Článek
To se občas děje, proto jsem jí doporučil, aby k tomu využila vedlejší místnost, kde bude sama a může dělat, co chce, aniž by sebe i ostatní uváděla do rozpaků.
Ale když je člověk pohlcený svým pocitem, někdy neslyší. A tak Erika použila vedlejší místnost, ale jen ke svléknutí a pro mě neočekávaně se vrátila zpět nahá. To se stalo za dvacet let podruhé a vždy je to proti mé vůli jako lektora běžných kurzů, ale s obdivem lektora, kterým bych chtěl být, ale zatím jsem si netroufl jít do takové hloubky.
Já si musel uvědomit, že sice Martin Daniel jako lektor je s tím v pořádku a vnímá neoblečenou ženu jen jako jinak oblečenou. Ale Martin Daniel jako muž trpěl tím, že mu lektor nedovolil si Eriku pořádně prohlédnout. Nejsem si úplně jistý, že jsem to zvládl, ale doufám, že jsem se Erice díval celou dobu do očí a ne nikam jinam.
Ale to, co Erika udělala, přesně sedělo k situaci a pomohlo jí osvobodit se jednak od šatů (které ji svíraly), ale hlavně od minulosti, kde byla významnou ženou nějakého sultána. Ale právě i nepřítomnost šatů ukazovala na konstelací vyjevenou skutečnost: Ona byla jen jednou z mnoha žen, kde snad měla nějaké postavení, ale jinak byla pro svého muže jen kusem masa, se kterým mohl dělat cokoliv (až teď mi dochází, že tato konstelace byla pro Eriku i ukázkou toho, co se jí děje v současnosti, i když je to samozřejmě úplně jinak a dnes u nás žádní sultánové nejsou).
Nejhorší bylo, že po jeho smrti zemřely nuceně spolu s ním i jeho manželky, jeho koně a další jeho „milované“ „věci“.
Po ukončení konstelace byl prostor pro otázky. Ale protože já o tom nechtěl mluvit, abych ji neuvedl do rozpaků a ostatní také ne, tak
v pondělí mi zavolala jiná žena z kurzu
říkejme jí třeba Amélie, s tím, že je jí špatně. A zjistili jsme, že jí bylo velmi líto, že neměla odvahu udělat to, co udělala Erika. Vysvětlil jsem jí, že je to dobře, že nemusí mít odvahu udělat něco, co něco v ní nechtělo a že jako společnost jsme nemocní, když vnímáme nahotu jako problém, ale to neznamená, že se máme k čemukoliv nutit. Ale to nepomohlo. Tak jsme se vydali hlouběji a nalezli pocit, který nebyl nikoho živého.
Zjistili jsme, že tento pocit patřil původně Erice, ale pak se rozhodl, „že najde nový domov“ u Amélie.
Za 12 minut jsme ho vyřešili a Amélii bylo dobře. Dokonce ještě lépe, než před kurzem, protože už nemusela trpět tím, že ona musí být ve všem nejlepší.
Je důležité, aby mi každý zavolal, když se mu
něco děje, ať už to souvisí s kurzem nebo ne. Z kurzu odejdete vždy v lepším stavu, než před ním. Ale protože už 3 roky vím, že můžeme u sebe mít pocit, který nám nepatří a že pocity můžou přeskakovat z člověka na člověka, tak je nutné mi zavolat, když se cokoliv děje. A protože řešíme známou věc, tak je hotovo téměř vždy do 15 minut. Zatímco když zavoláte za měsíc, už příčina nemusí být tak zřejmá a vyřešení problému může vyžadovat plnohodnotnou konstelaci.
Jsem velice rád, že tuto možnost jsem nabízel vždy a na rozdíl od většiny mých kolegů každý člověk, který byl na kurzu mi může zavolat a uzdravit si problém. Jen ve 2 hodiny v noci jsem nepoužitelný.
Kdyby mi Amélie nezavolala a neměla by za
sebou rok práce se mnou, také by jí hrozilo nebezpečí hospitalizace. A jsem moc rád, že dnes už žije normální život a celé to hodnotí slovy: „Článek je v pohodě, klidně ho zveřejni. Jen často vnímám Tvou pomoc jako velice zásadní a v tomhle případě ani nevím. Ty si to vnímal jako tak vážné? To už bylo nic.“ (Proti tomu, co jsem řešila s tebou předtím.)
Další důležitá věc
Ještě se díky odvaze Eriky objevila další věc. Díky tomu, že udělala něco „špatného“ jsem objevil u dalšího kurzisty skutečný důvod jeho obtíží. Takže cokoliv uděláte, může posloužit i ostatním.
