10 nejlepších hororových knih podle Madly Pospíšilové Karasové

Když mi v předdušičkovém čase od Terezy Kadečkové přistála prosba o napsání doporučení ohledně hororových knih, zatetelila jsem se blahem. Skoro stejně tak, jako se ráda tetelím příjemnou husí kůží, která mi vyráží při čtení strašidelných knih. A hnedle jsem pro vás zbastlila seznam deseti nejlepších hororových knih, které by vám v knihovničce rozhodně chybět neměly. Sice jsem se pak dozvěděla, že mám milým sardenským čtenářům nabídnout jen tři knihy, ale nevadí, na dobrý horor je čas vždy, nejen na sklonku listopadu. Nakonec však zapracoval život se svými vrtochy a tak vám svůj ryze subjektivní seznam předkládám až v roce novém.
Nejprve si však (možná i za vás, čtenáře) zodpovím otázku, proč mě vlastně baví číst (a psát) horory? Protože se ráda bojím? Možná ano, ale horory čtu hlavně ráda proto, že do téhle žánrové škatulky se toho dá schovat tolik! Nepatří sem jen nechutné krváky plné vyhřezlých střev, vypíchnutých očiček a roztodivných tělesných tekutin, ale mezi plnokrevný horor může patřit i mystický román nebo duchařská detektivka. Nebo asi tisíc dalších žánrů…

Zde je tedy seznam mých nejoblíbenějších hororových knih nejen za rok 2023.

1. Ludmila Svozilová: Zemři, Kaine: Svatyně
2. Veronika Fiedlerová: Pozdravy záhrobí
3. Martin Štefko: Nikdy se nepřestala usmívat
4. Petr Boček: Hřbitov trpaslíků
5. Stephen King: Holčička, která měla ráda Toma Gordona
6. Owl Goingback: Crota
7. Jiří Sivok: Pár zbytků pro krysy
8. Edice Zrnka temnoty
9. Kristina Haidingerová a Roman Bílek: Bizarropolis
10. Kristýna Sněgoňová: Na konci vesmíru

1. Mysteriózní meta román s prvky thrilleru mě dostal do kolen. Příběh plný tajemna, intrik a mrtvých dětí se točí kolem jedné prazvláštní ženy. Ženy, která umí číst myšlenky. A umí toho ještě mnohem víc. Je to úžasné, tajuplné, neuvěřitelně chytré a čtivě napsané. Autorka si se čtenářem hraje jako kočka s myší, drží ho v napětí a nenechává vydechnout. Jedna podivná dívka, mocná organizace, tajuplný lept. Vše je navzájem propojené a propletené a čtenář neví, co je pravda a co lež. Možná to neví ani hlavní hrdinka Matylda… Na tuto knihu navazuje i pokračování nazvané Zemři, Kaine: Stín. Od té doby, co jsem na zmíněnou knihu narazila,  okamžitě jsem si doplnila do knihovničky všechna autorčina předchozí díla a neskutečně se těším na vše, co napíše. Ludmila Svozilová lapí čtenáře do svých sítí a nutí ho přemýšlet nad každou stránkou, což je deviza, která se už jen tak nevidí, zároveň píše lehce a svižně, umně snoubí tajuplné popisy s hutnou a dechberoucí atmosférou a nebojí se ani realisticky pojatých erotických scén. Za mě  je Ludmila Svozilová jednou z velice nedoceněných autorek, což je škoda, protože její příběhy jsou neuvěřitelné a zanechaly v mém srdci nesejmutelný otisk..

