PŘÍKLEP: Blýská se českému hokeji na lepší časy? Takové období na svazu nepamatuju, tvrdí Hnilička

Mužská dvacítka pod trenérem Augustou brala na přelomu roku ze světového šampionátu bronz, historickým stříbrem pak na ni rovněž na MS navázala ženská osmnáctka vedená koučem Andrašovským.

V prosinci, resp. v lednu absolvovaly Turnaj pěti zemí osmnáctka (trenér David Čermák), sedmnáctka (Pavel Patera) i šestnáctka (Milan Razým). Jejich bilance proti evropské konkurenci? Všechny výběry skončily první, navíc shodně své turnaje ovládly bez jediné porážky. Ženské áčko pak v prosinci bylo druhé za vítěznými Švédkami.

„Za svou kariéru, co jsem na svazu, to nepamatuju. Není to jen o velkých mistrovstvích světa, ale o každodenní mravenčí práci. Začínají přicházet úspěchy, a to nám dodává optimismus,“ tvrdí Hnilička.

„Jde o závan lepších časů. Najednou mám pocit, že náš hokej, co se národních týmů týká, táhne za jeden provaz. Důležité je, že v realizačních týmech áčka i mládežnických reprezentacích jsou lidé se stejným názorem na hokej. Všichni chtějí předvádět stejný projev,“ těší šéfredaktora Sport.cz Martina Kézra, že pryč jsou doby vyčkávacího hokeje. Teď se naopak napříč všemi výběry vyžaduje aktivní styl hry založený na výborném bruslení. Rulíkovým áčkem počínaje, Razýmovou šestnáctkou konče.

„Trenéři všech reprezentačních výběrů se každou středu schází a jedou spolu systémy, dělají si i oponentury k sestavám. Ta systémová práce a součinnost je v herním projevu našich týmů znát. Necouváme, naopak hrajeme aktivně. A věří tomu i hráči, atmosféra je velmi zdravá. Nesoustřeďujeme se na výsledek, ale na cestu, která výsledek může přinést,“ míní Hnilička.

K úspěchu pomáhají i ještě v nedávné minulosti aktivní hráči, kteří se přesunuli do rolí manažerů mládežnických nároďáků. U osmnáctky jím je Michal Vondrka, u sedmnáctky Petr Hubáček. „Jsou to velká jména, která trenérům pomáhají. Kluci jim navíc věří,“ těší bývalého vynikajícího brankáře a prozrazuje, že kouči u všech nároďáků obdrželi na vlastní žádost nové analytické softwarové systémy, díky nimž mají o konkrétních hráčích, soupeřích i pasážích hry ještě lepší přehled.

Přesto si Hnilička uvědomuje, že prostoru k dalšímu zlepšení je ještě dost a dost. Jde především o již obehranou písničku – zkvalitnit ve spolupráci s kluby domácí juniorskou soutěž, aby byla konkurenceschopnější. Aby pokleslo číslo odchodu mladých do zahraničí. Zejména těch osmnáctiletých…

„Musíme s kluby mluvit a přesvědčit je, aby svým mladým dávaly víc šancí v áčku. Dlouhodobě se nám nedaří hráče udržet doma. Každý z kluků si musí vyhodnotit, že pokud opravdu nejde o skvělou šanci hrát v cizině prim, jestli by nebylo lepší zůstat doma v juniorce a snažit se prosadit do A týmu. Potřebujeme ale součinnost trenérů a hlavně vedení klubů,“ soudí trojnásobný mistr světa a olympijský vítěz z Nagana.

Důležitý je i tréninkový proces. „Radim Rulík se snaží ovlivňovat všechny trenéry akademií, kde je největší koncentrace mládežnických reprezentantů. Aby ta práce byla ještě lepší. Pokud se to povede, pak můžeme mluvit o tom, že vychováváme talenty,“ dodává Hnilička.