To se týká i politických stran, kterých zvláště v Česku bylo za posledních třicet let požehnaně. Některé byly a již nejsou, jiné ještě jsou a další nepochybně teprve vzniknou.  

Tedy mění se člověk a společnost, a to jsou základní stavební kameny politické strany. Jestliže se mění člověk a společnost, nutně se také musí měnit politická strana, podobně jako cestující v autobuse nemůže zůstat na místě, když autobus jede, ale musí jet s autobusem po jeho trase.

Po tom, co se v médiích provalilo, že J. Farský v období, v němž se nechal zvolit poslancem Poslanecké sněmovny, na podstatnou část odjede na studijní pobyt do USA, v médiích a na sociálních sítích se zvedla vlna odporu a znechucení, které se z J. Farského přelévalo na celou stranu STAN. V televizní debatě místopředsedkyně STAN V. Kovářová ve snaze ochránit STAN, se distancovala od chování J. Farského a prohlásila, že ve STAN jsou slušní lidí. Zanedlouho byl volební sjezd STAN, na němž byl J. Farský zvolen 1. místopředsedou téměř všemi hlasy delegátů. Všichni tito delegáti nepochybně považují J. Farského za slušného a to, jak udělal ze svých voličů hlupáky pro svůj prospěch, odpovídá jejich mafiánskému pojetí slušnosti. Pro mne, a pravděpodobně pro většinu lidí mé generace je takové chování v rozporu se slušností. Logicky z toho vyplývá, že členové a voliči STAN nejsou pro mne slušní lidé a jejich pojetí slušnosti je v rozporu s mým pojetím a s pojetím slušnosti zatím velké části společnosti.

Z výsledků mých sociologických výzkumů vyplývá, že přelomem ve společnosti bylo období kolem roku 2000, kdy se rozlomila mladá generace na část, která převážně vlivem rodiny, byla schopna využít předností tehdejší společnosti a na část, která sklízela pouze negativa a problémy. Zahlcení společnosti kriminalitou, která se propojovala s politikou, působilo na socializaci tehdejší mládeže (transformační generace) ve směru formování mafiánů organizovaného zločinu. Tato generace v současnosti ve středním věku přebírá mocenské pozice ve společnosti a tím také modifikuje společnost (Dozimetr a další kauzy). Typickým reprezentantem této generace jsou V. Rakušan a J. Farský. Vlastně celé straně STAN dominuje tato generace, která postupně nahrazuje a vytlačuje ze společenských pozic předchozí normalizační generaci, převládající v Hnutí ANO. Typickými představiteli normalizační generace jsou A. Babiš, P. Pavel, I. Stříž, J. Baxa. Normalizační generaci charakterizuje pragmatizmus, sociální adaptabilita, oportunizmus, měkčí nástroje moci oproti transformační generaci, které jsou blízké mafiánské a tvrdší instrumenty získávání cílů.

Křesťansko demokratická unie – ČSL má za sebou bohatou tradici a od roku 1945 do listopadu 1989 byli její členové ministry všech vlád. V listopadu a po listopadu 1989 byli její čelní představitele agenty STB (Bartončík, Sacher). Po přejmenování se strana chtěla distancovat od své minulosti a současně zachovat kontinuitu. Dilema po selhání politiků řešila KDÚ – ČSL v nedávné minulosti vyvozováním odpovědnosti směrem k politikovi. Po tom, co její předseda C. Svoboda chtěl vysoudit dům po majitelce, která ho odkázala křesťanské charitě, protože majitelce poskytl právní služby, ho strana vypudila z vrcholové funkce. Také na rozdíl od západoevropských státníků Cyril Svoboda podporoval americkou vojenskou agresi v Iráku.  Podobně později vyvrhla M. Kalouska. který si založil vlastní stranu, jejíž vedení odmítá v současnosti jeho kandidaturu v eurovolbách. V minulosti tedy KDÚ-ČSL disponovala „imunitním systémem“, chránícím její pověst, a tedy i pozici ve společnosti a v politickém systému. Zdá se však, že o tento imunitní systém přichází a přechází na mechanizmy, které v Česku přivedly k faktickému zániku několik stran.