2. Pokud máte rádi napínavé detektivky s pořádnou porcí duchařiny, určitě nesmíte minout Veroniku Fiedlerovou a její Pozdravy záhrobí, v nichž vystupuje sympatický likvidátor pojistných událostí Benedikt Klausner, jehož pracovní náplní je odhalovat pojistné podvodníky. K jejich dopadení používá neobvyklé metody – vidí do minulosti a rozmlouvá se záhrobím. Své schopnosti úspěšně tají až do chvíle, kdy podnikatel Mlynář zabije svou dobře pojištěnou manželku. Usvědčení vraha pak přestává být otázkou peněz a stává se pro Benedikta osobní záležitostí. Chytře a čtivě napsané Pozdravy záhrobí pokračují neméně povedeně v ještě o krapet akčnějších a krvavějších Ozvěnách záhrobí. A na závěrečné rozuzlení trilogie pojmenované Steny záhrobí se můžeme těšit už letos. Já už se nemůžu dočkat a jsem zvědavá, jak se autorka popasovala se všemi těmi záhadami, které Bena a jeho společníky spojují.

3. Pokud jste milovníky nejen záhad, kriminální tematiky, ale nerozhodí vás nějaká ta troška krve  či nechutností, neuděláte chybu, když sáhnete po jakémkoliv thrilleru z pera Martina Štefka. Mě nejvíc zasáhl román Nikdy se nepřestala usmívat. Zamilovala jsem si jeho hlavní hrdinku, vražedkyni Alexandru, která je odsouzena k smrti za neuvěřitelných 168 vražd. Jak je možné fandit takovéto lidské zrůdě? Co se skrývá za jejím neustálým podivným úsměvem? Pokud máte rádi svižně ubíhající děj a pointu, která vám vyrazí duši z těla, neuděláte s touto knihou chybu. Je skvělá! Stejně jako její autor, který je zároveň nejen spisovatelem, ale i majitelem nakladatelství Golden Dog.

4. Z produkce téhož nakladatelství je i útlá humoristicko-hororová jednohubka od Petra Bočka, matadora tuzemské hororové scény. Co se skrývá za ulítlým kytičkovaným přebalem s motivem stylizovaného trpaslíka? Přece bizarní Hřbitov trpaslíků! Úžasná kombinace ujetého humoru, podivných situací a místy až nechutného hororu. Pátrání trpaslíka (pardon, gnóma) Odona po své těhotné přítelkyni začíná jako zajímavá love story, dokud se zde nezjeví ghúl Ruda či prapodivný profesor specializující se na studium záhrobních světů. Že to zní jako nesourodý galymatyáš? Možná ano, možná ne. Tahle knížka je neuvěřitelně zábavná a znepokojivá multižánrová jednohubka, kterou ve své knihovničce musí mít každý, kdo má rád spojení humoru a hororu.

5. A teď se vrátím k americkému mistru žánru, k autorovi, který také v našich, tuzemských vodách, dovedl mnohé začínající psavce k vytváření děsivých příběhů. Ano, řeč je o Stephenu Kingovi. První kingovku jsem přečetla ve čtrnácti letech a byla jí rovnou ikonická Zelená míle v sešitkovém vydání (původně byla vydávána jako román na pokračování). A byla jsem uhranuta. V mém srdci má ale speciální místečko lehce opomíjená Holčička, která měla ráda Toma Gordona, výborně psychologické drama o devítileté holčičce, která se ztratila v lese. Stephen King umí nádherně vykreslit typicky dětské strachy a nahnat husí kůži i ze zdánlivě obyčejných věcí. Proto ho mám tak ráda!

6. Ráda bych se vrátila zpět k nakladatelství Golden Dog, protože kde jinde hledat náruč neotřelých a zajímavých příběhů, než v nakladatelství, jež se specializuje právě na horor. Jeho nakladatel Martin Štefko nejen, že dává šanci zazářit začínajícím tuzemských autorům a jejich příběhům, představuje také českému čtenáři i ne příliš známé autory zahraniční. Patří mezi ně i Owl Goingback, autor jenž do Croty vložil mnohé příběhy spjaté se svým etnickým původem. Román o tajemné příšeře z dávných věků, jež terorizuje obyvatele jednoho ospalého městečka mě naprosto pohltil. Napínavé scény a detektivní linka se tu proplétají s mystikou a šamanskými rituály původních severoamerických obyvatel.

