Wikov 35 Kapka (1931–1933): První československý automobil s aerodynamickou karoserií

V povědomí české motoristické veřejnosti se má zato, že prvním československým automobilem s proudnicovou karoserií byla Tatra T77 s motorem vzadu, kterou navrhl Hans Ledwinka a jeho konstrukční tým. Není tomu tak, aerodynamický Wikov 35, přezdívaný Kapka, se představil veřejnosti v říjnu 1931 na pražském autosalonu, zatímco s prototypem T77 se mohli novináři seznámit až 5. března 1934 v pražské pobočce automobilky Tatra a dva prototypy byly pak vystaveny v dubnu 1934 na pražském autosalonu.

Továrna na výrobu zemědělských strojů Wichterle & Kovářík (Wikov) byla v moravském Prostějově založena 22. prosince 1918 a se 2000 zaměstnanci se stala největší továrnou tohoto druhu v nově vzniklém Československu. V roce 1924 začala z podnětu Ing. Dr. Františka Kováříka výroba několika kusů prototypů automobilů Wikov IV/16. Cílem firmy byla malosériová výroba vozů pro bohaté zákazníky. Prvním sériově vyráběným automobilem firmy Wikov se stal čtyřdveřový model 7/28, vyrobený v letech 1927 až 1932 v počtu pouhých 280 kusů.Příčinou tak malého počtu byla vysoká cena.

Kapka: Téměř zapomenutý milník československé automobilové historie se představil před 90 lety

Druhým automobilem značky Wikov byl typ 35, vyrobený v letech 1930 až 1934 v počtu kolem 150 kusů. Měl zdokonalený podvozek s hydraulickými brzdami Lockheed a pohonem zadních kol řadovým čtyřválcem s rozvodem OHC a objemem 1742 cm³. Motor s blokem z hliníkové slitiny a ocelovými vložkami válců byl spojený s třístupňovou manuální převodovkou a měl nejvyšší výkon 35 koní (26 kW). Wikov 35 s ním dosahoval rychlost kolem 100 km/h. Zajímavostí bylo umístění volantu na levé straně, i když pravostranný provoz byl v Československu zaveden až německými okupanty 26. března 1939.

Jako kapka vody

Konstruktérům automobilů a letadel bylo známo, že odpor vzduchu roste se čtvercem rychlosti a že dokonalým tvarem s nízkým odporem je kapka vody. Už v roce 1921 předvedl Dr. Ing. Edmund Rumpler v Berlíně svůj „kapkovitý“ Tropfenwagen se sedadlem řidiče uprostřed. Do roku 1925 vzniklo přibližně 100 kusů.

Prostějovská automobilka Wikov měla vlastní karosárnu, které šéfoval František Mikuška. Nebyl tak problém experimentovat s aerodynamikou vozů Wikov. Na začátku roku 1931 se Ing. Boleslav Hanzelka, vedoucí automobilního oddělení firmy Wichterle & Kovářík, rozhodl spustit projekt vozu Wikov 35 s aerodynamickou karoserií. Spekuluje se, že design vozu navrhl vedoucí karosárny Mikuška. Wikov 35 Kapka (foto) měl čtyřmístnou dvoudveřovou aerodynamickou karoserii s přídí připomínající dělostřelecký náboj. Do kruhů uspořádané štěrbiny ve špici přídě přiváděly vzduch k chladiči. Kapota motoru byla dvoudílná, otevíraná do stran. Středem kapoty procházel výstupek pokračující mezi dvěma předními okny až k zádi zakončené malou ploutvičkou. Světlomety byly umístěné v kapkovitých předních blatnících a dveře kabiny měly vzadu trojité závěsy. Pod dveřmi se nacházelo trubkové stupátko s prohlubní k zasunutí boty.

Kapota motoru byla dvoudílná, otevíraná do stran. Středem kapoty procházel výstupek pokračující mezi dvěma předními okny až k zádi.

Zadní kola (foto) byla částečně schovaná pod kryty v zadních blatnících, které plynule přecházely do zádi. Výhled dozadu poskytovala jen omezeně malá kruhová okénka. Svislá ploutev na zádi byla ozdobena znakem automobilky Wikov a poznávací značky byly na přídi i na zádi namalované přímo na karoserii. Prostor pro dvojici náhradních kol a zavazadla byl přístupný jen zevnitř za opěradlem zadní lavice. Wikov 35 Kapka měl rozvor rovné 3 metry (stejně jako čtyřdveřový sedan Wikov 35) a rozchod předních i zadních kol 1,28 m. Na délku měřil 4900 mm, na šířku 1550 mm a vysoký byl 1600 mm. Díly karoserie, ručně vyklepané z ocelového plechu, byly upevněny na dřevěné kostře.

Wikov 35 Kapka vyfotografovaný před Národním domem v Prostějově, který navrhl Jan Kotěra.

