Největším hříchem ve vyprávění je nudit lidi, řekl režisér Ivan Passer

Ačkoli režisér a scenárista Ivan Passer (1933 až 2020) větší část života strávil v USA, jeho jméno se nesmazatelně zapsalo do zlatého fondu české kinematografie. Patřil ke slavné generaci filmových tvůrců 60. let: jako scenárista se podílel na filmech Miloše Formana a sám natočil dodnes ceněný snímek Intimní osvětlení.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Ivan Passer, pilný a laskavý filmař

Rodák z Prahy studoval po druhé světové válce na reálném gymnáziu v Poděbradech, kde byli jeho spolužáky například Václav Havel, Miloš Forman nebo bratři Mašínové. Podle vzpomínek jednoho z profesorů byl Passer „číslo, uličník a čilý chlapec, který šel někdy kantorům na nervy“.

V roce 1957 byl vyloučen ze studia na Filmové fakultě Akademie múzických umění. Živil se jako slévač, zedník, pracoval na vodní elektrárně a nějaký čas dokonce jezdil s lunaparkem. Nakonec se stal členem tvůrčího týmu Alfréda Radoka při přípravě programu Laterny magiky pro výstavu Expo 58 v Bruselu.

Film o bratrech Mašínových

Do historie českého filmu se zapsal jako spoluscenárista a asistent režie všech českých filmů Miloše Formana, počínaje Konkursem (1963) a konče Hoří, má panenko (1967). Sám debutoval povídkou Fádní odpoledne (1965) natočenou podle prózy Bohumila Hrabala.

Čtěte také

Vojtěch Jasný natočil prorežimní agitky i legendární Všechny dobré rodáky

Jeho prvním celovečerním filmem se stalo Intimní osvětlení (1965), které patří k vrcholným dílům české nové vlny. Celý film vznikl v exteriérech, hráli v něm prakticky samí neherci a v pomalém tempu zaznamenává setkání dvou bývalých spolužáků konzervatoře a konfrontaci jejich představ s realitou.

V roce 1969 Passer (stejně jako Forman) opustil Československo a s 250 dolary v kapse přiletěl do New Yorku. Zpočátku se živil přednáškami na univerzitách a pořádal také herecké kurzy, jeho žena pracovala v české sekci vysílání Hlasu Ameriky.

V roce 1971 natočil svůj první americký film, snímek Zrozen k vítězství (Born to Win) o tragikomické postavě feťáka a zlodějíčka živořícího uprostřed New Yorku. Přelomem v Passerově kariéře za oceánem se stal film Cutterova cesta (Cutter's Way) z roku 1981. Psychologický thriller zabývající se postvietnamským syndromem sklidil příznivý ohlas u kritiky a umožnil Passerovi realizovat náročnější filmové projekty.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Miloš Forman jako náčelník Bromden. Chtěl vidět, jak to vypadá na druhé straně

Jejich vyvrcholením se stal tříhodinový film Stalin (1992). Civilně pojatý portrét bolševického vládce s Robertem Duvallem v hlavní roli se zabývá zejména soukromým Stalinovým životem a jeho vazbami k rodině a nejbližším spolupracovníkům.

Při návštěvě Karlových Varů v roce 2008 řekl, že by byla radost „mít příležitost udělat ještě jeden český film“ a připustil, že by mohlo jít o příběh bratří Mašínů. Nenatočil jej, neboť nevyhověl požadavku německých producentů, aby film byl v angličtině.

„Největším hříchem ve vyprávění je nudit lidi,“ řekl Passer v jednom z rozhovorů: „Dělám, co můžu, aby se lidi nenudili. Měl jsem strýčka, který říkal: dávám přednost dobrému příběhu před pravdivým.“ Passer žil v Los Angeles, kde také přednášel na univerzitě.