V minulosti měly komunistické strany ve svých stanovách zakotven princip demokratického centralizmu. Současné politické strany samozřejmě tento princip u komunistických stran kritizovaly, ale fakticky jsou tímto principem prorostlé, navíc v té nejpokleslejší podobě. V demokratické straně by moc, rozhodování a volba funkcionářů mělo postupovat od sjezdu či konference k vyšším orgánům. V modelu současné politické strany se postupně určitá skupina, klika zmocní nejvyšších postů a směr rozhodování se otočí. Namísto od sjezdu k vyšším orgánům, vedení diktuje svou vůli nižším orgánům až ke sjezdu a členské základně.

Také bychom mohli mluvit o dalším typu politické strany, kterou bychom mohly nazvat stranou na jedno použití. Politickým gangsterům má posloužit ke zcela konkrétním cílům. V devadesátých letech šlo především o zmocnění se státního majetků. V tom zvláště vynikala ODA-Občanská demokratická aliance, jejíž exponenti obsadili všechny instituce spojené s převáděním majetku do soukromých rukou. Mezi strany, blízké pojetí stran na jedno použití, jsou např. KDS, US-DU (Unie svobody a Demokratická unie), Věci veřejné, Strana demokratické levice, Strana práv občanů ZEMANOVCI.

Ač ve vnitrostranickém hlasování členové sociální demokracie rozhodli o kandidatuře M. Zemana na funkci prezidenta, mafiánští mladí sociální demokraté ve vedení se spikli a v tajné volbě popřeli rozhodnutí členské základny. Sobotkovo vedení se v předvolební kampani orientovalo na tzv. neoliberály a Pražskou kavárnu a zcela se odklonilo od tradičních voličů. Ve vnitrostranickém boji spustili skandál kolem návštěvy několika funkcionářů u prezidenta M. Zemana. Přitom každý občan má právo navštívit svého prezidenta, navíc bývalého předsedu své strany. Jediná chyba byla, že tuto návštěvu zapírali. Za vlády sociální demokracie na ministerstvu vnitra vzniklo „ministerstvo pravdy“, které posunulo šíření cenzury. Tak bychom mohli pokračovat a každá událost ubrala sociální demokracii na důvěryhodnosti. Při tomto trvalém pádu strany však účastníkům pádu neustále záleželo více na tom zůstat u koryta a chlemtat než se starat o zlepšení politické pozice strany, a uskutečnění volebních slibů voličům. Dokonce když už strana vše prohrála a je mimo politické hřiště, tak pokračuje ve svých praktikách, které ji dovedly na politické smetiště. Při posledním volebním sjezdu kandidovala na předsedkyni nová krev, inteligentní, vzdělaná mladá charismatická politička Jana Turoňová. Zkorumpovaným mafiánům, kteří ještě hrají o zbývající majetek sociální demokracie nestačilo ji vytlačit z voleb, ale pro jistotu ji rovnou vyloučili ze strany. To si přece nemůže dovolovat, chtít kandidovat, když oni ji to nedovolili. Zdůvodnění vyloučení grémiem strany jednoznačně vypovídá o „demokratickém“ charakteru strany „má jiné názory, účast na akcích, které se nelíbí šéfovi strany Michalu Šmardovi“.

Vývoj probíhá ve straně KDÚ – ČSL, která v minulosti dokázala odvrhnout funkcionáře, který straně škodil. V současnosti se zdá, že strana je na přelomu. Za situace, kdy její preference se pohybují mezi 2-3 procenty se objevila kauza jejího předsedy poškozující stranu. Ministři KDÚ – ČSL svým politickým působením ve vládě jednoznačně poškozují své tradiční voliče, důchodce, samoživitelky a rodiny s více dětmi. Nyní se však objevila kauza, která nemá objektivní dopad na společnost, avšak znamená velké morální deklasování předsedy M. Jurečky a následně celé strany.

