otrávil, ty však nebyly nikdy potvrzeny.
Zdroj: history.com, Warhistorynline.com
KAM DÁL: Nacistický gangster Horst Wessel - nenáviděl komunisty až za hrob, ti z něho udělali Hitlerova mučedníka.
