Článek
Dnes bych se rád zabýval situací, kdy se občan dostane do situace, že je nucen navštívit úřad. Je lhostejné jakého stupně, ale uvažujme běžnou situaci, kdy navštíví nejbližší obec s rozšířenou působností.
V podstatě můžeme důvody rozdělit na dvě obecné kategorie, a to jsem povinen vůči úřadu něco vykonat. Nebo situaci, že o něco žádám.
V prvním případě zpravidla jde o to poskytnout informaci a s tím je zpravidla spojená povinnost něco zaplatit. Je nás v domácnosti tolik a tolik a úředník nám sdělí povinnost tolik peněz zaplatíte za vývoz odpadků. Nebo mám psa následně je nám sděleno, kolik máme zaplatit. Situace zpravidla proběhne hladce, úředník je vstřícný, dokonce vyplní i příslušný formulář a převezme peníze, případně Vám sdělí kolik a kam poslat. Úředník je spokojen má splněno a stát obdržel informaci a následně peníze.
V případě, že o něco žádám je situace diametrálně odlišná. Jsem zde, až na vzácné výjimky, kdy si úředník uvědomuje, že je placen z občanových daní a tedy je povinen občanu poskytnout službu, v podřízené pozici jedná se jednoznačně o nerovný vztah. Úředník určuje jaký formulář mám vyplnit, případně kdo ho doručí na úřad. Námitky, že je to jednoznačně určeno neobstojí. Jeden příklad za všechny. Mladí rodiče mají roční dvojčata. Maminka je na mateřské a otec pracuje jako řidič a tedy v době úředních hodin úředníka se dostavit nemůže. Mohla by maminka, ale má dvě malé děti, které neumí chodit. Tedy dostat se do druhého patra, kde se úřednice nachází je problém. Výtah není a úřednice sedí za svým stolem ve druhém patře. Opět lze namítnout, že projednou to lze zařídit. Chyba lávky v tomto případě se jednalo o rodičovský příspěvek (my starší ho známe pod názvem přídavky na děti) a o ten sice požádají rodiče pouze jednou, avšak doplňující údaje je nutno dodat každého čtvrt roku. V tomto případě situaci řeší děda vnoučat, který se uvolil, že příslušné formuláře na úřad doručí. Několikrát to fungovalo, paní úřednice byla vstřícná a příspěvek mamince na účet docházel. Pak ovšem děda jednal s její kolegyní, která si uvědomila svou nadřazenost a zahájila jednání otázkou Proč se nedostavil některý z rodičů a že děda není rodič. Vyřešila to plná moc. Ovšem stále nebylo vyhráno. Při dalším jednání stejná paní za okénkem pracovního úřadu požadovala formulář, kde obě děti stvrzovaly svým podpisem, že nemají své vlastní příjmy. Na námitku dědy, že roční dítě se opravdu nepodepíše, upřesnila, že to za něho může podepsat matka.
Opusťme tuto akurátní paní a položme si otázku. Opravdu je nutné každé tři měsíce vyplňovat formuláře a okrádat o čas zaměstnavatele, úředníky a dospělé členy rodin? Nepostačila by na prvotním dokladu věta, že rodič je povinen nahlásit změnu poskytovaných údajů pokud k ní dojde ?
Rád bych zmínil ještě jeden možný zádrhel musíme vědět, kdy se můžeme dostavit k příslušnému okénku, tedy kdy jsou úřední dny a hodiny v jejichž rámci příslušného úředníka zastihneme. V době internetu, žádný problém, ovšem ne každý má internet, ne každý má chytrý telefon a to, že naleznete, že příslušný úřad je ve středu otevřen pro občany od do ještě neznamená, že bude k dispozici oddělení, které zrovna potřebujete.
Ještě jednu poznámku na adresu těch co by to vyřešili přes internet. Zkuste si namátkou vyplnit několik jakýchkoli formulářů pracovního úřadu. V našem případě bez té první hodné paní úřednice by to aktéři našeho případu sami nezvládli. Tedy ne vše lze řešit digitalizací. Mluvit s živým člověkem je mnohdy nezastupitelné, ale o tom zas někdy jindy.
Tak hodně trpělivosti, a to jak vstřícným úředníkům, tak i občanům.