U psychopatických politiků je zcela běžné, že nejsou schopni empatie a jejich mysl je zahlcena jejich egem. Ovšem současně bývají vysoce inteligentní a dovedou si racionálně odvodit, jak se v dané situaci mají chovat. Jejich jednání není autentické, ale je to předstíraná hra. Zde tedy M. Jurečka selhal nejen lidsky a morálně, ale hlavně politicky. Nedokázal si správně vyhodnotit, jak se má chovat. K tomuto selhání nejspíše přispělo, že ač lže v podstatě stále, nikdy nedostal zpětnou vazbu, že je toto lhaní pro něho nevýhodné. Neustále žije v bublině servilních podřízených, kteří mu ustavičně pochlebují. Čím je politik ve vyšší funkci, tím více je jeho ego utvrzováno lživým pochlebováním.

Přiřadili se tak k modelu sebedestrukce své strany, tak jako jiné strany předtím. Zvláště při preferencích 2 % tato sebevražda se podobá sebevraždě Hitlera, zastřelil se a pro jistotu se ještě předtím otrávil. Ovšem tlak ze strany společnosti na odchod M. Jurečky sílí, a tak se již i z regionu ozývají hlasy ke svolání sjezdu a někteří ambiciózní funkcionáři si již dodávají odvahy a nesměle říkají, že případně, za určitých okolností by byli ochotni tu funkci předsedy vzít. A ještě jiní tuto odvahu projevují zatím spíše neverbálně, mimikou s obavou, aby se „nevyslovili dříve než včas“. Ovšem měli by si uvědomit, že strana má dvě procenta preferencí a méně než málo času.

V současnosti jsou volby drahá záležitost, a to také predestinuje volební výsledky. Formálně, nominálně má bezdomovec z nádraží stejný volební hlas jako Bakala. Avšak reálná politická síla je ve společnosti rozložena přibližně stejně, jako majetek. 2,2 milionu nejchudších vlastní 0,7 % majetku a zhruba tomu odpovídá politická a volební síla. Ti, kteří nechodí k volbám jsou převážně z této sociální vrstvy a ti, kteří z této skupiny volit jdou, jsou nejlépe manipulovatelní. Zkonstruovat v mysli antikomunistického voliče obraz ideálního pohledného prezidenta, komunistického funkcionáře a komunistického rozvědčíka, stojí peníze. Není náhoda, že všechna větší média vlastní kapitál. Volby a z nich odvozená politická moc je především funkcí peněz, což samozřejmě politici současné vládní koalice vědí, a proto tak cynicky ignorují voliče a jejich zájmy. Všechny nástroje moci ve společnosti již ovládl kapitál  (vláda, poslanecká sněmovna, senát, Ústavní soud, policie, státní zastupitelství, soudy, armáda, média) a tak může sundat masky, přestat hrát hru na lidská práva, svobodu slova a demokracii a silově prosazovat své zájmy. O tom, že současnou politickou situaci nechápe ani řada opozičních politiků a alternativců svědčí jejich překvapení z rozhodnutí Ústavního soudu v kauze důchodů. Přitom stačila jedna jednoduchá otázka: „Kdo rozhoduje o soudcích Ústavního soudu? Důchodci nebo vládní politici“. Kdo si doposud myslel, že žije v právním státě má nyní důkaz, že tomu tak není a pokud je justice nezávislá, tak je nezávislá na právu.

Rozhodování politických stran v zájmů několika vrcholových funkcionářů a kapitálu, stranu postupně degraduje a destruuje. Po jejím spotřebování a případném zániku začnou s jinou stranou a hra pokračuje.