Podvozek ze sedanu Wikov 35

Proudnicový Wikov 35 Kapka používal rámový podvozek čtyřdveřového sériového sedanu Wikov 35 s tuhou nápravou vpředu i vzadu a s pérováním podélnými polo­eliptickými listovými pery a olejovými tlumiči. Všechna kola měla hydraulické bubnové brzdy Lockheed a šnekové řízení s volantem umístěným vlevo stejně jako sedan Wikov 35. Absence posilovače řízení si vynutila velký průměr čtyřramenného věnce volantu.

Zadní kola poháněl přes třístupňovou převodovku řadový čtyřválec s rozvodem OHC, objemem 1742 cm³ a nejvyšším výkonem 35 k (26 kW). Benzinová nádrž s objemem 40 litrů byla umístěna vpředu za motorem a benzín se přiváděl do karburátoru samospádem. Při pohotovostní hmotnosti přes 1400 kg dosahovala Kapka největší rychlost 110 km/h a spotřebovala kolem 12 litrů benzinu na 100 km.

Jen pět kusů

První exemplář dvoudveřového proudnicového modelu Wikov 35 Kapka vyvolal v říjnu 1931 rozruch na pražském autosalonu a o půl roku později s ním tovární jezdci Adolf Szczyzycki a Jaroslav Konečník dokončili dvoudenní Soutěž spolehlivosti Moravou. Na jaře 1932 byl dokončen druhý exemplář modelu Wikov 35 Kapka s mírně pozměněným tvarem předních blatníků a světlomety mírně vystupujícími z blatníků. Vůz údajně koupil pro svoji manželku prostějovský továrník Jan Nehera, velkovýrobce konfekčních oděvů. Jiné prameny uvádějí, že Nehera měl Kapku jen vypůjčenou k reprezentaci.

V srpnu 1932 se třetí vyrobený kus modelu Wikov 35 Kapka zúčastnil soutěže elegance v Luhačovicích, kde získal první cenu. Od předchozích dvou kusů se lišil umístěním světlometů do prostoru mezi blatníky a kapotu. Podobné řešení přídě měla také čtvrtá Kapka, která jako jediná měla tmavou barvu karoserie a neměla zakrytá zadní kola.

Historie značky Rumpler

V červnu 1933 se pátý kus modelu Wikov 35 Kapka zúčastnil prvního ročníku závodu 1000 mil československých, konaného pod záštitou prezidenta T. G. Masaryka. Za volantem se střídali Jaroslav Konečník a Jan Hamal, ale po ujetí tří čtvrtin trati museli ze závodu odstoupit kvůli přehřátí motoru. To byl nešvar všech vyrobených kusů Kapky, neboť štěrbiny na přídi nepostačovaly k přívodu dostatku vzduchu k chladiči. Poslední, pátý exemplář Kapky měl karoserii z prvního kusu, vyrobeného v roce 1931, která byla namontována na podvozek typu Wikov 40 s motorem o objemu 1941 cm³ a výkonu kolem 40 koní.

Unikátní Wikov 35 Kapka se nabízel k prodeji za 80.000 Kč, což bylo o 10 tisíc víc než cena luxusní šestimístné limuzíny Wikov 35. Později byla cena snížena, ale obchodní úspěch se nedostavil, a proto Kapka vznikla jen v pěti exemplářích.

Tatra 11, 12 a 13: Revoluční dvouválce slaví století

Replika

Sběratel vozů Wikov Lubomír Pešák těžce nesl, že žádný z pěti vyrobených exemplářů se nedochoval a nemůže být součástí jeho sbírky. Rozhodl se proto postavit repliku na původním podvozku sedanu Wikov 35 (výrobní číslo 606) z roku 1931. Žlutě nalakovaná karoserie (foto) s poznávací značkou prvního vyrobeného kusu (PIV - 453) je věrnou kopií původní Kapky, včetně dřevěné kostry karoserie vyrobené podle polystyrénové poloviny vozu ve skutečné velikosti. Stavba trvala pět let (2009 až 2014).

Repliku Kapky můžete vidět v olomouckém muzeu Veteran Arena, které najdete v areálu firmy TS Bohemia ve Sladovní ulici 103.

Kvalitního a věrného zpracování se dočkal i látkou potažený interiér s koženými sedadly, vpředu dělenými a vzadu lavicovém (foto). Tuto povedenou repliku můžete vidět v olomouckém muzeu Veteran Arena, které najdete v areálu firmy TS Bohemia ve Sladovní ulici 103.

Kvalitního zpracování se dočkal i látkou potažený interiér s koženými sedadly, vpředu dělenými a vzadu lavicovém.

Malá prostějovská automobilka Wikov vyráběla auta až do roku 1936. Celkem opustilo brány továrny kolem 800 vozů této značky. V roce 1948 byla firma znárodněna a stal se z ní podnik Agrostroj Prostějov.