7. Pokud máte rádi povídky nejen z hororového ranku, ale nepohrdnete ani sci-fi či fantasy, mám tu pro vás skvělého spisovatele přímo ze srdce Českých Budějovic. Jiří Sivok vám ve své druhé knize naservíruje velice chutných Pár zbytků pro krysy. Na povídkách se nejlépe pozná spisovatelský um a autor v této sbírce potvrzuje, že opravdu psát umí. Své příběhy často umisťuje do jemu velmi známého jihočeského prostředí, v jehož kulisách se odehrává nejedna hrůza a zápas o život či duši. A co v této sbírce můžete najít? Třeba krvavý slasher, temný duchařský příběh, sci-fi s atmosférou děsivou jako osamělé kroky ve tmě, magicky schizoidní příběh, nad nímž budete hnusem krčit obočí, ale i pár odlehčenějších až humoristicky pojatých povídek. Tak se zakousněte!

8. U krátkých příběhů ještě zůstaneme, ale od povídek se přesuneme k novelám. Chtěla bych vám představit skvělou edici Zrnka temnoty. V této edici vychází každé dva měsíce jedna pidi knížečka, útlá tak akorát, že se vám vleze do kapsy či kabelky. Během pár hodin si můžete pochutnat na různorodých příbězích jak z pera autorů zahraničních, tak i těch tuzemských. Je libo duchařinu? Nebo krvavý western okořeněný nadpřirozenem? Či bizarro z podivné zahrady plné sexuchtivého hmyzu? Nebo akční postapo, depresivní jako vánoční stromek v Bruntálu? Zrnka temnoty jsou každá jiná, rozhodně nenudí, a nejlépe ukazují, kolik tváří má hororový žánr.

9. Pokud kolem knížek nechodíte jen po špičkách, určitě jste už slyšeli o ceně Magnezia Litera udělované těm nejkvalitnějším a nejlepším počinům, jež se na literárním nebi urodily. Loni byla mezi nominovanými i sbírka povídek žánru bizarro fiction. Pokud nevíte, o co jde, nevadí. Bizarropolis obsahuje třináct opravdu nevšedních příběhů od známých i méně známých českých autorů a jako překvapení závěrečný text, jehož se zhostil sám Carlton Mellick III. Budete se smát, některé povídky vás znechutí, některé snad i pobouří, každopádně se ale jedná o opravdu zajímavé čtení, které byste neměli minout. Musím říct, že editoři Kristina Haidingerová a Roman Bílek měli při výběru textů opravdu dobrou ruku.

10. Proč mám ve svém seznamu hororových knih i kralující hvězdu tuzemského sci-fi a fantasy, frýdecko-místeckou rodačku toho času pobývající na podivném místě zvaném Brno, Kristýnu Sněgoňovou? Protože tahle snovačka příběhů je schopna napsat i plnokrevný a nádherně děsivý horor. A je jím právě  devátý díl z oblíbené space opery Legie, v němž autorka ukázala, že čtenáře umí pěkně vyděsit. Myšleno v dobrém. Posádka Kraksny (pardon, Vzdorující) hledá na konci vesmíru rutašské výzkumníky, kteří se z neznámých důvodů odmlčeli. A vzhledem k tomu, že hrozí nebezpečí, že jejich technické výdobytky padnou do rukou Švestkám, je na kapitánu Bouchači a lordu Mrdákovi, aby se záhadě podívali blížeji na zoubek. Po první kapitole mi spadla brada a hledala jsem ji ještě pěkně dlouho po dočtení. Autorka tu z akčního a vtipného módu plného hlášek plynule zabrousila do pořádného hororu a ve scénách plných děsu a hrůzy umí vykouzlit parádní husí kůži. Na konci vesmíru je prostě horor jak Brno!

Tak se nebojte hororu, protože má tisíc různých tváří!